V Českých Budějovicích strávil šest let. Z mládeže se přes B tým dostal až do první ligy a zazářil třeba při zápase na pražské Spartě. Colin Andrew si k Dynamu vytvořil silný vztah. Půl roku před koncem smlouvy se však s klubem loučí.
„Situace je nejistá. Chtěl jsem se posunout,“ vysvětluje odchod gólman reprezentační jednadvacítky, který v letošní sezoně odchytal patnáct utkání a v černobílém klubu byl jedničkou.
Cítíte úlevu, že jednání dospěla ke zdárnému konci?
Ano. Už jsem se začínal připravovat na to, že zůstanu v Budějovicích. Snažil jsem se udržet v maximální koncentraci na fotbal a neřešit věci kolem. Ke konci to nebylo úplně jednoduché, ale jsem rád, že to takhle dopadlo.
Minulý týden už se všechno zdálo velmi blízko dohodě, ale jednání se znovu protáhla. To jste měl na mysli s tím, že to nebylo ke konci jednoduché?
Přesně tak. Byl jsem z toho upřímně docela zlomený. Věřil jsem, že se to minulý týden už dotáhne, ale bohužel. Přes víkend jsem se s tím srovnal a v pondělí v Budějovicích znovu přišel svěží na stadion.
Nebál jste se, že byste nakonec nechytal ani v Budějovicích, ani v Brně?
Byl to jeden ze scénářů. Mohlo se to stát. Měl jsem určitý plán, co bych dělal. Ale naštěstí to není třeba řešit.
Proč jste chtěl odejít?
Chtěl jsem se posunout. Zbrojovka je pro mě teď krok kupředu. Dynamo mám strašně rád. Splnil jsem si v něm jeden ze svých snů, když jsem se dostal do první ligy. Chtěl jsem být součástí aktuálního projektu v klubu. Ale když mi byla na podzim nabídnutá nová smlouva, tak jsem chtěl nejdřív vědět, jak to tady bude vypadat a kam klub bude směřovat. Zažil jsem toho v Dynamu za poslední roky dost, takže jsem byl opatrnější.
Reprezentační brankář míří z Budějovic do Zbrojovky. Zazářil před rokem se Spartou |
Kdy jste se chtěl rozhodnout?
Chtěl jsem počkat do zimní přestávky, až se nebude hrát a bude na to klid. Věřil jsem, že se nám s Dynamem povede co nejdřív vrátit do první ligy. Ale moc to na to nevypadá. Když začala jednání, tak už jsem věděl, že chci jít pryč. Okolnosti lidi znají i z médií, jak to vypadá.
Co vás čeká v Brně?
Určitě to bude těžký boj o pozici jedničky. Adam Hrdina chytal pravidelně, je to výborný gólman. Chytat může vždy jen jeden a udělám maximum, abych to byl já.
Není pro vás handicap, že se k týmu připojujete až poměrně krátce před startem jara?
Mohl jsem tam být už dřív, ale situace je jaká je. V Budějovicích jsem se připravoval maximálně, teď mě čeká nová výzva, na kterou se moc těším. Líbí se mi, jak je celý klub nastavený. Celý realizační tým s trenérem Svědíkem a také celé mužstvo má správnou mentalitu. Cílem je postup do první ligy. Nakročeno je dobře, ale je třeba zůstat soustředěný.
Co na váš přestup říká vaše maminka, kterou jste zmiňoval jako vaši největší fanynku?
Ta je nadšená. Vysílala do vesmíru všechnu energii, aby se to povedlo. Také se těší, až se na mě přijede podívat.
Nadávky beru s nadhledem. Rasistická urážka? Jako každá jiná, říká mladý talent |
Když se vrátíme o rok zpátky, tak jste v první lize zazářil skvělým a obětavým výkonem na hřišti Sparty. Prohře 1:2 jste nezabránil, ale trápil jste domácí střelce, dochytával se zlomeným nosem. Připomínají vám tento duel?
Ano. Byl to můj největší zápas a velká zkušenost. Měl jsem z toho velkou radost. Každý si přeje, odchytat na Spartě takový duel. Nicméně úspěch je sladký, ale málokdy se z něj člověk poučí. Nejdůležitější byly momenty potom. Následující měsíce byly náročné, sáhl jsem si psychicky na dno. Jsem rád, že se mi tvrdou prací a i trochu okolnostmi podařilo vrátit zpět.
Kvůli zlomenině nosu jste musel chytat s maskou. Neměl jste se spíš dát zdravotně dohromady?
Zpětně už vím, že jsem uškodil týmu i sobě. Ale byl jsem v euforii a chtěl chytat. Maska mě ovlivňovala. Ale byla to i taková moje nezkušenost. Na Spartě jsem chytal dobře, klukům pomohl a myslel si, že příště to bude stejné.
Jenže další zápas jste začínal od nuly, akorát víc na očích.
Přesně. Řešili jsme to s trenérem brankářů Páťou Macejem. Říkal mi to samé, že začínám od nuly, ale všichni na mě budou mít třikrát větší očekávání.
Poučil jste se z toho?
Věřím, že ano. Zpětně vím, že jsem měl z té pozornosti trochu strach. Znovu bych do zápasů už asi nešel. Pak jsem byl úplně odříznutý od týmu, neměl jsem výkonnost. Z momentů potom si beru víc než z utkání samotného. U gólmanů je důležitá stabilita výkonů. Jsem rád, že jsem si to prožil a na zápas na Spartě vzpomínám rád.
