A to se také stalo. V lednu 2025 získal Dynamo znovu Vladimír Koubek a s ním se vrátil i Čadek. „Už jsem to neměl dělat,“ bilancuje 69letý bývalý hráč, který jako fotbalový funkcionář strávil 27 let. V černobílém klubu působil i za nové majitelky Nneky Ede, ale v lednu se rozhodl skončit. Definitivně.
Litoval jste, že jste do toho před rokem znovu šel?
Několikrát ano, ale chtěl jsem Dynamu pomoci. Domluvili jsme se, že připravíme klub k prodeji. Získáme licenci a bude nachystaný na druhou ligu. Sportovně bylo celkem jisté, že sestoupíme. Celá liga to věděla a byla ráda, že má jasný tým, který půjde dolů. Chtěli jsme také postavit základ pro tým na nový ročník, i když bylo logické, že nastanou změny.
Jednání o prodeji byla hodně dynamická a často se objevovali noví zájemci. Jak jste prožíval toto období?
Doktor Koubek si vedl všechna jednání sám. Byl jediný majitel, mohl se rozhodovat. Jednal na všechny strany, zájemců bylo víc. My jsme se domluvili s trenéry Jirkou Lerchem a Jirkou Kladrubským a Michalem Rakovanem ze sportovního úseku, že budeme vše chystat, jako kdybychom měli pokračovat. Rozjednali jsme příchody některých hráčů, abychom hráli nahoře ve druhé lize. Nakonec se vše protahovalo a skončilo to příchodem paní Ede. Každý nový šéf udělá změny a pohlídá si ekonomiku a sport jako první, to je normální.
Rozdíl v nástupu Jirky a Ede však byl v tom, že Jirka se s vámi rozloučil ze dne na den a Ede vám navrhla pokračování.
Nikdo mi teď neřekl, že bych měl končit. Říkal jsem si, že se začne něco dít. Je tu nový majitel s vizí a finančními možnostmi. Tak jsem čekal a pracoval normálně jako dřív. U mužstva zůstal z bývalého realizačního týmu jen Ivo Táborský, protože jinak přišlo pět zahraničních trenérů, kteří v novém prostředí neznali nic. Ivo s tím vším pomáhal. Já zbyl na druhém úseku, staral jsem se o organizační chod klubu.
Období kolem startu sezony bylo hektické. Kdy se majitelka dostala na vás?
Mluvil jsem s ní celkem brzy. Bohužel moje generace moc neumí anglicky, já bych na ni mohl mluvit spíš německy. Takže jsme si buď psali s překladačem, nebo mluvili s tlumočníkem. Byli jsme běžně v kontaktu. Jinak klub fungoval normálně. Pak začínal být trochu problém s komunikací, když lidé v klubu ubývali. Byli jsme řadu věcí zvyklí dělat na prvoligové úrovni, ale najednou se muselo ubrat. Zažil jsem v klubu spoustu pádů, ale vždy se ukázalo jako klíčové po sestupu udržet co nejvíc věcí na úrovni první ligy. Stojí to hlavně lidskou práci a občas skřípání zubů, ale vyplatí se to při návratu nahoru.
Celý život jste byl zvyklý fungovat na Střeleckém ostrově v kancelářích, které byly plné. Najednou jste vedli klub v pár lidech.
Postupně jsme tam pracovali vlastně jen ve čtyřech. Byl to nezvyk. Že jsem tam byl o hodně nejstarší, to mi nevadilo. Ale někdy ani nebylo s kým věci řešit. Je takové zvláštní, že majitelka nebo sportovní manažer fyzicky v klubu skoro nejsou. Chápu, že jsou ze zahraničí a chtějí to takhle dělat. Ale pak vám chybí i vazby a kontakty na jiné kluby a funkcionáře. Já je za ty roky přirozeně mám.
Pomůže příchod operations manažera Miroslava Markoviče?
Určitě. Je dobře, že tam Míra je. Zná české prostředí, jazyk a má kontakty. Takový člověk tu měl být už od léta. Ale potřebuje někoho k sobě, minimálně dva lidi.
Mohl jste v klubu zůstat vy. Proč jste skončil?
Ve mně to bylo dlouho. Už jsem z toho neměl radost, měnilo se to spíš v povinnost. Nechtěl jsem končit před Vánocemi, tak jsem to udělal po Novém roce.
Přijal jste zahraniční cestu, která je pro budějovický klub historicky novinkou?
Je to jedna z cest a nemám s ní zkušenosti. Nemohu říct, že bych ji vzal úplně za svou. Historicky byla naše vize – fungující akademie na Složišti, pokračování přes B tým do dospělého fotbalu a v áčku začleňovat šikovné kluky. Jednou za dva roky prodat ty nejlepší, jako to bylo s Lafatou, Latkou, Vozábalem, Nitrianským, Ondráškem a dalšími. K tomu nějaké hostování nebo výměna hráčů v lize. Cizinci? Ale jo, tak dva tři. Byli tady Brazilci Sandro nebo Ferda Hudson, Balkánci Mršič s Čoličem. To byli nějací fotbalisti.
Teď je cizinců v týmu podle vás moc?
Sportovní úsek jsem nyní už neřešil. Ale podle mě jo. Nejtěžší to musí být pro trenéry. Strategie klubu je zřejmá, ale není na ní nic špatného. Přivádět cizince, zvýšit jejich hodnotu, nejlepší prodat dál. Za mě je to v pořádku, je to věc majitelky. Osobně si myslím, že je třeba zahraniční hráče vkládat do týmu citlivě. Držet kostru třeba osmi lidí a k tomu doplňovat ty, kteří se pak mohou zviditelnit.
Jak v tomhle systému funguje začleňování hráčů z vlastní akademie?
Kluci z akademie neměli nikdy větší šanci se chytit, než je to teď. Ale mají to zároveň těžší, protože mužstvo nemá takovou sílu, aby je utáhlo. Je třeba tam ten základ. Jen s mladými se hrát nedá. To je vidět na béčkách Sparty, Slavie nebo Ostravy. A tam mají velmi kvalitní fotbalisty.
Blíží se pro klub důležitá nutnost, a to zisk profesionální licence. Nemáte trochu obavy, aby se vše novým lidem povedlo?
Je to klíčová věc a není to jednoduché, protože k tomu potřebujete opravdu hodně náležitostí od sociálky po finančák. Dříve to dělali lidi, kteří o tom mnohé věděli. Ale věřím, že to i teď dají dohromady. Musí. A stejně tak se to musí všechno srovnat a stabilizovat. Ustálit kádr a pak třeba za dva roky se může pomýšlet na návrat do první ligy. Tam teď přišli hodně bohatí majitelé, soutěž se hodně změnila. Platí to už i ve druhé lize, kde vždy byl jeden tým, který byl jasný, a zbytek hrál o to, že si zkusí baráž, ve které zřejmě neuspěje, protože rozdíl mezi soutěžemi je obrovský.
Co byste poradil vedení klubu? Jak teď postupovat?
Chce to jasně říct strategii. Nestačí obecně, že využijeme akademii, vztahy s městem a krajem a za dva roky zabojujeme o postup. Chce to konkrétní kroky, co se udělá ve směru k městu, ke kraji, k mládeži. Je třeba využít Jirku Kotrbu, který je ve správní radě akademie. To je srdcař, který má chuť. Skvělá volba. Když se začnou dělat správné kroky, tak je taky třeba je umět prodat a odprezentovat. Za půl roku se zpřetrhaly vztahy s městem a krajem, které se budovaly roky. Ale je třeba je obnovit, začít znovu.
Vašich 27 let v pozici funkcionáře skončilo. Jaké to bylo?
Paráda. Za ty roky udělaly v českém fotbale velký rozdíl nové stadiony. Pamatuji ještě, když Liberec nebo Jablonec hrály na starých stadionech. To samé Slavia a další. Na přelomu tisíciletí byl velký hlad po fotbalu, přišel s úspěchy národního týmu i klubů. Velkou organizační revolucí byly elektronické registrace. Vzpomínám, jak se jezdilo na Strahov na FAČR se stohem papírů k přestupům a všem organizačním záležitostem. Dříve byly ještě na registracích i známky, že má dotyčný zaplacené poplatky, razítko od sportovního doktora a podobně.
Tisková konference Dynama. Zprava sportovní manažer Milan Čadek, trenér Jiří Lerch, útočník Zdeněk Ondrášek a tiskový mluvčí Václav Kucul.
To už zní docela historicky.
Jo, je to dávno. Šlo to hodně dopředu. Díky systému už se dnes třeba nestane, že by nastoupil hráč, který dostal v předchozím kole čtvrtou žlutou kartu. Systém ho nedovolí zadat do sestavy. Eliminuje to určité chyby. A vlastně vrchol celého elektronického systému je licenční řízení.
Povedla se vám nějaká chyba, které se dnes už zasmějete?
To bylo za trenéra Pavla Tobiáše. Z Dynama přestupoval na Slovensko náš záložník Míra Plocek. Ale naslibovali mu tam různé věci, nakonec to nevyšlo, tak jsme udělali rychle přestup zpět. Míra už byl na prvním zápase v Olomouci. Asi dvě hodiny před výkopem jsme zjistili, že jsem na něco zapomněl. Zkrátka nějaká administrativní chyba, něco chybělo a on hrát nemohl. Řešili jsme to s Pavlem, ten si Míru zavolal. Vysvětlili jsme mu situaci a Pavel mu řekl: Míro, ty jsi nemocnej. Na tebe něco leze. (směje se) On to pochopil a vzal. Kdyby hrál, tak by to byl průšvih.
Končíte definitivně?
Určitě. Už toho na mě bylo dost a sám nevím, jak dlouho bych byl ještě schopný normálně fungovat. Rozloučil jsem se, že jsem když tak na telefonu a s čímkoliv pomůžu nebo předám kontakt, protože ty jsou ve fotbale hrozně důležité. A budu se chodit dívat.
