Po jiskřivém souboji ve vápně se hostující hráč dotčeně oboří na rozhodčího: „To byl šlapák, ty vole!“
Místo obvyklé reakce muže s píšťalkou však přiletí odpověď až z druhého konce hřiště. „Vždyť nerozumí česky.“
Drobné scénky podobné té, která se v neděli odehrála v Modřicích, nejsou v posledních týdnech na Brněnsku ničím nezvyklým. Fotbalové duely zdejších okresních soutěží totiž vedle domácích sudích rozhodují také ti z Číny.
„Je to nezvyklé, ale pískají podobně jako naši rozhodčí. Rozdíly bych v tom nehledal,“ prohodil modřický kapitán Miroslav Trčka po utkání okresního přeboru s béčkem Ivančic, které měl jako hlavní rozhodčí na povel Žan Čchen (v zápise uvedený anglickým přepisem jako Ran Chen), jemuž na jedné z lajn asistoval Čang Ťia-ning (Zhang Jianing).
Čínský import zařídila Masarykova univerzita, na níž od loňského října studuje program pro rozhodčí skupina vyslaná z Pekingské sportovní univerzity. Jedná se o osmnáct sudích ve věku kolem dvacítky, z nichž dvě jsou ženy. „Přišli jsme studovat něco, co v Číně není. Fotbalová úroveň i úroveň rozhodčích jsou tady na mnohem vyšší úrovni než u nás,“ ozřejmuje Čang Ťia-ning.
„Fotbal v Číně se rychle rozvíjí a uvědomují si tam, že jeho součástí nejsou jen hráči a sportovní manažeři, ale i rozhodčí. Chtějí se učit a získávat informace v Evropě, protože jsme o kousek dál než oni. A i když to tak naše fotbalová veřejnost možná nevidí, čeští rozhodčí jsou v Evropě a ve světě vnímáni dobře,“ přibližuje mezinárodní spolupráci proděkan pro strategii a rozvoj Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity Oldřich Racek, který sám v minulosti pískal první českou ligu.
Čínští rozhodčí mají v Brně zajištěn veškerý servis, který vedle studia čítá také ubytování, stravu a doprovodný program. „A když někoho bolí zuby, vydáme se s ním k zubaři. Je kolem toho spousta práce, díky které jsou tady spokojení. Dobré ohlasy máme i z Pekingu. Důvěřují nám, že je studijní program připravený dobře,“ sděluje Racek.
Výpomoc vítají i na Pardubicku
Pobyt svých studentů v Česku plně hradí Pekingská sportovní univerzita, která věří, že se jí zpátky vrátí zocelenější a mnohem lépe připravení rozhodčí, než kteří odešli.
„Uvědomují si, že když dostanou potřebné vzdělání s aspekty jako psychologie nebo sportovní trénink hned na začátku kariéry, budou pak moct postupovat rychleji,“ vysvětluje Racek.
Asistent Čang Ťia-ning dává signál hlavnímu sudímu. V příštím kole si oba své role prohodí, aby načerpali co nejvíc zkušeností.
Aby mohli své teoretické znalosti ověřit v praxi, jsou Číňané vysíláni do ostrých soubojů nižších tuzemských soutěží. Už na podzim naskočili do posledních dvou kol v okrese Brno-venkov, na jaře už se objevili také v okrese Blansko, dojíždějí do Pardubického kraje a jedná se o jejich zapojení v Královéhradeckém kraji a okresu Břeclav.
„Rozhodčích je čím dál míň, takže jsou všechny strany rády, že se můžou utkání obsadit těmito mladými a šikovnými lidmi,“ podotýká Racek. „Také se tím ušetří dost peněz, protože čínští rozhodčí neberou honorář,“ doplňuje sekretář Okresního fotbalového svazu Brno-venkov Libor Charvát.
Čínští sudí se většinou objevují na zápasech ve dvojici, doplnění o českého kolegu, který mluví anglicky. „Tím se odbourá jazyková bariéra. Náš rozhodčí je také potřeba, aby byli schopni vyplnit zápis v našem informačním systému,“ popisuje Charvát, který si exotickou výpomoc pochvaluje. „Zatím nemám žádnou negativní reakci,“ oznamuje.
Slabinou je komunikace
Ne všechno však jde jako po drátkách. Například na zmíněném nedělním mači Modřic s béčkem Ivančic, který skončil remízou 1:1, domluva mezi hlavním rozhodčím Žan Čchenem a hráči vázla. „Přišlo mi, jako by nám pískal pomalu počítač, nebyla tam žádná komunikace. Když si nerozumíme, je domluva složitá. A abychom v téhle soutěži mluvili anglicky... Možná by bylo lepší, kdyby byli jen na lajně,“ přemítal modřický kapitán Trčka.
Asistent hlavního sudího Čang Ťia-ning rovněž přiznal, že ne všichni členové čínské skupiny ovládají angličtinu dokonale. „Ale většinou stačí jednoduchá anglická slova, kterým většina lidí rozumí. Navíc používáme řeč těla a v zápasech hráči vědí, co jednotlivá gesta a signály znamenají,“ poznamenal.
I přes komunikační šum si příležitosti pískat v Česku považuje. „V Číně nemáme moc možností. Když se lidé potkají, aby si zahráli, tak rozhodčí nepotřebují. A organizovaných soutěží u nás máme pouze čtyři úrovně,“ informuje Čang Ťia-ning. Pro srovnání: v okrese Brno-venkov dostává se svými krajany na starosti ligy od osmého do desátého stupně.
A přistupují k nim zodpovědně. „Nic nevypustí, přípravu na utkání mají stoprocentní, jsou velmi dobře připraveni fyzicky i teoreticky. Největší slabinou, která asi vychází i z jejich mentality, je právě komunikace, ale pracujeme na tom s nimi,“ hodnotí Racek.
Kam až by to čínští učňové mohli dotáhnout? „V naší skupině jsme na rozdílné úrovni a máme i rozdílné představy. Někdo sní, že bude pískat na mistrovství světa. Pro mě je to spíš hobby, protože mám rád fotbal,“ svěřuje se Čang Ťia-ning.
