„Do zápasu jsme nevstoupili dobře, oťukávali jsme se a nechali jsme Jihlavu zbytečně hrát,“ konstatoval 27letý Froněk.
„Ale naší první šancí se to otočilo. Začali jsme si věřit a byli víc na balonu. Zjistili jsme, že to jde, a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo,“ glosoval divoké utkání, po němž jsou Východočeši třináctí se čtyřbodovým náskokem na sestupovou příčku.
Hodně jste se nutil do střelby z dálky, viďte?
Trenér nejen mně pořád říká, ať zkoušíme střílet. Proti Jihlavě jsem cítil, že by to tam mohlo spadnout, tak jsem pálil ještě víc než jindy. Žádná rána se sice neujala, ale vyhráli jsme. Jsem spokojený.
Jihlava v Chrudimi asi nepodala úplně ideální výkon...
Úvod měla povedený. Ovšem my jsme věděli, jaký fotbal hraje, a to se projevilo. Kromě toho začátku jsme hráli dobře a bojovně, a kdyby to takhle bylo pořád, žádný tým tady nebude mít větší převahu.
Měly na to nějaký vliv televizní kamery?
Přiznám se, že jsem na to vůbec nemyslel. Snad jen při nástupu na hřiště, ale jakmile se začalo, tak jsem to nevnímal. Byl to zápas jako každý jiný.
Jaké to je, stavět si míč na penaltu, když už jednu spoluhráč (Daniel Vašulín) před vámi neproměnil?
Tím jsem se nezabýval. Prostě jsem si věřil, vzal jsem balon a chtěl jsem to zkusit doprostřed. Předpokládal jsem, že brankář Jihlavy (Luděk Vejmola) bude skákat. To se nestalo, ale naštěstí jsem měl šanci dorážet.
O druhý pokutový kop jste si sám řekl?
Máme to tady nějak domluvené. Většinou jsem to právě já nebo Váša (Vašulín). Případně ten, kdo si věří. Nějak se vždycky dohodneme. Šel bych kopat už tu první penaltu, ale jelikož byl faul na mě, tak jsem k tomu pustil Dana.
Co se stalo po vašem gólu na 3:1?
Věděli jsme, že vedeme o dva a že není důležité branku přidat, ale spíš už zápas uhlídat. Zalezli jsme, začali víc bránit - a to byla chyba. Kdybychom hráli tak jako do té doby, tak by to určitě vypadalo jinak.
Čím to je, že Chrudim doma tak umí na silné soupeře?
Porazili jste tu Hradec, teď Jihlavu, remizovali s Českými Budějovicemi nebo s Pardubicemi... Důležité je hlavně to, kde hrajeme. Doma si věříme a nezáleží ani tak na soupeři; spíš rozhoduje zázemí.
