Jak na Teplice, kde jste hodně zažil, vzpomínáte?
Strávil jsem tam dobré roky. Pod trenérem Pešicem jsme skončili druzí v lize, zahráli si kvalifikaci Ligy mistrů s Dortmundem, vyzkoušeli si na vlastní kůži i Pohár UEFA.
Na skvělé druhé místo jste ale nenavázali a vy jste byl jedním z hráčů, kteří před rokem kádr opustili. Nuceně.
V létě jsem ještě v Teplicích prodloužil smlouvu a rovnou šel na hostování do slovenského Rožumberku. Hráli jsme první ligu, byl jsem spokojený. Pak jsem se musel vrátit. Kvůli rodině.
Následoval třetí návrat domů na Kladno.
Nevyšlo mi další zahraniční angažmá, ale přesto jsem se chtěl udržovat v kondici. Myslím, že třetí liga byla solidní soutěž.
Jak došlo k nečekanému přestupu do Chomutova?
Vedení klubu mě kontaktovalo, jestli bych jim jako zkušený hráč nepomohl. Dohodli jsme se poměrně rychle.
Do Chomutova se v podstatě přesunula teplická rezerva. Kolik hráčů znáte?
Dost. Ohněník a Kostečka chodívali do přípravy A-mužstva. Míjeli jsme se se Štyvárem. Budu prodloužená ruka trenéra.
Měl jste i jiné nabídky?
Prakticky jsem byl domluvený s Hradcem Králové. Pořádně mě naštvali. Mohli alespoň zavolat, že nemají zájem.
Kde byla chyba?
V Čechách je problém, že vám nikdo nabídne po třicítce smlouvu. Už jste pro ně starý.
Co chystáte dál?
Půl roku budu v Chomutově. Pak se uvidí. Můžu zůstat, jít do ciziny nebo do první ligy.
