Augustin Chromý

Augustin Chromý | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Trenér olomouckých talentů: Fotbal potřebuje mladíky ve druhé lize

  • 2
Ve fotbalové Sigmě Olomouc začínal Augustin Chromý v roce 1987 u sportovních tříd a výchově mládeže je věrný dodnes, ve vyhlášené olomoucké akademii platí za experta. I proto přivítal zrušení juniorské ligy, letní návrat B týmu a jeho zařazení do dospělého fotbalu.

 „Rozdíl proti juniorské lize je opravdu velký, ta byla jen prodloužením dorosteneckého věku. Když to trochu přeženu, jedná se ve třetí lize o jinou sportovní disciplínu. Po přípravě jsem kvůli tomu měl z MSFL docela obavy, protože devadesát procent týmu nemělo se seniorskou soutěží zkušenost, i z áčka k nám totiž chodili mladíci Zmrzlý, Chytil, Zlatohlávek a Zima,“ přiznal 57letý kouč Chromý.

Po podzimu je béčko Sigmy páté, byly obavy zbytečné?

I když jsem přesvědčený o kvalitě hráčů, tak máme z minulých let zkušenost, že když je béčko hodně mladé, často špatně začalo a pak hrálo o záchranu. Tomu jsme se vyhnuli, ale na druhou stranu je pro mě páté místo určité zklamání. Kdybychom s Rosicemi, Velkým Meziříčím a v Hlučíně vyhráli, tak vedeme soutěž o dva body. A zápasy by byly stejné, jen bychom proměnili šance, protože herně jsme v nich byli lepší. Nezkušenost se projevila v zápasech, kdy jsme nedali první gól, protože jsme je nikdy nebyli schopní otočit. Mladí hráči po obdržené brance zpanikaří, snaží se rychle vyrovnat a jsou zbrklí.

Být první, usilovali byste o druhou ligu? Béčko ji v některých obdobích hrálo a pak je ta škola mužského fotbalu zase jiná.
Samozřejmě. Všichni si pamatují jeden velice těžký rok béčka ve druhé lize, tehdy jsem jako trenér často odrážel útoky, jestli tito hráči budou vůbec mít na první ligu, když nás porazila Vlašim nebo Sokolov. A z toho týmu se pak vyprofilovali Ševčík, Chorý, Kalvach, Jemelka, Štěrba, střídavě Falta se Zahradníčkem nebo Texl. Cílem je dostat mladé hráče do druhé ligy, v evropském srovnání totiž na tom není náš fotbal moc dobře. V první lize je to pořád ještě srovnatelné se zeměmi kolem nás, rozdíl je právě v druhých ligách. V zahraničí mají gros mladíků, kteří se tam musí okopat, aby šli výš. Svaz tedy přemýšlí, jak změnit systém soutěží v dorostu, aby rychleji postupovali nahoru. A nebo jak podpořit kluby, které mladé hráče budou stavět.

Fotbal má za sebou neúspěšný pokus s juniorskou ligou, není brzy se pouštět do dalších?
Momentální systém v dorostu, kdy se vrátila i osmnáctka, nám vyhovuje. V minulosti jí prošli hráči jako Rozehnal a Ujfaluši, který v tomto béčku dorostu dělal půl roku kapitána. Dalšího půl roku v devatenáctce, pak v béčku a následně šli do prvního mužstva. Když pan Dušan Fitzel zaváděl juniorskou soutěž, argumentoval jsem, že není systém potřeba měnit, ale předseda svazu Ivan Hašek mi řekl, že když to je všude v Evropě, proč by se to nemělo povést u nás. No, protože v Evropě je jiná situace. My také nemáme žádné černochy, kteří rychle vyspívají. To je otázka morfologického věku, který se může lišit od toho kalendářního plus minus 2,7 let. Když pak máme hráče v šestnáctce, někteří kluci jsou na úrovni třináctiletých, jiní devatenáctiletých.

„Rozdíl MSFL proti juniorské lize je opravdu velký, jde o jinou sportovní disciplínu.“

A není důvod ty slabší eliminovat.
Ano, protože časem dospějí. A zase je možnost ty akcelerované typy posunout výš, což se děje normálně. V devatenáctce máme hráče i ročníku 2003. Pokud na to mají a prosadí se, tak tam jdou, v tom je zakotvena přirozená cesta, kterou vždycky hájím. Martin Pospíšil se ve dvaceti neprosadil v Třinci, ale pak dostal šanci v první lize a nyní hraje v Polsku. Druhá liga je existenční záležitost trenérů, hráčů a kvůli dotacím i klubů. Pokud by se svazu podařilo získat prostředky na to, aby byly ohodnoceny kluby, které staví mladé hráče, tak to je nejlepší cesta. Když hráče máme ve vlastím béčku, nemusíme se tak ohlížet na výsledky a řešit, jestli budeme pátí, desátí nebo hrát o záchranu, kde se psychická odolnost hráčů zvyšuje a připravují se lépe na první ligu.

Tím jste mi připomněl výrok trenéra Leoše Kalvody, který před pěti lety po sestupu Olomouce a špatném rozjezdu druhé ligy prohlásil, že Sigma vychovává skleníkové typy hráčů. To jste si musel vzít osobně, ne?
Samozřejmě, i když beru, že Leoš to řekl v emocích. Podle mě je to nesmysl. Někdy to k tomu svádí, že někteří hráči nemusí být tak fyzicky nebo psychicky odolní a nejsou těmi lídry, kteří soupeře skopou. Ale to je jen výběrem. Podobně nám v éře Ujfalušiho, Romana Hubníka nebo Martina Horáka říkal Radek Drulák, že vychováváme jen obránce. Odpovídal jsem mu, že tam mám nějakého Schulmeistera, který byl nejlepší střelec dorostenecké ligy. Vychováváme tedy všechny hráče, jen jim trvá různou dobu, než se prosadí. Jemelku, Chorého nebo Doležala těžko označíme za skleníkové typy. V pořadí klubů s počtem odchovanců v nejvyšších soutěžích jsme 38. v Evropě a u nás je lepší jen Sparta. V reprezentaci nyní byli čtyři naši odchovanci Ševčík, Doležal, Kalas a Kalvach.

Na které hráče by se měli fanoušci přijít podívat teď?
Chodím hrávat za staré pány ve Slatinicích a často se mě na to ptají. Svého času jsem jim říkal o Petru Ševčíkovi, to je fotbalový génius, kterému nemusel už jako mladému nikdo radit a z 99 procent zvolil ve hře optimální řešení, protože to má dané. Teď je to Zima, u kterého je jen otázka času a zdravotního stavu, kdy se prosadí do ligy. Po čase je to stoper podobný Hubníkovi, tedy vysoký a rychlý. Mojmír Chytil je gólový, umí fantasticky podržet míč a prosadit se v šestnáctce, na podzim jednoznačná opora. Ondra Zmrzlý má obrovský potenciál a je strašně poctivý, Zlatohlávek je výborný technicky, ale ještě potřebuje dobudovat a jsou tam další. Na hostování je Zifčák, silný hráč podobný Michalu Hubníkovi, který jde do všeho, typ do války. Nastartovaných mladých hráčů máme víc.

„Když vidím hráče v 16 letech s agentem na kávičce, tak to radši ať vezme balón a jde kopat na branku.“

Jak by měl systém výchovy a jejich prodeje fungovat z vašeho pohledu šéfa akademie, která chystá hráče pro ligu? Prodávejte z áčka každý rok aspoň dva, mám tu totiž dalších pět mladých, tak jim udělejte místo?
S trenéry vždy hráčům zdůrazňujeme, že prvořadý cíl pro ně musí být nastoupit na Andrově stadionu za první tým, to je účel celé výchovy. Samozřejmě doplňujeme rozpočet prodejem, protože jsme regionální klub. Najít správný poměr je alchymie a vždycky se stáj musí oživit někým zvenku, není možné hrát jen s odchovanci. Fanoušek by chtěl, abychom hráli o poháry, ale stejný problém řeší Ajax Amsterdam. V prosazování odchovanců je na nejvyšších místech, ale jakmile mají silný tým, ostatní mu ho rozeberou, protože nemůže finančně konkurovat těm nejbohatším. Je logické, že pro hráče je prvořadé dostat se do A týmu a hned potom je jejich další motivace jít do ekonomicky silnějších klubů, do reprezentace a zahraničí. To je přirozený proces.

Kde jsou největší rizika, jimž čelí současní mladí fotbalisté?
Velké úskalí je přechod z dorostu do mužů. Jako asistent u áčka jsem zažil, že přišli kluci, kteří celý svůj žákovský a dorostenecký věk byli mezi pěti nejlepšími, s reprezentací hráli proti Španělsku, Francii a dalším. To má výhodu, že když potom takový Zima nastoupí ve Zlíně, tak se z toho nepodělá, protože v reprezentaci už zažil psychicky mnohem těžší věci. Na druhou stranu se tito hráči po příchodu do áčka ocitnou v hierarchii týmu na spodních patrech, kde nikdy nebyli. A strašně záleží na tom, jaké mají morálněvolní vlastnosti, najednou totiž musí čekat a bojovat mnohem víc a přidat psychickou odolnost.

Jak je na to připravit?
Musíme je konfrontovat s tvrdou realitou, ale zároveň jim dávat víru na příkladech ostatních. Třeba Jirka Texl vnímal, že jeho spoluhráči z ročníku 1993 naskakovali v lize za áčko a on se nevešel ani do přípravy. Odešel do Vítkovic a touto oklikou se do ligy nakonec dostal. V béčku je to také specifické tím, že pracujete s jedenácti hráči a před zápasem je doplníte těmi, kteří ten víkend v áčku nenastoupí. Jenže ti zase vytlačí na lavičku mladé kluky z béčka, nebo se dokonce nevejdou ani tam a vy je musíte motivovat, aby neustávali v práci. Chápete, že jsou naštvaní, protože na ně neustále tlačíte, aby makali a zlepšovali se, ale přijde víkend a nedostanou se na hřiště. Je to složité, ale zajímavé, musíte pořád pracovat s jejich psychikou a to mě na tom baví.

Stále častěji se kolem mladých hráčů motají agenti a třeba i jen výměnou za kopačky si je smluvně zavazují. A pak tlačí na trenéry, aby hráli. Znáte to?
S manažery se pozdravím, ale nechci s nimi diskutovat, od toho je sportovní ředitel. Já ani nechci vědět, jestli hráč bere peníze a kolik, aby mě to neovlivňovalo. Řadu let jsem byl u mládežnické reprezentace a agenti byli schopní čekat při odjezdu hodinu před autobusem, jen aby si se mnou podali ruku a ukázali tak hráčům, že to je jejich zásluha, že jsou v reprezentaci. Tehdy jsem hráče svolal a řekl jsem jim: vyřiďte svým agentům, že je všechny zdravím, nic proti nim nemám, ale jakmile mě budou kontaktovat, tak vás sem nebudu zvát. Můžou vám to jen zkazit.

V Olomouci je to stejné?
Také sem chodí spousta agentů a nechci se pouštět do hodnocení, jestli je to dobře nebo špatně. Jsou takoví, kteří svým hráčům pomohou, jiní jim vyloženě škodí. Pokud jako trenér tlačíte na hráče tím, že ho nepostavíte, tak potřebujete, aby to působení na něj bylo jednotné. Dřív byli místo agentů tatínci, takže jim stačilo zavolat před zápasem a říct, že mladý nebude hrát, protože netrénuje a kašle na školu. Pak byla důležitá reakce rodiče, zda řekl potomkovi, ať se snaží, anebo prohlásí, že ten trenér musí být lempl. Dnes je to stejné i u manažerů. Ale když vidím hráče v šestnácti letech sedět s agentem na kávičce, tak to radši ať si vezme balón a jde kopat na branku. Třeba Lukáš Kalvach nikdy agenta neměl, a když měl v sobotu zápas s dorostem, potkal jsem ho v neděli, jak si kope v parku jako malý kluk, a to už měl třeba osmnáct let.

Takže je lepší mladým klukům nezatěžovat hlavu?
Na podzim jsem si párkrát v dorostu všiml, že kluci po vyhraném zápase místo aby šli do kabiny zařvat si vítězný pokřik a užít si výhru v kolektivu, tak je zastaví agent. Nechce čekat hodinu, až se hráč osprchuje a začne s ním hodnotit výkon. To je naprosto chybně. Hráč, rodiče, agent, vedení klubu a trenéři mají stejný cíl – zlepšovat hráče, a pokud nebudeme spolupracovat, je něco špatně. Proto si ale také myslím, že pokud má agent pro hráče nabídku, neměl by jít na prvním místě za ním, protože jeho názor už může na 99 procent znát, ale do klubu, jestli ten transfer vůbec má nějakou budoucnost. Protože pokud ji nemá a hráč tam přesto chce jít, tak jsou následky katastrofální. Do té doby byl šťastný, že se prosadil, ale teď se zasní, kde by mohl být, má toho plnou hlavu a nemůže ani hrát.


EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko