„Upřímně, čekal jsem omluvu, ale žádná nepřišla,“ svěřil se útočník ústeckého Viagemu v silné zpovědi. Jeho story o tom, kolik ran člověk unese a přesto se zvedne, je inspirativní i pro jiné.
Vyrůstal v nuzných poměrech a nakonec u příbramské babičky, neboť kromě táty nefungovala ani zadlužená a drogami zničená máma. Přesto se už v 16 letech vyšvihl do první ligy a během 16 sezon odkopal 336 zápasů a nastřílel rovných 30 gólů.
„Fotbal mi zachránil život, moji kamarádi z příbramského sídliště mnohdy končili v kriminále,“ přiznal bez skrupulí už třiatřicetiletý mazák a táta dvou dětí. Jeho cesta na vrchol nebyla bez odboček, v ostravském Baníku frajeřil a pil, při sérii zranění v Jablonci se utápěl v depresích a na dně skleničky. „Po narození dcery se všechno špatné obrátilo. Nechtěl jsem být jako můj táta. Rodina je pro mě nejvíc!“
Zatímco táty příběh je o beznaději, Fantišův naopak o naději. Z nuly na vrchol, zocelený, už šťastný.
I vy jste se s démonem alkoholu pral, mohlo za to rodinné dědictví?
Určitě ano. V Baníku jsem si kompenzoval hodně věcí, užíval jsem si to a neřešil, co bude. Myslel jsem si, že jsem frajer. Kam já se dostal! říkal jsem si, přitom jsem byl absolutně nic. Neustál jsem to hlavou. Zážitků mám mraky. (smích) Nejhorší období přišlo v Jablonci, když jsem se zranil a byl psychicky nahlodaný, jestli ještě vůbec hrát fotbal. Narození dcery všechno zlomilo. Řekl jsem si, že nedopustím, aby dopadla jako já. Tedy že budu někde chlastat, budu bez práce, nebudu se moct postarat o rodinu. Z toho jsem měl noční můry, takže jsem se vzchopil a dal se dohromady.
Mohlo to přerůst v alkoholismus?
Samozřejmě. Mám to v genech. Dodnes si umím zajít na pivo, ne že bych nepil vůbec. Už vím, kdy si to můžu dovolit, že to nejde čtyřikrát týdně. Když jdu s kamarády na večírek, není to sebedestruktivní jako v období, kdy jsem byl zraněný a nevěděl, co se sebou. Snažil jsem se oprostit od reality, což bylo na chvíli fajn, ale deprese pak byly větší a větší. Když zapijete výhru, není to nic špatného, ale pít ze žalu není dobře.
I já svoje problémy se zraněními řešil alkoholem. Pořád jsem tátu měl v hlavě. Potřeboval jsem ho najít a vyřešit spoustu věcí. Jenže jak hledat bezdomovce?
