Jeho nový klub si získal věhlas i v Rumunsku. „Ptali se mě tam na Ústí kvůli jeho moderátorkám,“ usmál se dvaatřicetiletý hráč, který odkopal za Jablonec, Zlín, Příbram a Ostravu 336 ligových zápasů a v nich nastřílel 30 gólů.
Nechtěla vám manželka Ústí kvůli moderátorkám zatrhnout?
Když jsem sem přestoupil, nikdo se mě neptal na fotbal, ale všichni na slečny moderátorky. Samozřejmě i manželka, ale já to beru jako marketing. Díky tomu je Ústí hodně sledované, rozjelo se to tady. I v Rumunsku se mě ptali, co je to za tým. Má to dosah, tak proč ne?
Jak přistupujete k rozhovorům?
Radši se zadívám jinam, najdu si nějaký bod a moc nepokukuju, aby nebyl problém. (smích)
Pohoršení z fotbalových krásek? Naopak, sponzoři se hrnou, tvrdí ústecký Viagem |
Jak se to doneslo do Rumunska?
Přes Instagram. Říkám jim: To je u nás! A ještě jsem dodal, že tam stejně jednou půjdu hrát. Smáli se a nakonec to vyšlo.
Smát se už můžete i vy, dal jste po roce soutěžní gól. Úleva?
Určitě. Docela dost jsem si dával do hlavy, že už to není možné. Že bych gól potřeboval. V Rumunsku jsem si všechno vystřílel v přípravě, pak už mi to nelepilo. Celkově bylo angažmá těžké. Teď už to mám za sebou, čtvrtý zápas za Ústí, první gól. Doufám, že přidám další. I když moje pozice teď není úplně v útoku, hraju spíš halfbeka. Ale trenér mě dopředu v koncích zápasů občas dá, tak snad se něco povede.
Pomohl jste k obratu z 0:2 na 3:2 proti béčku Pardubic, když jste hráli v oslabení. Blok je pryč?
Moc jsem to potřeboval. Říkal jsem, že to je snad sto let, co jsem nedal gól. A ještě při takovém parádním obratu, za to jsem rád.
Proč vám nevyšlo Rumunsko? Strávil jste tam jen podzim.
Zasáhla mě tragická věc v rodině, ztráta, musel jsem odcestovat. Po návratu jsem na tom nebyl psychicky dobře, trenér mě navíc moc nepodržel. Paběrkoval jsem. Pak jsem strávil pět zápasů na tribuně, to potom máte sebevědomí hodně nízké. V životě jsem to během kariéry nezažil. Přišel nový kouč, začal mě na hřiště dávat, byla úplně jiná komunikace. Bohužel i jeho vyhodili. Složité angažmá. Jsem rád, že jsem z toho venku. Zkušenost obrovská. Přitom jsme žili v krásném městě s celou rodinou, Bukurešť je nádherná, klub je z předměstí.
Antonín Fantiš na tréninku ústeckých fotbalistů.
Jak jste ve Voluntari, které hraje druhou ligu, skončil?
Přišlo to zničehonic. V zimě se zbavili sedmi hráčů před soustředěním, já mezi nimi nebyl. Počítal jsem, že když člověk jede na herní kemp, je normálně v kádru. Vzal jsem si do Bukurešti znovu rodinu a dozvěděl jsem se, že mě nechtějí. Docela nešťastné, protože jsem to nečekal a bylo to pozdě. Pak mi ještě dlužili peníze, čekal jsem 14 dní na bytě, zakázali mi trénovat. Perné dva týdny na psychiku.
Doplatili vám peníze?
Dali mi všechno, i něco navíc. Za to patří díky Markétě Haindlové s Kubou Porschem z České asociace fotbalových hráčů, že mi to usnadnili. Jinak by to bylo složité.
Je konec ve Voluntari o to smutnější, že jste poprvé hrál venku?
První dva měsíce jsem si říkal, to je skvělé, euforie, nový začátek. Plánoval jsem, že tam můžu vydržet dva tři roky. Zázemí mají skvělé, ale celé se to pokazilo. Mrzelo to i Lukáše Droppu, který tam byl čtyři roky a taky s ním pěkně zametli. Nebylo to jen o hráčích, majitel vyhodil i prezidenta, který tam byl pět let. Dělal restrukturalizaci klubu, celkově se začal měnit. Složitá doba. Věřím, že kluci se tam mají fajn, majitel peníze má. Teď jsou v play off a já jim přeju postup. Hráči byli v pohodě, ale chování od majitele, jeho nerespekt, hrozné.
Fantiš, další eso pro Ústí. Jdeme tvrdě po postupu, hlásí sportovní manažer |
A jaké jste měli podmínky?
Zachovali prvoligové. Měli jsme čtyři maséry, kryokomoru, sauny, bazén. Všechno na vysoké úrovni, tady v Česku to až na top kluby nikdo nemá. Stadion malinký, hřiště krásné, lidi se o nás starali. Cokoli jsme potřebovali, hned udělali. Měli jsme i vlastní ordinaci přímo na stadionu. Když se něco stalo, mohli jsme okamžitě na sono. Což je fajn, protože v Česku musíte obvolávat doktory a čeká se. I finančně to bylo dobré.
Jací jsou Rumuni hráči?
Fotbalisté jsou šikovní. Fakt dobří, až nadstandardní. Levá, pravá, kličky. Ale zase jsou to trošku lenoši. Když se po nich nešlape, dělají si, co chtějí. Hrají hodně sami na sebe, což je logické. Když mladí dají góly, můžou za dobré peníze do lepšího klubu, třeba do FCSB. My Češi jsme spíš takové stroje, moc kreativitu nemáme. Viděli jsme v nároďáku proti Faerským ostrovům, že tvořivost nám chybí. My jsme zase takticky vyspělí, kondičně silní. Myslím, že by se fotbal měl začít dělat trošku jinak. Už od mládeže. U chlapů chtějí trenéři hru hodně zjednodušovat a ve finále to vypadá takhle. Poznal jsem v Rumunsku, že hru jeden na jednoho zvládá v týmu osm devět kluků. Bez problémů se otočí s balonem, vyvezou ho. U nás jsou v kádrech dva tři, jestli vůbec nějací.
Jací jsou v Rumunsku fanoušci?
Klub je mladý, funguje snad od roku 2010, nemají velkou tradici. Je tam jeden fanoušek známý po celém Rumunsku, chodí do televizí, má námořnickou čepici. Pořád jim zpívá do mikrofonu. Ale moc příznivců jsme neměli, takže tlak od nich žádný, nikdo nás nepotkával, neznal. Něco jiného je hrát za Rapid Bukurešť nebo FCSB, tam je to samozřejmě o to horší. Chodilo kolem tisícovky, ale na malém stadionu to vypadalo plně. Když jsme hráli s Rapidem pohár, to byl super zápas. Rapid má nejlepší fanoušky.
Habancova past, superobrat z 0:2 na 3:2 v oslabení. Jsme hovada! zářil trenér |
Rok 2024 asi nebyl váš nejšťastnější. Přál jste si, ať už je pryč?
Chtěl jsem, aby skončil co nejdříve, byl asi nejhorší v mém životě, v kariéře. Teď doufám, že to zase obrací k dobrému. Jsem spokojený, že jsem doma s rodinou, děti jsou rády, já se cítím v klubu super. Jsem rád, že vyhráváme, to si pak člověk přenáší i do osobního života. V Rumunsku to se mnou manželka neměla jednoduché, když to nešlo na fotbale, tak to nebylo dobré.
Byli jste na rozvod?
To zase ne, ale moc jsem tehdy nekomunikoval. Manželka mě hodně podržela, já to tam chtěl zabalit už na podzim, když jsem byl na tribuně. Že to nemám zapotřebí. Ona říkala, ať si to užijeme, že tam je fajn na život, ale já to asi neumím. Když to nešlape v týmu, nejsem úplně šťastný.
Jak jste vstřebával sestup Zlína? Teď to vypadá na rychlý návrat do první ligy.
Zrovna o víkendu jsem ve Zlíně byl, mám tam dům, byl jsem pro nějaké věci a podíval jsem se na béčko Zlína. Samozřejmě sleduju kluky, píšeme si, voláme, je to pecka. Je to krásná jízda, moc jim to přeju. Sestup jsem nesl hodně těžce, byl jsem i jeden z kapitánů v té době. Hrál jsem 16 let první ligu, z toho tak deset o záchranu. Vždy jsem říkal, že to dokážeme zvládnout, ale tohle už byla velká křeč, vyvrcholení bezmoci.
Sestup jsem zažít nikdy nechtěl, teď jsem bez práce, hlesl zlínský Fantiš |
Prospěje nakonec Zlínu zkušenost se sestupem?
Upřímně doufám, že to k něčemu bylo, což se ale ukáže, až když postoupí. Nejde to dělat jako poslední roky. Klub je ve Zlíně velice stabilní, nemá žádné problémy, ale nějaké investice jsou potřeba, aby se nehrálo pořád jen o záchranu. Zlín mám rád, město i fanoušci jsou super, nikdo nechce sestup zažít znovu. Podívejme se na Brno, jak se tam plácají a ani není jisté, jestli vůbec budou hrát druhou ligu.
A jak se cítíte v Ústí nad Labem? Připadáte si tu jako v ligové šatně díky spoustě bývalých ligových hráčů?
Je to obrovská kvalita, co se tady sešla. Je až neuvěřitelné, jak se tým poskládal. Tréninky jsou super, člověk sem jezdí s radostí.
Se Zlínem se příští rok v soutěži asi nepotkáte.
Spíš už budou někde jinde, ale doufám, že se jim přiblížíme tím, že postoupíme do druhé ligy.
Jaký je ústecký trenér Svatopluk Habanec, který Viagem zvedl?
Znám ho dlouho, je to fajn chlap, férový. Snaží se, aby byla v kabině pohoda, ale zároveň aby to nesklouzlo k anarchii. Jeho příprava má kvalitu. A myslím, že i on jako trenér si to angažmá užívá.
Postup do druhé ligy vede přes baráž, zvládnete ji?
Je škoda, že to je tak nastavené, ale říkám si, kdo jiný by si to zasloužil než my. Jsme odskočení, i pro atraktivitu druhé ligy by to bylo dobré a pro město také super, kdyby se vrátila druhá liga. A třeba se jednou může vykopat i první. Pamatuji si, když jsem byl v Baníku, tak Ústí hrálo první ligu a vůbec ne špatně.
Zakončit kariéru v Ústí v první lize je pro vás lákavá představa?
Upřímně, to by bylo nádherné, ale je před námi ještě strašně moc práce a musí se stát hodně věcí. Smlouvu s Ústím mám zatím do konce jara. Jestli zvládneme postoupit, v což pevně doufám, pak bych tady snad mohl zůstat.
