V čem nejvíc?
Řada klubů nedokáže v žákovské kategorii vytvořit vhodné podmínky pro rozvoj. Jako by nám uniklo, že zlatý věk motoriky a doba, kdy se toho kluci nejvíc naučí, je od sedmi do třinácti či čtrnácti let. Až teď se to pokoušíme napravovat.
Čím to je, že ve Francii vyroste hráč jako Mbappé, který je o tolik dál než ostatní v jeho věku?
Trenéři a skauti vám řeknou, že je ideálně fyziologicky namixovaný. Tyhle smíšené typy mnohem lépe akcelerují. Ale je to i jiným koučováním v tréninku. Potřebujeme naučit trenéry otevřený koučink, potlačit příkazový styl. Mnohem efektivnější je brát děti už v přípravce jako partnery. Nekřičet, vést je k samostatnému rozhodování. Když nedostanou vyhubováno a uvědomí si, že vlastní chybu potřebují využít a učit se z ní, přestanou se jí bát.
Je v mládeži z čeho vybírat?
Talentový potenciál je pořád obrovský. Když se jdete podívat do akademií na ty, kteří končí v mladších žácích, jsou uvolnění, mají jemnou koordinaci. Když dostanou volnost, vymyslí famózní řešení, které vás jako trenéra nikdy nenapadne. V tom je musíte nechat, živit to v nich. Nesmíte povýšit výsledek nad rozvoj individualit.
Což je asi v Česku dost problém.
V žákovské lize jsou někteří trenéři po zápase vyřízení, mají tepovku 150. Řvou na rozhodčího, na hráče. V tomhle prostředí je vychováváme? Těžko pak může být ten kluk v sedmnácti kreativní, uvolněný.
I ti nejnadějnější mají často problém s přechodem mezi dospělé. Proč?
Před lety jsme úplně oddělili profifotbal od mládežnických týmů. Celý realizační tým áčka by měl sledovat dorost, juniorku, ale tady se často s těmi kluky nikdo nebaví, neumí s nimi komunikovat. Když se to nenaučí, může i největší talent ztratit během dvou týdnů. Neumíme vybrousit diamanty, moc nám to chybí. Ale už plánujeme projekt, aby prvoligoví a druholigoví trenéři měli povinné doškolování v oblasti mládežnického fotbalu. Je to potřeba.
