Loni nastřílel ve 2. lize sedm gólů, šlo o jeho kariérní rekord. Zasáhl do všech 30 zápasů. I proto si ho v létě na přípravu vyžádal jeho mateřský prvoligový Liberec.
„Bylo to náročné, ale pro mě skvělá zkušenost. Jsem rád, že jsem mohl trénovat s kluky, kteří pravidelně nastupují v 1. lize,“ užíval si. „Dává mi to další motivaci do práce. Takový menší sen, tím dalším je zahraničí. V našich podmínkách je vrcholem zahrát si ligu. Vidět, jak to v ní chodí. Servis je vážně nesrovnatelný.“
Do kabiny prý zapadl bez problémů. „Docela jsem se bavil s Radimem Breitem, který taky hrál ve Varnsdorfu. S ním jsem si sedl. Ale vlastně se všemi, nejsem ras.“
V čem jsou podle Ondráčka ligoví hráči vyspělejší? „V rychlejším rozhodování a v herní kvalitě. Centry, přehled a rychlost, to je o level výš,“ uznává 24letý vousáč, který nastupuje v záloze či útoku.
Aby se jim vyrovnal, přidával si dávky nad rámec tréninků. „V Liberci byla možnost chodit po každém tréninku do posilovny. Zaměřil jsem se na nohy, protože je potřebuju zesílit. Není problém vzít míče, jít na trávu a střílet si. Ale myslím, že v českých podmínkách je to trochu jinak nastavené. Na kluky, co si přidávají, se dívá jinak než ve světě. A podle mě to je špatně. Přidávání za to stojí, myslím, že na výkonnosti to je pak znát.“
Spoluhráči mají takové dříče spíš za šplhouny. „Kabina po vás kouká divně, z vlastní zkušenosti to vím,“ líčí Ondráček. „Ale vidíte na Pavlovi Nedvědovi nebo Jaromíru Jágrovi, jak to pomáhá. O nich se vědělo nebo ví, že zůstávali klidně hodinu po tréninku. Bohužel v českých podmínkách to ne úplně funguje.“
V úvodních dvou kolech 2. ligy nastoupil jen jednou na 53 minut jako náhradník. „Já se vrátil asi po třech týdnech přípravy, kluci ji tady absolvovali celou a řekli si o sestavu. Momentálně to trenér cítí takhle, já to musím respektovat. A když se dostanu na hřiště, dokázat, že tam patřím. Chci se vrátit do pozice, v jaké jsem tady byl,“ nevzdává se.
Kouč David Oulehla tvrdí: „Adam je charakterní, pracovitý a kvalitní hráč. Když odešel, museli jsme se zařídit a konkurence vzrostla.“
Což Ondráček kvituje navzdory tomu, že se jeho pozice ztížila. „Pro mužstvo jen dobře. Přišli dva útočníci, Breda hraje podhrot, tým se doplnil v ofenzivě. Nevěším hlavu, je teprve začátek. Sestava se nějak vykrystalizuje a buď v ní budu, nebo ne.“ Když ano, má jasnou touhu: „Ukázat se a říct si znova o to jít do přípravy s Libercem. A třeba se v kádru udržet.“
