Jde o téma, které se dotýká všech obchodních společností bez ohledu na jejich velikost či předmět podnikání a které bude mít bezprostřední vliv jak na pravidla jejich správy a řízení (tzv. corporate governance), tak i na jejich běžnou každodenní činnost. Tomuto tématu se budeme věnovat v sérii několika článků. Aktuálně se zabýváme vybranými praktickými otázkami, které jsou diskutabilní a jsou určitým, ne vždy ideálním, způsobem řešeny judikaturou soudů.
Smlouva o výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace
Od 1. 1. 2014 bude uzavření písemné smlouvy o výkonu funkce v případě společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti zřejmě povinným úkonem. Podle stávajícího znění obchodního zákoníku uzavření smlouvy o výkonu funkce naproti tomu nutné není, v takovém případě se pak úprava práv a povinností ve vztahu mezi společností a členem jejího statutárního orgánu řídí přiměřeně ustanoveními obchodního zákoníku o mandátní smlouvě. Smlouva o výkonu funkce může být uzavřena rovněž jako smlouva bezúplatná, avšak v případě, že nebyla uzavřena vůbec, ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v takovém případě právo na odměnu za výkon funkce členu orgánu vyplývá přímo ze zákona. Naopak tomu bude podle nového zákona o obchodních korporacích, z jehož úpravy se obecně podává, že výkon funkce bude bezplatný, nebude-li ve smlouvě o výkonu funkce sjednáno jinak. Smlouva o výkonu funkce bude muset být schválena nejvyšším orgánem společnosti, u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti tedy valnou hromadou. V případě, že členové představenstva budou v akciové společnosti voleni dozorčí radou, bude tento orgán schvalovat rovněž jejich smlouvy o výkonu funkce. Tak tomu ostatně je i podle aktuálního znění obchodního zákoníku.
Podstatnou náležitostí smlouvy o výkonu funkce podle zákona o obchodních korporacích budou nově také podrobně vymezená ustanovení o odměňování. Obchodní zákoník naproti tomu v současnosti nestanoví žádné detailní požadavky pro úpravu odměňování, pouze vyžaduje, aby bylo jakékoli plnění ve prospěch člena orgánu schváleno valnou hromadou, pokud není určeno ve smlouvě o výkonu funkce nebo neplyne z právního nebo vnitřního předpisu.
Smlouva o výkonu funkce v novém Zákoně o obchodních korporacích účinném ode dne 1.1.2014 § 59 |
Souběh funkce člena statutárního orgánu s pracovněprávním vztahem
V teorii i praxi hojně diskutovaná problematika souběhu funkce člena statutárního orgánu společnosti s pracovněprávním vztahem se společností doznala po účinnosti novely obchodního zákoníku od 1. 1. 2012 podstatné změny, a to především v souvislosti s nově vloženým § 66d obchodního zákoníku, upravujícím tzv. pověření obchodním vedením. Do účinnosti této novely zastával Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi názor, že činnosti, které spadají do obsahu výkonu funkce člena statutárního orgánu, nelze vykonávat v pracovněprávním vztahu se společností. Pokud by osoba, která je členem statutárního orgánu, uzavřela se společností pracovní smlouvu nebo jinou dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to na výkon činností, které jsou součástí obchodního vedení, pak takový pracovněprávní vztah vůbec nevznikne, jelikož ho zákon nepřipouští. Jedním z hlavních argumentů Nejvyššího soudu pro tento závěr je skutečnost, že by tím došlo k nežádoucímu omezení odpovědnosti člena statutárního orgánu za škodu způsobenou společnosti, jelikož v režimu pracovněprávní odpovědnosti by odpovědnost za škodu byla omezena pouze na čtyř a půl násobek měsíční mzdy. Od 1. 1. 2012 zákon souběh připouští, a to formou tzv. pověření obchodním vedením, které umožňuje delegovat obchodní vedení zcela nebo zčásti na jinou osobu, a to i samotného člena statutárního orgánu, přičemž tyto činnosti mohou být vykonávány nově i v pracovněprávním vztahu. Rozsah tohoto pověření nicméně zákon omezuje, když z rozsahu možné delegace vyjímá účast na zasedání statutárního orgánu, rozhodování o pověření obchodním vedením (subdelegace tedy přípustná není) a rozhodování o základním zaměření obchodního vedení. Delegovaný tedy může být pověřen pouze každodenním řízením společnosti (day-to-day business), a nikoliv koncepčním a strategickým rozhodováním, které nadále zůstává ve výlučné působnosti statutárního orgánu.
Ani v důsledku pověření jiné osoby obchodním vedením však nedochází k omezení odpovědnosti za porušení povinnosti vykonávat funkci člena statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře. Naopak, jedním z hledisek pro posouzení případné odpovědnosti statutárního orgánu je nepochybně i skutečnost, jakou osobu statutární orgán obchodním vedením pověřil, zda poskytl této osobě dostatečné podklady a informace a zda její činnost následně kontroloval. Je důležité zdůraznit, že § 66d obchodního zákoníku nemůže zhojit stav souběhu již existujícího, novela totiž žádná přechodná ustanovení neobsahuje.
§ 66d Obchodního zákoníku Pověření obchodním vedením (1) Statutární orgán společnosti může pověřit obchodním vedením společnosti zcela nebo zčásti jiného. Tyto činnosti mohou být též vykonávány v pracovněprávním vztahu dle zvláštního právního předpisu 21) zaměstnancem společnosti, přičemž tento zaměstnanec může být současně statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem. |
Nový zákon o obchodních korporacích problematiku souběhu ani možnost pověření obchodním vedením neupravuje, od 1. 1. 2014 se tedy právní úprava zdánlivě vrací do stavu, který zde existoval do konce roku 2011. Z příslušných ustanovení nového zákona o obchodních korporacích však vyplývá jedna podstatná změna, totiž že vztahy mezi obchodní společností a členem jejího orgánu nadále nebudou patřit mezi tzv. absolutní obchody. Od 1. 1. 2014 tedy bude možné smlouvu o výkonu funkce patrně podřídit, podle volby stran, zákoníku práce nebo občanskému zákoníku. Funkci statutárního orgánu tak od 1. 1. 2014 bude zřejmě možné vykonávat také v pracovněprávním vztahu. Na vztah společnosti a člena orgánu se vždy budou primárně aplikovat ustanovení zákona o obchodních korporacích. V rozsahu, v jakém tento speciální zákon pravidla neobsahuje, by pak zřejmě bylo možno subsidiárně aplikovat i některá ustanovení zákoníku práce, respektive občanského zákoníku. Tato otázka nicméně zůstává dle našeho názoru nejasná. S případnou úpravou smluvní dokumentace ve prospěch aplikace zákoníku práce na smlouvu o výkonu funkce bychom tak spíše doporučili vyčkat, na to, jak se případně dále vyvine odborná diskuse v této věci.
Odstoupení z funkce statutárního orgánu obchodní korporace
Ačkoliv textace příslušných ustanovení stávajícího obchodního zákoníku, upravujících odstoupení z funkce, nedávala zcela jasné odpovědi na všechny otázky, které v této souvislosti v praxi často vyvstávaly, bohatá a v současné době i ustálená judikatura Nejvyššího soudu dokázala nastavit poměrně jasná pravidla a odpovědět na řadu otázek, které § 66 odst. 1 obchodního zákoníku vyvolával. Stávající právní úprava k odstoupení osoby z funkce člena orgánu požaduje, aby rezignace byla oznámena orgánu, jehož je osoba členem, nebo orgánu, který ji do funkce zvolil. Jelikož orgán společnosti, kterým je zpravidla valná hromada, nemá sám o sobě právní subjektivitu a není tak schopen přijímat jakákoliv oznámení, Nejvyšší soud situaci usnadnil, když dovodil možnost doručení takového oznámení přímo samotné společnosti.
Nový zákon o obchodních korporacích v § 59 odst. 5 k odstoupení z funkce člena statutárního orgánu opět vyžaduje, aby odstoupení bylo oznámeno orgánu, který tohoto člena do funkce zvolil. Zřejmě se přitom jedná o úpravu speciální oproti ustanovení § 160 nového občanského zákoníku. Ten upravuje formu odstoupení obecně pro všechny právnické osoby a shodně jako aktuální judikatura vyžaduje, aby oznámení o odstoupení bylo doručeno právnické osobě. Bude tedy opět úlohou soudů odpovědět na otázku, zda bude mít tato drobná odlišnost v právní úpravě zákona o obchodních korporacích a občanského zákoníku za následek změnu požadavků pro řádné doručení odstoupení z funkce orgánu obchodní korporace oproti stávající judikatuře, či nikoliv. Pro zajištění právní jistoty tak nezbývá, než doporučit vtělit úpravu postupu odstoupení z funkce člena orgánu obchodní korporace přímo do stanov či společenské smlouvy, jelikož zákon o obchodních korporacích takovou odchylnou úpravu umožňuje.
Nově bude navíc člen orgánu ve svém právu odstoupit z funkce člena orgánu omezen, a to v tom smyslu, že nebude moci odstoupit z funkce v době, která bude pro korporaci nevhodná. Výklad tohoto ustanovení musí opět přinést až judikatura, avšak domníváme se, že by se mohlo jednat například o situaci, kdy je korporace v procesu realizace významného podnikatelského záměru, kterou nebude schopna dokončit jiná osoba, než stávající jednatel či člen představenstva.
Na závěr této části lze dodat, že lhůta, po jejímž uplynutí skončí výkon funkce člena orgánu v případě, že oznámí své odstoupení přímo na zasedání příslušného orgánu a která podle stávající úpravy v obchodním zákoníku činí dva měsíce, se od 1. 1. 2014 zkracuje na měsíc jeden. Orgán projednávající odstoupení však může, podle stávající i nové úpravy, schválit i jiný okamžik zániku funkce.