Pět nejčastějších zvyků, které ubírají na úspěšnosti a spokojenosti

aktualizováno 
Kdo by nechtěl být v práci a v osobním životě šťastný a spokojený. Jenomže často tomu tak nebývá. Podle psychologa Jana Urbana si za to do značné míry můžeme sami. Jaké myšlenkové pochody na nás mají destruktivní dopad a dokážou srazit i výkonnost?

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

„Naše štěstí závisí na způsobu, kterým uvažujeme“, prohlásil již téměř před dvěma tisíci lety římský „filozof na trůně“, císař Marcus Aurelius. Lidské myšlení však od jeho dob příliš nepokročilo.

Myšlenkové zvyky, které brání pocitu štěstí či spokojenosti a snižují i naši výkonnost, nás pronásledují každý den. Nejčastějším je negativismus, tedy sklon vidět vše černě a přisuzovat lidem kolem sebe i ty nejhorší úmysly. 

Další naše myšlenkové zvyky jsou trochu složitější. I je však lze poměrně snadno překonat. Předpokladem je, že si jejich destruktivní dopad uvědomíme. K těm hlavním patří následujících pět.

1.Neustálé přemýšlení o minulosti

Nemyslet na minulost je nemožné. Není to ani žádoucí, z minulosti je třeba se poučit. Chceme-li však být úspěšní, měli bychom rozhodující část svého času trávit v současnosti. Tedy soustředit se na to, kde právě jsme a co právě vykonáváme.

Jan Urban (1953)

  • Autor publikací Přestaňte se v práci stresovat a Jak lépe naložit s časem.
  • Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání.
  • Je absolventem VŠE Praha a Filozofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.
„Stát by měl střední třídu chápat jako klíčového zákazníka, který je zdrojem...

Přílišný sklon prodlévat myšlenkami v minulosti je zpravidla spojen s tendencí opětovně prožívat bolestivé vzpomínky, nepříjemné konflikty či nevyužité příležitosti. Není projevem snahy se z minulosti poučit, ale jen sklonem, který nám bere čas i energii, jež potřebujeme v současnosti.

Řešení je jednoduché: spočívá ve využití slova „příště“. Máme-li tendenci zamýšlet se nad tím, co nepříznivého nás v minulosti potkalo či propadáme-li dokonce sklonu svou minulost mentálně „napravovat“, řekněme si jednoduše: „Příště to udělám jinak!“

Postup je třeba nacvičovat, tedy trvale opakovat tak, aby se z něj stal zvyk. Může to chvíli trvat, pokud se nám to však podaří, uzavřeme neproduktivním úvahám o minulosti dveře.

2.Obavy z budoucnosti

Myslet je pochopitelně třeba i na budoucnost, mimo jiné proto, abychom ji mohli plánovat. Sklon trávit v ní příliš mnoho času je však stejně škodlivý, jako tendence žít v minulosti. Platí to především tehdy, věnujeme-li se při tom hlavně obavám, co vše může v naší práci, osobních vztazích či zdraví dopadnout špatně.

Velká část těchto obav je nerealistická, a proto i zbytečná. Škodlivé jsou však především proto, že nervozita, kterou v nás obavy z budoucnosti vyvolávají, nám svazuje ruce. Brání nám ve vykonávání úkolů, které před námi stojí a často i zvyšuje riziko, že k nepříznivé události skutečně dojde. Navíc nám kazí soustředění se na příjemné zážitky, které přítomnost nabízí.

I tento myšlenkový sklon je proto třeba zlikvidovat. Řešením je odvrátit od obav pozornost a přesunout ji jinam. Na cokoli, čím se právě zabýváme nebo co nás obklopuje, a to nejlépe využitím všech svých smyslů. Pomoci může i metoda „vizualizace“. Ta spočívá v tom, že si věc, která v nás vyvolává obavy, představíme, jak probíhá zcela bez problémů.

3.Zvyk porovnávat se s druhými

Jde o běžný, častý a současně však i velmi destruktivní zvyk. Spočívá v tendenci svůj život i sebe sama neustále porovnávat s ostatními. Předmětem porovnávání bývá široká plejáda věcí: pracovní místo či kariéra, majetek, společenská známost, vztahy s ostatními a podobně. Výsledkem je zbytečný pokles sebevědomí či pocit nespokojenosti.

Čtěte také

Jak tento zvyk překonat? Namísto porovnávání se s ostatními je lepší se porovnávat se sebou samým. Tedy zaměřit se na to, co vše jsme získali, jak daleko jsme došli, jakých cílů se nám podařilo dosáhnout, jaké překážky jsme překonali, co dobrého jsme vykonali, jaké uznání jsme získali či za jaké další skutečnosti bychom měli být vděčni.

Osvojíme-li si tento zvyk, dosáhneme zpravidla toho, že se budeme cítit lépe, aniž bychom výsledky ostatních snižovali. Ztratíme tak i potřebu se s nimi srovnávat.

Podobně působí i složitější zvyk být k ostatním příjemný a milý. Způsob, jakým se chováme k ostatním či jak o nich přemýšlíme, má totiž podstatný vliv na to, jak přemýšlíme sami o sobě. Máme-li sklon je posuzovat příznivě, být k nim vstřícní či snažit se jim pomoci, máme téměř automaticky sklon uvažovat příznivěji o sobě samotném.

K odstranění zvyku srovnávat se s ostatními napomáhá i to, uvědomíme-li si, že ať se zabýváme čímkoli a jsme ve své oblasti sebeúspěšnější, nikdy v tomto porovnávání zcela nevyhrajeme. Vždy totiž najdeme někoho, kdo je v určitém ohledu ještě lepší či úspěšnější.

4.Zbytečné komplikování vlastního života

Život může být komplikovaný. Řadu komplikací si však lidé vytváří svými zvyklostmi sami a zbytečně. Někdy vědomě, častěji však aniž by si to zcela uvědomovali.

Zvyků, které ke zbytečným komplikacím vedou, je řada. K těm hlavní však patří sklon odkládat důležité činnosti, rozhodovat se ukvapeně, nechávat za sebou příliš mnoho věcí nedokončených či vykonávat zbytečně mnoho činností najednou a podobně.

Řešením je vykonávat věci jednu po druhé. Nezačínat nové činnosti, aniž bychom dokončili ty předchozí a řídit se při jejich provádění trvale obnovovaným seznamem priorit. Pomůže i zvyk ptát se sebe sama, zda činnost, kterou hodláme vykonávat, skutečně odpovídá našim cílům či schopnostem nebo zda věc, kterou si chceme koupit, opravdu potřebujeme.

Zbytečné životní problémy souvisí často i se zvykem komplikovat si vztahy s ostatními. Vyvolává je sklon poskytovat nevyžádané rady či pronášet zbytečné poznámky, často však i nezájem o zájmy či názory ostatních.

I když nikdo z nás nedokáže do druhých zcela proniknout, chceme-li se zbytečných komplikací či nedorozumění ve vzájemných vztazích vyvarovat, je třeba s nimi komunikovat. 

5.Usilování o naprostou dokonalost

Nejde o to, že by naše práce nebo výsledky neměly být dokonalé. I dokonalost má však své rozumné meze odpovídající povaze či potřebám úkolu.

Nastavíme-li si tyto meze příliš vysoko, nebudeme se svou prací nikdy zcela spokojeni. Navíc velmi pravděpodobně dobrých výsledků ani nedosáhneme. Ať již proto, že náš naše snaha o naprostou dokonalost bude zbytečně stresovat, nebo z toho důvodu, že nám na dosažení „dokonalých“ výsledků nezbude čas.

K překonání tohoto sklonu nám pomohou dvě pravidla. Prvním je stanovení realistického termínu pro každý úkol. Druhé spočívá ve zvyku zabývat se tím, co svou snahou o naprostou dokonalost ztrácíme.

Propadáme-li perfekcionismu a nemáme jasný termín, můžeme svou práci zdokonalovat trvale. Platí to zejména tehdy, zajímá-li nás spíše práce než její výsledky. Téměř vždy totiž můžeme nalézt něco, co na ni lze alespoň trochu zlepšit. Čas, který jí věnujeme tak neúměrně roste a ve finále se může stát, že ji nedokončíme nikdy. Pevný termín nás k dokončení práce většinou donutí a zvýší tak i naše sebevědomí, že jsme ji odevzdali včas.

Stejně účinné je uvědomit si, co nás snaha o naprostou dokonalost stojí. Cenou za ni je totiž nejen zbytečný stres, a to náš i osob v našem okolí, ale i to, že pomíjíme úkoly jiné a možná důležitější.

Autor:

Nejčtenější

Nad neplatiči nájmu může majitel snadno zvítězit, říká notář Neubauer

Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR

V Česku se množí případy, kdy majitel v dobré víře pronajme byt, ale z nájemníka se vyklube neplatič, který se navíc...

Desítky let v jedné firmě. Kdy je čas se zvednout

Ilustrační snímek

Stejná vrátnice, stejný stůl. Mění se jen kolegové, vedení, podmínky. Proč zůstávají někteří lidé v jedné práci desítky...

Šest pravidel, jak řídit svého šéfa, aby vás hodnotil lépe

Ilustrační snímek

Připusťme, že přímo řídit svého šéfa většinou nemůžeme. Schází nám k tomu potřebné páky. Co však řídit můžeme, je náš...

Šest zásadních změn, které má přinést novela zákoníku práce

Ilustrační snímek

Chystá se novela zákoníku práce. Co může letos čekat zaměstnance, přibližuje expertka na pracovní právo.

Suší maso pro vojáky i sportovce a chtějí dobýt Evropu

David Novák a Pavel Doležal z pardubické společnost Fine Gusto

Vypadají spíše jako studenti práv, přitom David Novák (28) a Pavel Doležal (30) založili a úspěšně řídí firmu Fine...

Další z rubriky

Jaký byl rok 2018 na trhu práce? Vítězem je zaměstnanec

Ilustrační snímek

Firmám se daří, zvyšují mzdy, ale trápí je zoufalý nedostatek pracantů, shodují se experti. Otázku, jaký byl letošní...

Jako podnikatel můžu všechno a dělám, co mě baví

Ilustrační snímek

Ztráta pravidelného výdělku je největší obavou lidí, kteří chtějí zkusit štěstí s vlastním byznysem. S čím je třeba na...

Poradna: Vyhrožoval jsem šéfovi, může mě za to vyhodit z práce?

Ilustrační snímek

Komunikace je důležitou součástí pracovních vztahů. Někdy se ovšem může stát, že svému nadřízenému řekneme něco, čeho...

Britští poslanci odmítli brexitovou dohodu. Libra prudce reaguje

Britští poslanci odmítli brexitovou dohodu. Libra prudce reaguje

Kurzy.cz Britští poslanci dnes podle očekávání odmítli dohodu o vystoupení Spojeného království z Evropské unie, kterou se sedma...

Najdete na iDNES.cz