Za pár měsíců to bude deset let, co jste značku Engelmüller obnovil. Kde jste se o ní vůbec dozvěděl?
Vyprávěl mi o ní už můj děda, on byl velký fanda motorismu. Původní továrna i s showroomem sídlila v dolní části Václavského náměstí č. 18 a kromě rukavic prodávali celý sortiment vybavení pro motoristy. Navíc často vystavovali motocykly nebo modely automobilů přímo ve výloze, což samozřejmě přitahovalo pozornost. A také jsme měli několik párů rukavic doma.
Jak jste zjistil, že je značka volná?
Hledal jsem něco v archivu a narazil na jejich krásné celostránkové inzeráty ve starých časopisech a najednou jsem si vybavil, co mi vyprávěl děda. Zajímalo mě, co se se značkou stalo a začal jsem hledat. Stará firma byla znárodněna a přešla pod rukavičkářské závody Dobříš. Naštěstí ale ochrannou známku komunisté zachovali a v limitovaném množství ji pak používali na oblečení a rukavice Svazarmu a na oblečení pro reprezentaci, například pro jezdce na motocyklovou šestidenní. A protože ochranná práva již expirovala, já si z hecu řekl, proč neudělat reedici rukavic pro pár kamarádů veteránistů.
Dnes říkáte, že podruhé byste do toho nešel, proč?
Byl to spontánní nápad. Prostě uděláme limitku řidičských rukavic. Co na tom může být složité? Jenže každá věc, kterou chcete dělat pořádně, na začátku vypadá podstatně jednodušeji než na konci. Čím hlouběji jsme do výroby zabředávali, tím více komplikací se začalo objevovat.
Co například?
Třeba takové detaily, že dámské rukavice mají jiný střih, i když vypadají stejně, nebo že musíte vyrábět velikosti po palcích a půlpalcích na rozdíl od běžné konfekce, kde si vystačíte s klasickým S,M,L. To nám na začátku úplně uniklo.
Vy jste se ale nevzdal. Co byl největší zádrhel a jak jste ho vyřešil?
Zádrhel? Asi úplně všechno. Jediné, co jsme měli, byli lidé, kteří uměli rukavice ušít. Věděli jsme, že v Dobříši ještě funguje spousta malých firem, které vznikly, když původní rukavičkářské závody zavřely brány. Nicméně abychom mohli konkurovat italským a francouzským značkám, potřebovali jsme vše ostatní změnit. Najít dodavatele kůží a doplňků. Navrhnout vlastní modely nebo vydolovat v archivu vzory pro původní rukavice Engelmüller.
Kam všude svoje rukavice dodáváte?
Největší trhy jsou Německo, UK, Francie, Švýcarsko a USA pak samozřejmě ČR a Slovensko. Nicméně máme zákazníky po celém světě včetně Japonska, Austrálie nebo Jihoafrické republiky. Někdy si říkám, co tam s těmi našimi rukavicemi dělají.
K čemu byly nebo jsou řidičům dobré rukavice?
Historicky to bylo dáno tím, že volanty měly okraje ze dřeva. Navíc nezapomeňte, že auta tenkrát neměla posilovač, k řízení jste potřebovali sílu, u závodních vozů o to více. K tomu se vám potily ruce. Klouzalo to, mohli jste si zadřít třísku. Tím pádem byly rukavice skoro nezbytnou součástí výbavy každého motoristy.
Dnes už jsou spíš výjimkou, možná bych spíš řekla luxusní zboží?
Dnes tvoří řidičské rukavice už méně než polovinu naší produkce, postupně lidé přicházejí i pro zimní modely. Spousta lidí se naučila, že pro dobrý oblek si jdete ke krejčímu, pro dobrou košili k výrobci košil a rukavice nemusejí být výjimkou. Ano, je to luxusní zboží, ale je to zboží, které často vydrží navěky. Navíc tím, jak se nosí, získávají krásnou patinu.
Tomáš Kopečný (48 let)
|
Jak jste sháněli lidi, kteří umí rukavice šít? Existují ještě rukavičkářky?
Ano, zatím existují, ale průměrné šičce rukavic je dnes přes šedesát let a nová generace u nás není. Je to obrovská škoda, protože původní továrna v Dobříši patřila mezi největší výrobce rukavic v Evropě. Já osobně považuji tento obor za součást našeho kulturního dědictví, srovnatelný třeba se sklářstvím. I to je jeden z důvodů, proč jsme nikdy nekývli na nabídky z Asie nebo Indie, i když bychom cenově byli úplně jinde.
Je složité vyrábět rukavice?
Striktně dodržujeme staré postupy s velkou mírou ruční práce. Ušít pár rukavic vyžaduje více než 80 samostatných úkonů. To dělá z rukavic podstatně složitější výrobek, než se na první pohled může zdát. Kůže pochází z Itálie, Francie a USA, zipy z Itálie. Podšívky jsou z hedvábí nebo kašmíru.
Vidíte nějaké výkyvy v objednávkách? Měl na prodej rukavic vliv covid? Většinou je luxusní zboží naopak v době krize v kurzu…
Díky tomu, že dnes prodáváme i rukavice zimní, společenské nebo na cyklistiku, je odběr relativně stabilní po celý rok. Do toho vznikají limitované edice, které se často do volného prodeje ani nedostanou, takže v tomto ohledu si nemůžeme stěžovat.
Jaké máte plány do budoucna?
Budeme pokračovat v tom, že umíme vyrobit něco, co dokáže kvalitou konkurovat těm nejlepším značkám rukavic. A sním o tom, že jednou vrátím Engelmüller na stejně prestižní adresu, jakou byla původní prodejna na Václavském náměstí. Chci tam mít auto uprostřed prodejny jako za první republiky.Na to je ještě brzy, ale věřím, že se to stane.