Zlí šéfové vyšli z módy

Šéfové z velké firmy právě obsadili židle v útulné místnosti. Sešli se na školení o tom, jak jednat s lidmi, jak je vést. Vytahují poznámkové bloky. „Nemusíte si nic psát. Zkusme si otevřeně povídat,“ usmívá se lektor Tomáš Hajzler z poradenské společnosti Peoplecomm.

Dává jim otázky na tělo: Co vám na vaší firmě vadí? Co vás štve na šéfech a podřízených? Proč se chovají právě takhle? Většina přítomných klopí zraky. Rozpovídají se až po chvíli. Ale jde to těžko. „Bojí se říct svůj názor. Zvlášť, když jsou u toho jejich kolegové. To je slabina českých firem,“ říká Hajzler.

Takže i šéfové, kterých se podřízení bojí, mají strach se projevit?

• Často ano. Strach je na českých pracovištích na denním pořádku. Lidé se bojí o práci. Vědí, že jejich názor nikoho příliš nezajímá a ještě by na upřímnost doplatili. Ze strachu raději mlčí, plní rozkazy. S tím přijdou i na školení. Nedávno jsme školili manažery, z nichž měl každý několik podřízených, a sami jsou podřízenými. Říkali, že jejich názor sice někdo vyslechne, ale stejně musí vše udělat podle rozkazu shora. Přitom šlo o lidi z branže, která vyžaduje odvahu, schopnost prosadit svůj názor, kreativitu. Když jsme se sešli, byli tak ušlápnutí! Báli se o firmě a vztazích v ní před sebou vůbec něco říct!

Ale je dost zastánců teorie, že zaměstnance je třeba držet ve strachu, jinak neudělají nic pořádně. Co vy na to?

• Co to s vámi udělá, když vám někdo pohrozí? Snažíte se vyhnout trestu. Stejně jako biči. Ten však funguje krátkodobě, když je vaším cílem z člověka „vymlátit“ výkon. Abychom se vyhnuli biči, uděláme vše, co je nezbytně nutné. Ale ani o píď víc. A stejně tak je to s cukrem. Udělej tohle a dostaneš plat. Udělej něco navíc, dostaneš odměnu. Extra výkon je podmíněn extra odměnou. Šéfové pak zuří, že musí velet lenochům, které nenapadne udělat něco navíc. Neuvědomují si, že cukr a bič nefungují.

A co funguje?

• Jaké jsou ženské a mužské zbraně v práci? Čtěte ZDE.

  Dát lidem možnost realizovat své sny. Inspirovat je! A záměrně říkám lidi a ne podřízení, protože v diskusi, která má přinést nápady, je jedno, kdo je šéf a kdo ne. Ale pozor - v jasně definovaných mezích. On je totiž velký rozdíl mezi autokratickým šéfem, který nad podřízenými mává bičem, a manažerem, který direktivně a bez diskuse řekne co, proč, kdy a jak udělat. Není nic špatného na tvrdosti, když stojí na respektu a slušnosti.

Jaké vlastnosti musí mít šéf, který tohle dokáže?

• Především to je člověk, který ví, v čem je dobrý a v čem ne. Ví, co chce od života. Nemá takové trable, aby musel řešit stále jen sám sebe. Vyzařuje z něho, že má svou práci rád. Nestěžuje si stále na nešťastný osud, usmívá se. Proto je příjemné s ním jednat, není problém s ním mluvit otevřeně. Zajímá ho, jak se zaměstnanci rozvíjejí. Umí mezi nimi najít talent a podpořit ho. Čínský filozof Laoc radil: Veďte lidi tak, že vy půjdete za nimi. Jasně, u začátečníků je třeba určit pravidla - jak co dělat. Ale pak je třeba „uzdu“ povolit - čím více se to podaří, tím schopnější pracovníky si vychováte. Jinak dopadnete jako Forrest Gump, když běžel napříč Amerikou. Davy lidí se k němu přidaly, aniž se zajímaly o jeho pohnutky a on o jejich - proč všichni běžíme a kam? A tak když se zastavil a řekl, že už ho to nebaví, ti chudáci za ním nevěděli, kam jít, co dělat.

Znáte situaci na mnoha pracovištích - je hodně takových šéfů, kteří inspirují?

• V Česku potkáte skvělé manažery-lídry. Je jich víc a víc, ale stále málo. Hodně lidí zažije v životě nějakou tragédii a podle mne je tragédií i skutečnost, že tráví většinu svého života v práci, která je štve. Dělají něco a nevědí proč. Poslouchají rozkazy, hrbí záda a svého šéfa řadí mezi ty nejprotivnější a nejotrávenější lidi, které znají. Lidé nežijí s firmou a pro ni, ale ve „vnitřní emigraci“. K čemu to vede? Zaměstnanec má už v neděli depresi, že se vyspí a bude pondělí. V pondělí se těší na pátek, rychle, rychle to přežít, abych žil alespoň o víkendu. Dovedete si představit, jak se takoví lidé v práci přetrhnou?! Šéfové se rozčilují, neptají se po příčinách, rovnou se zlobí nebo trestají. Jejich šéfové to přece dělají taky tak. Nutí tak lidi lhát, vymlouvat se, vyhýbat se konfliktu, udělat to své nejnutnější a utéct domů.

Můžete říci, čeho si lidé na českých šéfech váží a co jim vadí?

• O výši penze může rozhodnout den. Čtěte ZDE.

  Nedávno jsme si dělali průzkum, v němž bezmála tisíc lidí odpovídalo na otázky v dotazníku: Jaký je váš šéf? Nejvíce zaměstnanců se shodlo v tom, že jim šéf bere energii. Není pro ně vzorem, nerespektuje jiné názory než své, všechno zkritizuje, šíří napětí a špatnou náladu. Na druhou stranu většina lidí se shodla v tom, že šéf má zdravé sebevědomí a umí se zaměřit na konkrétní výsledky, je ochoten přijmout riziko. Co mne mrzí nejvíce, je, že mezi nejlépe hodnocenými vlastnostmi šéfů není ani jedna, která by souvisela se zájmem o lidi a o to, co potřebují ke své spokojenosti oni.