Tradiční zlatnické řemeslo jste opustil a vsadil jste na moderní technologii výroby. Jak jste se k ní vůbec dostal?
Když jsem se vyučil, nastoupil jsem do zaměstnání, kde se hodně vyráběly snubní prsteny. Inspirace, jaké prsteny vyrábět, se tehdy hledala všude – v katalozích a již i na internetu. Jezdili jsme také po evropských zlatnických výstavách, odkud jsme si přiváželi katalogy především německých firem, které měly 150leté tradice. V té době jsme dělali všechny prstýnky ručně. To, co jsme v katalozích viděli, se však ručně dělat nedalo.
Takže jste si říkali: „Jak to dělají?“
Přesně tak. Nechtěl jsem již jen napodobovat, ale vyrábět prsteny na světové úrovni a pořídit si technologii, která to umí. Tak jsem dal výpověď a začal shánět informace sám.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Čtěte také: Chilli si dává do jogurtu i čaje, zákazníky se to snaží naučit Český nápad dobývá svět. Chytré sáčky vymysleli chlapi u piva |
Šlo to snadno?
Vůbec ne, nikdo mi v Čechách neporadil. Snažil jsem se sám zjistit, jaké stroje jsou k výrobě zapotřebí a jak se vyrábějí snubní prsteny moderními technologiemi. Koukal jsem i na nějaká videa od německých firem a snažil jsem se do těchto firem dostat, abych alespoň přibližně zjistil, jak se to dělá a jaké stroje jsou potřeba sehnat. Nakonec jsem se rozjel do Basileje ve Švýcarsku na zlatnický veletrh, kde se prodávají zlatnická zařízení a nářadí. A měl jsem štěstí. Jedině tam vystavuje firma, která vyrábí stroje pouze výrobu snubních prstenů.
Pozvali mě do jejich sídla, které je ve městě Pforzheim, což je Mekka zlatníků. Když jsem tam přijel, prodejní ředitel mi představil katalogy německých výrobců snubních prstenů, které jsme kopírovali, a řekl mi: „Všichni tito výrobci mají stroje od nás.“ V ten moment jsem věděl, že jsem na správném místě.
Jak vás tam brali, věřili, že stroje objednáte?
Chovali se mile, dali jsme si kávu, povídali si dvě hodiny. Nevím, co si tehdy mysleli, to se už nejspíš nedozvím, ale momentálně od nich máme již třetí stroj. Tehdy ale věděli, že jsem absolutní neználek. V té době jsem ani netušil, co takové stroje stojí. Když jsem od nich dostal cenovou nabídku, zjistil jsem, že je to třikrát tolik, než jsem počítal. Bylo to před krizí, na podzim roku 2007, kdy mi navíc řekli, že na dodání stroje je lhůta jeden a půl roku.
Jak jste to vyřešil, když stroje stály víc, než jste čekal?
Vyřešil jsem to půjčkou od rodiny a půjčkou od banky. Rodina mi věřila, banku jsem musel přesvědčit projektem.
Kolik jste musel investovat, abyste si pořídil základní výbavu?
Bylo to hodně peněz, nechci říkat celkovou sumu, je to otázka dohody s výrobcem. Úvěr jsem si bral před krizí, úroky byly v té době velmi vysoké.
Když mluvíte o krizi, projevila se nějak ve vašem oboru podnikání?
V našem oboru se moc neprojevila. Trh se snubními prstýnky je závislý více na populační křivce. Když přišla krize, přicházely velmi silné ročníky „Husákových děti“, takže naopak v době krize padaly rekordy v počtu svateb. Kdo plánuje svatbu, počítá s tím, že ho to bude něco stát včetně prstýnků. Ani v době krize se na těchto věcech tolik nešetří jako na jiném spotřebním zboží.
Kolik peněz jsou nastávající manželské páry ochotny za snubní prstýnky dát?
U nás standardní cena snubních prstýnků začíná na 11 tisících korunách za pár a nejdražší jsou kolem 100 tisíc korun, někdy i přes 100 tisíc. Nejprodávanější prstýnky jsou kolem 20 tisíc korun za pár.
Jaký je dnes trend, jaké prstýnky jsou v módě?
Stále je to zlato a zhruba už 10 let převažuje bílé zlato. Stoupají barevné kombinace – bílého a červeného zlata. A myslím, že se vrací i žluté zlato. V moderní technologii se používají i další kovy – platina, paladium, ocel, wolfram, titan.
Lukáš Rýdl (1978)
 |
Jak vznikají vaše nové kolekce, máte na to návrháře?
Ne, návrhy vycházejí více méně ode mě, nebo z naší dílny. Inspirujeme se všude, kde se dá, sledujeme trendy, ty udávají zahraniční výrobci, kde jde často o velké korporace s designovými odděleními. Jsou vždy o krok dopředu. Spousta modelů z jejich tvorby je ale v České republice neprodejná. Jsou zvyklí na masivní, veliké prsteny. Proto musíme tyto trendy uzpůsobit českému zákazníkovi.
Co tedy preferují čeští zákazníci?
Komfort, praktičnost, aby prsten měl tvar, který při nošení nepřekáží. To se týká i různých povrchových úprav, aby se nošením neponičily.
Svatba a prstýnky by měly být na celý život, ale ono to tak nebývá.
To je pravda, do dvou let se v Praze rozvádí polovina manželských párů. Někteří přinesou první prstýnky z prvního manželství a dají je jako protihodnotu na ty nové. Někteří si dokonce nechali jen přerýt nové jméno na prstýnku.
Může se hoditZačněte budovat svou kariéru a najděte si zaměstnání na jobDNES.cz |
Dnes je vaše firma největším výrobcem snubních prstenů v Česku. Kolik lidí zaměstnáváte?
V dílně je 12 lidí a ve třech obchodech, které máme v Praze, Brně a Bratislavě, pracuje dalších osm lidí. Takže je nás celkem 20.
Co bylo při rozjezdu podnikání pro vás nejtěžší?
Bylo to asi sehnat peníze. Plán jsem měl do detailů promyšlený a byl jsem si jistý jeho ekonomickou životaschopností. Já tři roky nemyslel na nic jiného. A když si člověk něco hodně přeje a jde si za tím dlouhodobě, tak se mu to dle mě vždy splní.
Jak vás berou kolegové-zlatníci, kteří se drží klasické ruční výroby?
Myslím, že nejsem příliš ve zlatnické branži oblíbený. Berou nás jako konkurenci. Jsme schopni vyrábět hodně prstýnků v relativně malém počtu lidí. Tím, že máme velký obrat, máme větší možnosti než tradiční zlatníci. Více se prezentujeme, jsme více známí. Lidé k nám více chodí. Když jsou spokojení a předávají si pozitivní zkušenosti, je to samozřejmě pro vytváření dobrého jména to nejpodstatnější. Přicházejí pak noví zákazníci. Takže konkurenční hašteření se zlatníky bývá.
Myslíte si, že je ve zlatnickém řemesle budoucnost? Vymře tradiční rukodělná zlatnická výroba?
Ale my máme také rukodělnou sekci. Máme modely, které vyrábíme zcela ručně – od začátku do konce. I v moderní výrobě jsou úkony, které se bez ruční výroby neobejdou, například leštění, dokončovací práce. Nedá se říct, že ruční práce je lepší či horší než ta strojová a naopak.
Snubní prstýnek, který nosíte na ruce, není z vaší tvůrčí dílny. Proč?
Říká se, že zlatník by si neměl vytvářet svůj vlastní snubní prstýnek, prý to přináší smůlu. Tak jsem si prstýnek objednal od výrobce, kterého uznávám a od kterého se inspiruji.
A přinesl vám štěstí?
Zatím ano.
Když se podíváte zpětně, bylo rozhodnutí vyučit se řemeslu dobré?
Myslím, že určitě. Když se dívám na své vrstevníky, kteří šli na gymnázia, nebo získali jiné všeobecné vzdělání a dnes hledají práci a přeorientovávají se na něco jiného, myslím, že řemeslo bylo dobrá volba. Umíte něco pořádného, k čemu se můžete vracet. O práci nemusí mít dobrý řemeslník strach. Když je šikovný a dobrý, když má invenci, je poctivý a snaží se budovat jméno, zákazníci si ho najdou. Mám řadu kamarádů či známých, kteří dělají řemeslo, jsou to třeba truhláři, zahradníci, stavaři. Vím, že se nezastaví, mají hodně zakázek a v dnešní době si vydělají lepší peníze než třeba manažeři v obrovských korporátních firmách.
