Osmatřicetiletý Stanislav Chládek strávil celkem čtyři roky v Moskvě, a to jako manažer v několika finančních společnostech. "Byla to pro mne velká zkušenost, každému bych ji doporučil," říká. Už rok je zpět v Praze a pracuje jako generální ředitel společnosti Phoenix-Zeppelin, která je výhradním prodejcem strojů a motorů značky Cat.
Pracovat v Rusku byla pro Chládka obrovská zkušenost a výzva. "Zdejší trh není zdaleka tak nasycený jako v Evropě, což otevírá řadu příležitostí pro byznys," popisuje důvody, proč v roce 2004 odešel do Moskvy jako analytik společnosti Cat Financial, která se zabývá financováním stavebních strojů a motorů Cat. Na této pozici působil dva roky. Zpět do Ruska se vrátil v roce 2009, tentokrát jako generální ředitel společnosti Vector Leasing.
Může se hoditNajděte si práci, která vás bude bavit na jobDNES.cz. Zaujměte potencionálního zaměstnavatele kvalitním životopisem. Vygenerujte si jej na jobDNES.cz. |
"Lidé v Moskvě jsou velmi pracovití, přátelští a mnohdy pracují déle než lidé u nás. Jsou tak totiž zvyklí. Rozhodně ale neplatí, jak se u nás někdy s oblibou říká, že každá schůzka musí končit stakanem vodky nebo že se v práci běžně pije. S ničím takovým jsem se v Rusku nesetkal, i když je pravda, že alkohol je tam populární, ale to tak trochu patří k tamní kultuře." Nikdy se nesetkal s tím, že by někdo z kolegů přišel do práce opilý.
Jakých rozdílů ve srovnání s Českem si Stanislav Chládek ještě všiml? Ruští zaměstnanci jsou svědomití, jsou zvyklí dostávat jasné úkoly, které následně plní. V porovnání s Českem jsou možná méně aktivní, kreativní a nepřichází tak často s novými podněty. Co se týče například prosazování změn a strategií, je cítit konzervativní přístup. Každou změnu je třeba vysvětlit, o všem se sami musí důkladně přesvědčit. Ústupek nebo snaha o kompromis může být podřízenými vnímána jako slabost.
Velmi dobrou zkušenost má se ženami v manažerských funkcích. "Umějí být mnohdy tvrdší než české manažerky a velmi si práce váží. Jsou také pracovitější než muži, nikdy jsem nezažil, že by se podílely na nekalých praktikách ve firmě i obchodu se zákazníky."
Zaujalo ho také, že Rusové na rozdíl od Čechů více drží svátky: oslavuje se zde MDŽ, den obránců vlasti. A lidé si zde k těmto svátkům blahopřejí. "Když jde dítě poprvé do školy, nastupuje do armády, chtějí to oslavit, berou si dovolené."
A jak je to v Moskvě s platy? Pokud bychom srovnávali dva manažery na stejné pozici v Praze a v Moskvě, více si vydělá manažer v Rusku.
Lenka Girard žije ve Francii deset let a přiznává, že sehnat v Paříži práci s českým vysokoškolským diplomem není úplně jednoduché. "Zdejší zaměstnavatelé jsou konzervativní a dávají přednost jistotám – francouzskému jménu, původu, diplomu a pracovní zkušenosti," říká Lenka Girard, která do Francie odešla za svou láskou. Provdala se tu a dnes je matkou tří dětí, s nejmladším chlapečkem je na mateřské dovolené. "Na třetí dítě je mateřská delší, to znamená šest měsíců – dva měsíce před porodem, čtyři po porodu."
Sehnat dobrou práci se jí podařilo až poté, co získala ke svému českému a anglickému diplomu i ten francouzský. "Jako cizinka jsem také musela být při hledání práce mnohem kreativnější," dodává.
Prošla několika zajímavými pozicemi. Pracovala v reklamní agentuře, jako projektová manažerka ve firmě pořádající různé akce, byla zaměstnaná v produkční firmě realizující dokumentární filmy pro kanál ARTE a francouzskou veřejnoprávní televizi. Dnes je manažerkou v oblasti marketingu a komunikace pro realitní kancelář v centru Paříže, která prodává luxusní pařížské reality. "Jako cizinec se člověk musí víc snažit, aby odboural strach z neznáma," dodává.
S manželem také spoluvlastní malou rodinnou firmu založenou už v roce 1899, která zpracovává i prodává kávu, čaj a s tím spojené doplňky. "Pro firmu pracuji nonstop i na mateřské – z porodnice i při kojení."
Všimla si, že Francouzi v práci dbají na hierarchii, čímž se komplikuje jakýkoliv rozhodovací proces, nemají rádi změny a lpí na svých sociálních výhodách a nechtějí z nich slevit, i když je to ekonomicky neúnosné. "Velmi si potrpí na kulturu chování, projevu a oblékání. Přijít do práce nevhodně oblečen je společenské faux pas," dodává.
Londýn, Hongkong – to jsou místa, kde sbírá své pracovní zkušenosti Barbora Mayerová. Devětatřicetiletá Češka, která před patnácti lety odešla do Velké Británie za svým manželem. Po skončení studia masové komunikace na Karlově Univerzitě v Praze žila rok ve Skotsku, pak se přestěhovala Londýna. Postupně pracovala jako překladatelka pro BBC, programová produkční, později také jako ředitelka provozu architektonické kanceláře. Ve volném čase ráda cestuje.
"Před vstupem do EU nás Britové znali jako au-pairky a trhače jahod. Postupně ale změnili názor a teď se říká, že nejlepší instalatér je z Polska. Já jsem hledala práci na bázi svého studia a nikdy jsem se nesetkala s diskriminací ohledně původu," říká.
Když má srovnávat pracovní podmínky v Česku a Británii, první, co ji napadne, jsou zaměstnanecké výhody. Třeba možnost pracovat z domova či flexibilní pracovní dobu, což je v Česku stále hudba budoucnosti. Barbora také ráda využívala placené dny věnované zaměstnavatelem pro vybranou charitativní činnost. V Británii také v práci panuje velmi přátelská atmosféra. "Nadřízení a podřízení si tykají, firmy organizují teambuildingy, po práci se chodí s kolegy na pivo."
V roce 2012 se Barbora přestěhovala do Hong Kongu, kde pracuje s dalšími Američany, Brity a Číňany jako ředitelka provozu americké charitativní organizace. V porovnání s Británií panuje v Hongkongu více formální pracovní atmosféra. To se týká kontaktů mezi kolegy i vztahů mezi nadřízenými a podřízenými. Velký rozdíl existuje mezi pracovními smlouvami, které se dávají vyslaným zaměstnancům a místními lidmi. Cizinci mají nárok na více dnů dovolené, příspěvek na ubytovaní, penzijní fond. Místní zaměstnanci se musí spokojit jen s deseti dny dovolené ročně, nemají nárok na privátní zdravotní pojištění nebo příspěvek na vzdělání dětí. "Mají ale 13. plat a deset týdnů mateřské dovolené při 80 procentech platu."
Uvažovali jste někdy o práci v cizině?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 15. června 2013. Anketa je uzavřena.
