Na první pohled je jasné, že má ve všem pořádek: v kanceláři i v hlavě. Jako většina top manažerek přesně ví, co chce. „Být matka a ředitelka. Snažím se zvládat obojí a jsem tak spokojená,“ usmívá se Lucie Urválková, finanční ředitelka a místopředsedkyně představenstva Uniqa pojišťovny.
Vystudovala jste marketing a management. Čím byl ten obor pro ženu sexy?
Musíte se podívat, kdy jsem ho studovala. O mé kariéře se rozhodovalo těsně po roce 1989 a v té době to byl nejatraktivnější obor ze všech. Babička mi vystřihla inzerát z novin, že Obchodně-podnikatelská fakulta Slezské univerzity v Karviné hledá studenty. A tak jsem vyrazila na přijímačky. K tomu jsem si přibrala ještě finance, protože se ukázalo, že mám na čísla talent.
Lucie Urválková
|
Tak ten já nemám...
Chápu, že ne každý vidí jejich půvab. S čísly a s penězi se musíte chtít pomazlit. Pro mě to byla výzva, které jsem se postavila čelem, jak mám ve zvyku. A neměnila bych.
Karviná vám ale nestačila, zamířila jste do metropole.
V pátém ročníku jsem jela na veletrh práce do Prahy, hledala jsem firmu, v níž bych mohla uplatnit němčinu. Vzali mě do KPMG, kde hledali německy mluvící pracovníky.
To je pěkný start.
Ano, představovala jsem si, že budu za chvíli manažerkou. Ale začínala jsem samozřejmě tím, že jsem nosila faxy z patra do patra. Přitom jsem ovšem pozorovala okolí a rychle se učila. Začala jsem stoupat po kariérním žebříčku. Musela jsem se zlepšit hlavně v angličtině, zahájila jsem intenzivní výuku a dnes jsem schopná mluvit stejně plynně anglicky jako německy, někdy i dohromady.
Kde vaše kariéra v KPMG skončila?
Na manažerské pozici, řídila jsem poradenský tým s desítkami zaměstnanců, měla jsem na starosti audit převážně finančních společností. Pak jsem vyzkoušela ještě několik pozic jinde a v roce 2006 vyhrála výběrové řízení do Uniqa pojišťovny na místo finančního manažera. Za půl roku jsem se posunula na post odborné ředitelky ekonomického úseku a jmenovali mě do představenstva.
Jaký jste šéf?
Přísný, ale spravedlivý. Kdysi jsem dělala sportovní gymnastiku a běhala na 800 metrů. Sport mě naučil houževnatosti, jsem orientovaná na cíl, mám ráda disciplínu. Mým vzorem byla vždycky Jarmila Kratochvílová, která říkala, že potlesk přijde až za cílovou páskou, nikdy dřív. Moji kolegové to naštěstí berou. Mám kolem sebe jen lidi, které mám ráda, a oni mě, proto nám to funguje.
NepřehlédněteV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Řídím se radou dědečka: Buď pozitivní a neboj se porážky, říká mladý Baťa  |
Je něco, co vás na práci štve?
Rozčilují mě kuloární řeči, které se nezakládají na pravdě. Jsem fanynka otevřené komunikace. Proto jsou dveře mé kanceláře celý den dokořán a kdokoli se může přijít na cokoli zeptat. Je to lepší, než aby si vytvářel domněnky a přiběhl s prosbou o pomoc pět minut po dvanácté, kdy už se s tím dá těžko něco dělat.
Zadrhla se někdy vaše kariéra proto, že jste žena?
Myslím, že většina nerovností mezi pohlavími, a to nejen platových, je v nižším a středním managementu. Na pozici, na které jsem dnes, je úplně jedno, zda jsem žena, nebo muž. Jsem ve vedení jediná se čtyřmi muži a cítím se tu výborně, kolegové mi naslouchají, dokážeme se dohodnout.
Jak se vám líbí nápad zavést kvóty na počet žen ve vedoucích funkcích?
Nejsem příznivcem kvót, já sama jsem příkladem toho, že to jde i bez nich. Co když pozici dostane žena, která se v ní nebude cítit dobře, neprokáže své kvality? Pro jinou pak bude těžší přesvědčit muže, že právě ona na to má. Spíše vyzývám šéfky: Podporujme se. Ženy si často nepřejí úspěch, zatímco muži drží při sobě. Pojďme společně pomáhat juniorním kolegyním, mentorovat je a usnadnit jim cestu.
A co když dávají přednost rodině před prací?
Říkám děvčatům, že jsou-li šikovná, kariéra na ně počká, dítě nikoli. Vytvořte si rodinu a spokojený život, protože to vám zůstane. Funkci mít jeden den můžete a druhý den nemusíte. A pak, mám zkušenost, že nejefektivnější pracovnice jsou ženy po mateřské. Takže u pozic, kde to jde, se snažíme vyjít vstříc ženám na rodičovské či po ní a upravit jim úvazek podle potřeby. Dnes u nás máme kolem padesáti maminek na rodičovské dovolené.
Vy sama jste se založením rodiny otálela.
Do pětatřiceti let jsem dělala kariéru, ale pořád mi něco chybělo. Když jsem ve čtyřiceti otěhotněla, v práci to přijali bez problémů, musela jsem jen více delegovat. Syn se narodil začátkem dubna a na konci měsíce už jsem byla v práci, což bylo emocionálně hodně náročné. Kolegové mluvili anglicky a já je nebyla schopná naplno vnímat, protože tělo i hlava byly nastaveny na péči o dítě. Od května jsem byla na polovičním úvazku a od června pak na celém. V srpnu mi nabídli, abych se starala i o slovenskou Uniqa poisťovňu, a já to přijala.
To je rychlost, nelitujete toho?
Zatím není čeho. Mám podporu své rodiny, snažíme se, aby syn nepocítil, že maminka není doma; chodí do školky, v mé nepřítomnosti se o něj starají tatínek a chůva. Když jsem v práci, jsem na sto procent ředitelka, když jsem se synkem, jsem na tisíc procent matka. Chci si ho užít a vidět ho vyrůstat.
