Říkejme mu třeba Tomáš. Je to jméno běžné, stejně jako je obvyklý jeho příběh a problém. Totiž alkohol, který mu chvíli pomáhal kočírovat pracovní stres, než mu definitivně vytrhl opratě z rukou a poslal fiakr jeho kariéry do příkopu.
„Alkohol patřil do mého života už od vysoké. Když jsem nastoupil do firmy, vyrazili jsme s kolegy na drink vždycky, když byl za námi nějaký náročný projekt. A po florbalu a fotbálku se chodilo za odměnu s kamarády na pivo,“ líčí Tomáš obligátní české soužití s alkoholem.
Jenže jak úkolů a zodpovědnosti v práci přibývalo, vytrácel se volný čas a zbyly jen starosti. „Stoupal jsem ve firemní hierarchii, ale měl jsem jen čas přiřítit se za kluky do hospody a nalít do sebe pár piv, abych upustil páru. Při práci jsem si představoval, jak si vyleju hlavu, až budu mít další projekt z krku,“ přiznává, že za čas toho měl plné zuby. Místo kolegů v týmu viděl problémy, nadřízené nesnášel, uzávěrky mu naháněly hrůzu. „Večer mi flaška pomohla usnout a ráno se vzchopit a vrátit se do kanceláře.“
Průvodce novodobým otroctvím: Proč pracujeme víc, než je zdrávo |
Stal se tím, koho adiktologové označují jako funkčního alkoholika. Byl mimořádně výkonný, nikdo by nepoznal, že ho často pohání vodka, ale uvnitř se zhroutil. Nakonec pohár přetekl, což je příšerné novinářské klišé, jenže v Tomášově případě je to jen popis reality: vypadával z pracovního rytmu, ta tam byla jeho spolehlivost, začal zapomínat na schůzky i termíny.
„Zachránil mě starší kolega. Jak se ukázalo, měl za sebou stejný příběh, takže jsem šel jeho cestou,“ říká Tomáš, který měl štěstí, že už personalisté a šéfové podobný problém řešili. Setřásli z něj zodpovědnost, na firemním žebříčku se sice sesunul o několik pater níž, ale zase měl dost času na odbornou terapii a hlavně sám na sebe.
Jak k dílu, tak k vínu
Jasně, vypadá to trochu jako z prstu vycucaná historka z HR bulletinu, jenže je skutečná. Navíc se podobné příběhy na hranici workoholismu a alkoholismu možná odehrávají v kancelářích kousek od vás, vždyť podle poslední Zprávy o alkoholu v České republice z roku 2024 patříme k zemím s nejvyšší průměrnou spotřebou alkoholu na obyvatele.
„Roční spotřeba dosahuje v průměru 10 litrů etanolu na obyvatele, což odpovídá množství přibližně 22 gramů na obyvatele za den včetně dětí a seniorů,“ píše se v ní. Jenom pro představu, to obnáší dennodenně vypít velký panák vodky a zazdít ho malým „prckem“ tuzemáku.
Fakta
Zdroj dat: Health at a Glance 2023, Zpráva o alkoholu v ČR 2024 |
Přitom takový alkoholik nutně nemusí vypadat jako zoufalá troska, která dávno rezignovala na důstojný život. Právě naopak. „Může vykazovat znaky problémového či závislostního pití, ale pro okolí dlouho udržuje sociální i pracovní role, tedy chodí včas, pracuje, jak má, nejeví známky intoxikace. V kolektivu funguje dobře výkonnostně, většinou mívá velkou odpovědnost a tlačí na výkon,“ popisuje adiktoložka Jiřina Frnoch Majerová, jež vede v oddělení závislostí ve zdravotnickém zařízení Remedis závislé muže a ženy, kteří alkoholem obvykle vyvažují tlak, stres a vyčerpání.
Poměrně dlouho mohou pracovat bez zjevného selhání, klidně celé roky. „Je to ale dynamický proces, někdy se propad může dostavit rychle,“ podotýká odbornice na závislosti a přibližuje jednotlivé etapy, kterými dřív nebo později projde každý funkční alkoholik.
„Nejprve to je fáze jakési stability, pak následuje pomalé zhoršení, kdy se dostaví únava, výkyvy nálad nebo zdravotní důsledky pití. A pak to, co už dokážeme pozorovat více, jako je například změna výkonu nebo absence v práci a na závěr narůstání potíží,“ dodává.
Hlavně s citem a opatrně
Ideální by bylo hodit kolegovi s problematickým vztahem k alkoholu záchranný kruh dřív, než se protrápí do posledního stadia. „Ovšem alkohol na pracovišti je velmi citlivé téma,“ poznamená Jiří Halbrštát, který má na starosti v personální společnosti ManpowerGroup nábor a marketing.
Čtyři metody, jak nepodlehnout tlaku doby a vyhrát zápas se stresem |
Impulzivně vlétnout na kolegu či podřízeného s humbukem už při prvním mlhavém podezření je ta nejhorší metoda. „Pohybujeme se na pomezí mezi starostí o fungování a bezpečí na pracovišti a respektem k soukromí člověka. V práci je vhodné intervenovat ve chvíli, kdy se problém už neprojevuje jako osobní věc, ale alkohol má viditelný dopad na fungování kolektivu, práci, její kvalitu a celkové bezpečí. Když v týmu vzniká napětí, kolegové a kolegyně musí převzít práci za spolupracovníka, který se potýká se závislostí, takže se narušují vztahy a důvěra,“ zamýšlí se Jiřina Frnoch Majerová, kdy začít nahlas mluvit o tom, co se vlastně děje.
Jiří Halbrštát z firemní praxe připomíná, že v takový okamžik je potřeba diplomaticky propojit jasná pravidla a lidský přístup: „Každá firma by měla mít jednoznačně nastavenou politiku nulové tolerance alkoholu během pracovní doby a zároveň definovaný postup pro řešení porušení těchto pravidel.“
Místo kázání věcný rozhovor
Každá společnost si jistě nastaví vlastní postup, jak se s člověkem závislým na alkoholu vyrovnat. Jinak to nejspíš bude fungovat v nemocnici, škole, továrně nebo dopravní firmě, kde jde o zdraví a životy druhých nebo výchovu a bezpečnost dětí.
Ve firmě plné kancelářských stolů ovšem může být přístup křehčí a zdánlivě chápavější. „Doporučila bych mluvit a jednat o tom, co je viditelné a týká se čistě práce, například častější chyby nebo že je cítit alkohol, nikoliv o alkoholismu jako diagnóze. Myslím, že věcný rozhovor zmůže víc než kázání,“ doporučuje vedoucí oddělení závislostí na klinice Remedis.
S tím musí souhlasit i náborový manažer Jiří Halbrštát, který varuje především před planým moralizováním. „Nadřízený nebo personalista u nás vede se zaměstnancem individuální rozhovor. Nehodnotíme jeho osobnost ani nespekulujeme o diagnóze, mluvíme o konkrétních projevech v práci, například o opakované nespolehlivosti, výkyvech nálad nebo stížnostech kolegů,“ popisuje standardní postup, jehož cílem je kolegovi co nejlépe popsat dopad na tým a výkon. Neboli mu nastavit zrcadlo, jak by řekla nejmenovaná televizní hlasatelka ve filmu Vesničko má středisková.
Nejste na to sami, ale snažte se
Klíčové podle HR manažerů je ukázat lidem v potížích respekt a důvěru, že se s pomocí odborníků dokážou s alkoholem vypořádat. „Je důležité, aby věděli, že na to nejsou sami,“ jsou připraveni pomáhat například ve společnosti Pluxee, jak potvrzuje její HR ředitelka Martina Machová a zmiňuje i speciální platformu, kterou mohou jejich zaměstnanci anonymně využít v náročných situacích: „Díky ní se mohou propojit s odborníky, kteří jim pomohou s dalšími kroky.“
Lidé nechtějí o rizikovém pití mluvit, o pomoc si musí říct sami, říká odborník |
Byla by ovšem chyba domnívat se, že musí být trpělivost nadřízených bezbřehá. Všechno má své limity. „Nabídneme pomoc a současně nastavíme jasná očekávání. Zaměstnanec musí vědět, že firma stojí o jeho zlepšení, ale že další porušování pravidel bude mít důsledky,“ upřesňuje Jiří Halbrštát, že firma stanoví konkrétní kroky, termíny a způsob vyhodnocení.
To potvrzuje i Martina Machová: „Dáme člověku prostor a šanci situaci řešit, ale musíme chránit fungování celku. Kdyby dlouhodobě nebylo možné najít udržitelné řešení, je rozloučení nevyhnutelné.“
