Profesně se zabýváte oběhovými čerpadly a čerpacími systémy, tedy přesněji firma, kterou řídíte. Vašemu volnému času ale vládnou vytrvalostní sporty. Které to jsou? A jak jste se k nim dostal?
Moje práce je dlouhodobě dost intenzivní a hodně času jsem trávil a stále trávím na cestách. Před mnoha lety jsem byl služebně v Holandsku, díval se z hotelového okna do parku a viděl tam běhat spoustu lidí. Tehdy jsem se rozhodl, že se k nim přidám – a už jsem s běháním nepřestal. Běh je pro mě dodnes základem a určitou formou mentálního odpočinku. Postupem času jsem k němu přidal i amatérský box, který beru jako způsob, jak si udržet kondici i disciplínu.
Na jakou nejvyšší úroveň jste se v nich dostal a kde jste v nich dnes?
Nikdy jsem nebyl špičkový závodník, ale mám rád konkrétní cíle – a ty jsem si splnil. Maraton jsem běžel za 3:28 hodin, půlmaraton za 1:26 hodiny a desetikilometrový závod za 38 minut. Začal jsem běhat relativně pozdě, kolem pětatřiceti let, takže nejlepší časy přišly až po čtyřicítce. Po padesátce se člověk zákonitě trochu zpomalí – u maratonu asi o deset minut – ale když trénuje chytře, dobře jí a hlavně víc odpočívá, dá se s tím docela rozumně pracovat. Mým cílem do budoucna je se příliš nezhoršovat věku navzdory.
Jan Cidlinský
|
Box a maratonský běh – to jsou dva dost odlišné sporty. Co vám každý z nich dává a promítají se nějak i do vaší práce?
Pro mě je to trochu přístup „black & white“. Běh je o vytrvalosti a hlavně o hlavě, dá vám spoustu času přemýšlet. Box je pravý opak. Upřímně řečeno, původně mě vůbec nelákal, musel jsem hodně vystoupit z komfortní zóny. Při boxu jde o reakci, rychlost a fyzickou kondici. Na přemýšlení tam není čas, což je někdy vlastně úleva.
Tyto dva světy se pro mě přirozeně promítají i do manažerského stylu: někdy je potřeba trpělivost a dlouhodobý plán, jindy naopak rychlé rozhodnutí a jasný tah. Hodně mě baví i to, že každý z těchto sportů zahrnuje úplně jinou komunitu lidí, což je pro mne velmi inspirativní.
Vytrvalostní sporty často znamenají umět pracovat s krizí a bolestí. Pomohla vám někdy maratonská zkušenost zvládnout náročnou pracovní situaci?
Určitě. Business je maratonu v mnoha ohledech hodně podobný. Musíte vydržet mentálně i fyzicky, být dobře připravení a nenechat se rozhodit první krizí. Důležitá je sebereflexe a schopnost potlačit vlastní ego. Náročné pracovní situace si často přirovnávám ke konkrétním kilometrům maratonu. Prvních 28 kilometrů bývá většinou docela fajn, ty skutečně kritické chvíle přicházejí kolem třicátého kilometru. Běžci mu říkají „zeď“. A ta v byznysu existuje úplně stejně.
Sportu se věnujete i se svou rodinou. Jak důležité je pro vás sdílet tyto aktivity právě s nejbližšími?
Mám velké štěstí, že mě žena nejen podporuje, ale že se mnou moje koníčky i sdílí. Když vidím, že ji to baví, posiluje to náš vztah. Bereme sport jako společnou investici do zdraví, do získání nové energie a přitom jde o čas, který můžeme trávit spolu.
Je o vás známo, že si sportovce rád vybíráte i do pracovního týmu. Proč?
Ano, je to pravda. Hledám kolem sebe lidi, kteří chtějí vyhrávat, baví je jejich práce a dokážou odolávat stresu. Samozřejmě to neplatí stoprocentně, máme ve firmě spoustu skvělých lidí, kteří aktivně nesportují. Ale sport dává člověku velmi dobrý základ: učí disciplíně, vytrvalosti a schopnosti zvládat tlak. Tyto vlastnosti se pak přirozeně přenášejí i do pracovního prostředí.
Fyzioterapeutům už se neříká „sestři“. Obor je dál, léčbu ulehčují rázové vlny |
Jak a kdy jste se vůbec dostal do firmy Wilo?
Wilo je teprve můj druhý zaměstnavatel. Předtím jsem zhruba dvacet let pracoval v korporátním prostředí v Česku i v zahraničí. Po dlouhé době jsem se rozhodl pro změnu a právě v tu chvíli Wilo hledalo nového ředitele pro Česko a Slovensko. Zaujala mě aktuální očekávání vlastníka firmy. Šlo zde o celkovou změnu přístupu, hledání nových možností, práci se silnými stránkami týmu a zároveň o příchod nových talentů. Najít správný mix všech těchto věcí mě hodně lákalo. Mám rád dynamiku a tady byla příležitost začít posouvat věci kupředu.
Čím se vlastně Wilo zabývá?
Troufám si říct, že naše produkty jsou srdcem skoro každé budovy. Specializujeme se na čerpání teplé, studené i odpadní vody. Bez čerpadel se nedá topit, neosprchujete se, nenapijete se z kohoutku. Stejně tak by bez nich nefungovala většina českého průmyslu a ani jedna čistírna odpadních vod.
Takže je možné, že spousta lidí, především majitelů rodinných domů, chalup a chat má nějaký výrobek doma?
Skoro bych si vsadil, že mnoho lidí má doma nějaký výrobek od Wilo, aniž by si vůbec uvědomovali, že ho používají.
Můžete uvést nějaké významné stavby či projekty, kde je využita technologie vaší společnosti?
Jsme celosvětová společnost a naše technologie se tak uplatňují v projektech ve zhruba stovce zemí světa. Z technologického hlediska je velmi zajímavý náš podíl na provozu superpočítačových center, například v projektu Colossus v americkém Memphisu. Jedná se o extrémně výkonný AI cluster od společnosti xAI určený zejména pro trénování velkých jazykových modelů. Naše firma sem dodávala klíčovou část infrastruktury, konkrétně průmyslová čerpadla a čerpací systémy pro vodní chlazení datového centra, kde je nutná maximální spolehlivost a vysoká energetická účinnost všech chladicích systémů.
Ze zcela jiné oblasti je náš projekt Toshka v jižním Egyptě. Sem dodala naše firma více než 300 vysoce kapacitních čerpadel. Ta zajišťují přečerpávání obrovského objemu vody i v extrémních klimatických podmínkách. Pomáhají tak přeměnit rozsáhlé pouštní oblasti na zemědělsky využitelnou půdu s cílem zvýšit potravinovou soběstačnost země.
Hrozil i rozvod, firma je jako další dítě, říkají manželé o rodinném zlatnictví |
A co u nás či na Slovensku?
I tady mají naše výrobky samozřejmě své místo. Vzhledem k opravdu mimořádně velkým energetickým úsporám, které přináší výměna starších čerpadel za moderní, jsme rádi součástí tzv. EPC projektů (Energy Performance Contracting). Ty jsou postaveny na ekonomickém principu, kdy jsou náklady zaplaceny pomocí budoucích energetických úspor. Tato metoda financování je mimořádně výhodná například pro veřejný sektor, probíhá takto řada rekonstrukcí nemocnic, škol nebo dalších veřejných budov. Například při rekonstrukci pražského Rudolfina se celý projekt kompletně zaplatil z energetických úspor už po osmi letech provozu.
Máte zkušenosti z manažerských rolí v různých firmách. V čem je leadership v technologické firmě dnes jiný než před deseti lety?
Je to obrovský posun, zejména s ohledem na svět, ve kterém žijeme. Technologický pokrok za posledních 10 let se dá srovnat s posunem, který jsme udělali v předchozím období za posledních 50 let. Leadership, tedy vedení lidí, již nemůže být o jednom člověku na špičce pyramidy. Nikdo dnes není schopen pochopit všechny detaily a mít odpověď na všechno. Moderní leadership je o vytvoření „ekosystému“, kde jeden názor či pohled doplňuje a rozvíjí ten odlišný. Tomu se musíte jako manažer přizpůsobit. Dnes je totiž vedení firmy hodně o důvěře, naslouchání a schopnosti najít tu nejlepší cestu. A to platí stejně ve vývoji, obchodu i finančním řízení.
Dlouhodobě se zajímáte o téma umělé inteligence. Kde podle vás může AI nejvíce pomoci obchodnímu prostředí ve firmách, jako je ta vaše?
AI pro nás teď i v budoucnu bude znamenat převážně práci s daty a automatizaci. Což pro všechny firmy, jako jsme my, představuje velkou výzvu. Připravujeme se na to, že se v poměrně krátké době změní náplň až 90 procent našich zaměstnanců. Od toho, jak zpracováváme požadavky našich zákazníků, jak komunikujeme se svými dodavateli, až po to jak probíhají servisní zásahy. Pro naše zákazníky to přinese hodně dobrého, to jsem si jistý.
Zároveň se zajímáte i o sociální dopady AI. Co vás v této oblasti nejvíce fascinuje – nebo naopak znepokojuje?
Fascinuje mě rychlost s jakou jde technologie dopředu. Opravdu každý den představuje skok dopředu. Ten vývoj je exponenciální. A současně mě znepokojuje rychlost adaptace na vývoj AI a schopnost s informacemi, které se k nám dostávají, pracovat. Tato schopnost se mezi lidmi velmi liší a přitom je zásadní pro to, aby technologie sloužila lidem, a ne naopak. Vidím zde obrovský potenciál ve vzdělávacím systému, a to napříč generacemi a sociálními skupinami, aby lidé získali potřebné kompetence a kritické myšlení pro bezpečné a efektivní využívání AI.
Digitalizace a technologický pokrok jsou klíčovou součástí strategie Wilo. Jak připravujete svůj tým na změny, které přicházejí rychleji než kdy dřív?
Dbáme na to, abychom ve firmě akcentovali využívání AI nástrojů ve prospěch zákazníka a motivujeme naše kolegy šetřit svůj čas. Upřímně, není to jednoduché, protože změny přicházejí opravdu rychle. Současně zavádíme i menší každodenní inovace, které práci usnadňují – například používáme AI docházkový systém s Face ID, který kolegům výrazně zjednodušuje evidenci příchodů a odchodů.
Technologie nám pomáhají, ale nerozhodují za nás, říká manažer likvidací |
Když se podíváte na svou kariéru zpětně, bylo něco, co jste se musel „odnaučit“, abyste mohl růst jako lídr?
Spíš bych řekl, že jsem se naučil mít největší radost z úspěchů lidí kolem mne víc než z toho vlastního.
Co byste poradil mladým lidem, kteří chtějí uspět v technickém nebo průmyslovém oboru, ale bojí se, že je to příliš konzervativní prostředí?
Aby se nebáli, že jim nikdo nebude naslouchat nebo že firmy pracují a chovají se stejně jako tomu bylo v minulosti. Mnohdy je opak pravdou, moderní firmy dnes mění nejen technologie, ale i leadership. Myslím, že za posledních pět let se tyto změny, kterými si firmy v technických oborech prošly, musely projevit pozitivně na jejich výsledcích. Tento aspekt doporučuji určitě zohlednit.
Máte za sebou řadu profesních úspěchů. Existuje výzva – sportovní nebo pracovní – která vás stále láká, a ještě jste ji nepřijal?
Člověk by měl mít pořád něco před sebou, jinak by to byla nuda. Sportovně mě třeba láká triatlon, to je král vytrvalostních sportů. Pracovně mě baví výzvy, které se nedají zvládnout sólo, ale jen s lidmi, kteří jsou lepší než vy a máte se od nich co naučit. A to je vlastně ta nejhezčí motivace.
Pokud byste měl popsat ideální kombinaci výkonu, vytrvalosti a smysluplnosti práce jednou větou, jak by zněla?
Podávat výkon vás musí bavit, krize vás nesmí zlomit a smysl práce nezmizí ani na třicátém kilometru.
