Nejlepší je pracovat na živnosťák. Váže se k tomu jistá nejistota, ale také obrovská svoboda. Když se rozhodnete, tak prostě pošlete mail že končíte a nazdar a druhý den můžete letět pryč.

No, ono to není tak úplně pravda. Musíte se trochu (hodně) přizpůsobit zákazníkům. Naopak musíte pracovat, když jsou lukrativní zakázky a odpočinout, když nejsou /(to Vám zaase nedá, abyste je nesháněl).

Moje zkušenost

Na začátku v (v 90. letech) jsem neuměl odmítat zakázky a pracoval jsem i 80 až 90 hodin týdně-málem to odneslo zdraví. Časem jsem se naučil některé zakázky odmítat (a/nebo) vysadit takové ceny o kterých si myslím, že je nikdo nemůže akceptovat (nakonec to vedlo k tomu, že pracuji mnohem kratší dobu za mnohem lepší peníze). Dnes už pracovat nemusím (alespoň ne kvůli penězům), ale to si moc OSVČ nemůže dovolit.

Ani jsem netušil, že již mají své pojmenování Znám takového 25 letého exota bohužel taky. Jeho největší rekord je 12 měsíců a to jenom díky tomu, že papínek mu ve firmě, kde pracuje, zajistil teplé místečko, aby se synáček moc nenapracoval, ale ani to se mu nelíbilo, takže teď to střídá tak po 3 až 6 měsících. Samozřejmě, že všude jsou zaměstnavatelé ti špatní a on je přitom tak dokonalej a dle svého mínění má co nabídnout. Manuální zručnost nula, znalosti mizivé, praxe nestojí za řeč. Za to na všechno má odpověď a od všeho aspoň troje klíče. Finanční nároky velmi vysoké, mínění o sobě velmi vysoké. K tomu si nabral hypo a jiné dluhy. Je to navíc takový myslitel, že si nedal na zvonek od svého bytu, který koupil na hypo svou jmenovku a naivně uvedl ve své prostoduchosti pouze jméno své přítelkyně, aby zmátl věřitele No, co potom po takových má zaměstnavatel chtít. Tomu akorát s každým fluktuantem vznikají náklady na zaučení, které může rovnou odepsat. Až přijdou horší časy, tihle opět budou prášit a mlžit ve svých životopisech, jak jsou vlastně dokonalí zaměstnanci

Několikeré vystřídání práce v kratší době může být pro člověka na pozici zaměstnance - aspoň ze začátku kariéry - přínosem. Vyzkouší si různá prostředí, firemní kultury a postupy práce a na základě toho si udělá lepší představu o tom, co mu vyhovuje a co ne - a pak snadněji najde práci, ve které vydrží delší dobu.

Kamarád dělá ve strojařské firmě, je to podobčka německé firmy. Pracuje tam cca 10 let, vyučen. Příplatky za věrnost jsou takové, že aktuálně bere méně než lidi (často nekvalifikovaní), které dodává agentura.

Takže pokud se firmy podobně chovají k zaměstancům, přeji jim fluktuaci v maximální možné míře.

Zaměstnání jsem změnil vždycky, když jsem zjistil, že jsem se stal inventářem neboli děvečkou pro všechno. A každý nový kolega či kolegyně nastoupili za vyšší plat než jsem měl já. Tak jsem to pak dělal taky, s novým místem jsem měl na výplatní pásce o pár stovek víc.

Tak kvůli pár stovkám bych nové zaměstnání nehledal. Pokud mám opustit zaměstnání, kde jsem zaběhlý a mám nějaké postavení, tak v tom musí být víc než jen peníze v takovém rozmezí

Ten článek je klasický soubor rad typu "nebude-li pršet, nezmoknem". To by fakt blbej neřekl, že ten, kdo změní práci třikrát za rok, je fluktuant, ale taky být nemusí, když se sejdou blbé náhody... tohle snad příště radši dejte rovnou do Premium sekce

Dokud bude snazší získat přidáno změnou zaměstnavatele, než požádáním toho současného o zvýšení platu, fluktuace bude logickou volbou. V tomto musím výjimečně pochválit stát. Firmy loajalitu často tolik necení a to ani ve vztahu k zákazníkům.

Dokud se zaměstnavatelé nevzpamatují, tak lidé budou práci měnit. Ono totiž dnes to ve většině případů znamená polepšení, tak proč by toho lidé nevyužívali.

Příklad, v práci mé ženy prodavačky v malém obchodě, propouštěl až tam ze 4 zbyly dvě, kmitaly a chtěly, ať příjme alespoň jednu sílu, plat stále stejný, jako když dělaly ve čtyřech, nic se nedělo, tak daly obě výpověď, žena ihned našla místo s lepším platem a méně dřiny a po nějaké době šla do onoho obchodu a paní prodavačka ji sdělila, že tam jsou zase 4, takže ona všechna vina za fluktuaci není jen na straně zaměstnanců.

Řádné a efektivní fungování ekonomiky vyžaduje, aby mobilita pracovní síly i mezi jednotlivými zaměstnavateli probíhala aspoň v určité míře, na fluktuaci není nic špatného, naopak; kdo je na téže pozici více než 5 let aniž by např. povýšil, tak škodí sobě i zemi....

Což je samozřejmě totální nesmysl, kde by jako pilot, řidič, strojvedoucí, jeřábník, svářeč, masér, kadeřník atd. atd. měl povýšit, aby po 5 letech nebyl škodnou

Já jsem za život neměnil práci, ale profesi. Nevydržel bych dělat jednu a tutéž práci celý život nebo nějakou dlouhou dobu, prostě mě to přestane bavit. Tak 7 až 10 let je akorát, a pak zcela změním obor. Teď jsem ale tak spokojený, že si neumím představit, co lepšího bych mohl najít. Takže doufám, že mi to vydrží co nejdéle, než mě nahradí "umělá inteligence"

to akoze zubar prejde na dlazdica a nasledne na opravara leteckych motorov? No mozne to je, ale pravdepodobne to nebude. Profesiu menia ludia s tzv plytkymi znalostami. Ale ako hovoril klasik " i skladnik ve sroubarne si moze precist Vergilia v originale"