Po pár minutách je letadlo ve správné letové výšce. Po celou dobu letu pak už nedělá nic jiného než na základě plánu a zpětné vazby koriguje let tak, aby se dostalo do správného cíle, včas a s těmi prostředky, které má k dispozici. Informace o tom, jak se letadlu daří neboli zpětná vazba přicházejí od pozemních dispečerů, z kontrolek na přístrojové desce a od ostatních členů posádky. Bez těchto informací by letadla zřídkakdy dolétla tam, kam mají.
Každý z nás, kdo pracujeme, je v podstatě také takový pilot. Přijdeme do práce, a ještě než se rozlétneme za svými povinnostmi, tak stejně jako na letišti potřebujeme plán toho, jak, kdy, kde a co se od nás čeká. A zaměstnavatel nás platí právě za to, abychom každý se svým letadlem dolétli tam, kam je třeba. Aby se tak stalo, potřebujeme od našich šéfů to, co pilot od leteckého dispečera - informaci o tom, jak jsme na tom, jak se nám daří! Letíme podle plánu, nebo jsme úplně mimo? Potřebujeme zpětnou vazbu! A tady je kámen úrazu většiny našich firem.
Mnoho českých manažerů se bohužel dosud nenaučilo, jak zpětnou vazbu svým lidem dát. A tak kancelářemi a po chodbách našich firem létají tisíce neřízených letadel. A ta do sebe logicky narážejí. Na takových pracovištích nejčastěji zaznívá zoufalé zaúpění: "Tady si každý dělá, co chce." Případně slyšíte, jak šéf zuří, že pravá ruka neví, co dělá levá. Prostě chaos. Dochází k haváriím - konfliktům, které končí řvaním jednoho na druhého, obviňováním se z neschopnosti, šikanou, vyhazovem nebo dobrovolným odchodem. Dostáváme od nadřízených desítky úkolů, cílů, směrnic nebo zadání.
Bohužel nám už nikdo neřekne, jestli a jak se nám podařilo úkol splnit nebo ne. Takže nevíme, zda stále letíme tím správným směrem a tempem, nebo jestli letíme někam úplně jinam, třeba vstříc nějakému průšvihu.
Myslete proto, pane šéfe, na své piloty a nenechávejte je letět příliš dlouho bez ujištění, že je vše v pořádku, případně zda změnit směr nebo rychlost. Vyhnete se tak haváriím a bez nadsázky -i lidským a finančním ztrátám.
 |
