Josef Brachtl se vyučil na strojní průmyslovce v Uničově a začal pracovat v místních strojírnách. A protože hrál na housle a měl rád vážnou muziku, chodil každý rok na festival varhanní hudby v Olomouci. Na zadní straně vstupenky byla reklama na krnovskou firmu Rieger-Kloss vyrábějící varhany. A tak se v roce 1978 rozhodl, že se do Krnova zajede zeptat na práci.
"Vlastně jsem ani nevěděl, co bych tam dělal. Byla to náhoda, že mě se strojní průmyslovkou vzali, hledali právě intonéry, jinak bych vyráběl bagry," vzpomíná dnes. Ale varhanářskou maturitu na specializované krnovské škole si dodělával až před čtyřmi lety.
Varhanářství v bývalé tělocvičně
Ve firmě Rieger-Kloss zůstal do roku 1995, kdy si s kolegou Jaromírem Kánským založili vlastní firmu. Dnes sídlí v bývalé tělocvičně v Krásných Loučkách nedaleko Krnova a specializují se na výrobu a restaurování menších a středních varhan.
Za dveřmi v suterénu stojí obrovská varhanní skříň z kostela svatého Václava v Ostravě. Zbytek varhan byl pečlivě rozebrán, očíslován, schován v krabicích a postupně se restauruje. Tyhle varhany musí být opravené na svatého Václava – 28. září.
V budově je stolárna, kde pracuje několik truhlářů, nechybí intonační místnost, v níž se jednotlivé píšťaly ladí. To je práce Josefa Brachtla. Jeho společník má na starosti projektování, řízení výroby, restaurování a kalkulaci varhan.
Varhany a vínoVe starých rukopisech se píše, že varhanáři by měli za svou práci dostat tolik vína, kolik se vejde do jejich varhan. Takže když firma Kánský a Brachtl stavěla v kostele svaté Markéty v Břevnovském klášteře v Praze varhany, dostala 240 litrů vína. "Většina se ho samozřejmě rozlila na recepci před kostelem, ale je to milý zvyk," uvádí Josef Brachtl. Tradice se od té doby uchytila. |
"Je to zaměstnání jako každé jiné. Jen varhanářů není tolik co zedníků. Já bych barák taky nepostavil, musel bych se to naučit," říká Brachtl, jehož firma opravovala varhany v katedrále svatého Víta v Praze, nové stavěla v kostele svaté Markéty v Břevnovském klášteře, v katedrále v Banské Bystrici a na spoustě dalších míst.
"Děláme spíše menší nebo střední varhany. Nemůžeme si troufnout na ty se 68 až 80 rejstříky, varhany v Břevnovském klášteře s 35 rejstříky jsme zvládli," dodává Brachtl.
Varhany, to je věda
Varhany jsou považované za mechanicky nejsložitější hudební nástroj. Tóny se tvoří v dřevěných nebo kovových píšťalách chvěním buď vzduchových sloupců, nebo kovových jazýčků (podle druhu píšťal). Stlačený vzduch se do píšťal vhání obvykle měchem.
Moderní varhany mohou mít až sedm klaviatur, dvě pedálnice (klaviatury pro nohy), desítky rejstříků a až deset tisíc píšťal velikosti od 11 milimetrů do deseti metrů.
"Žádné varhany nejsou stejné, každé jsou unikát," říká Margita Bradová, společnice firmy Rieger-Kloss, která začala v Krnově působit už v roce 1844, kdy zde Franz Rieger zřídil varhanářskou dílnu. Jeho synové pak založili dnešní závod, který byl v roce 1948 znárodněn. V roce 1994 ho zprivatizovali jeho zaměstnanci. Dnes tu pracuje 35 lidí. Někteří odešli a založili si v okolí své vlastní malé dílny.
V Krnově je dodnes i Střední umělecká škola varhanářská. Ve třech ročnících studuje kolem třiceti lidí, to znamená osm až deset studentů v každém ročníku. Problémy s uplatněním nemívají. "Už během studia chodí na praxi do varhanářských firem. Často mají práci zajištěnou, ještě než ukončí školu. Stává se také, že na konci školního roku volají firmy a ptají se po šikovných studentech," říká ředitelka školy Jana Kypúsová a dodává, že u výroby varhan zůstává 60 až 70 procent absolventů. Někteří dokonce odcházejí pracovat do zahraničí.
Práce devatera řemesel? Dnes už ne
Jak se tedy takové varhany vyrábějí? Varhanáři vytvoří nabídku podle návrhů zákazníka. Je nutné odhadnout, jak mají být varhany velké, aby v kostele dobře zněly. Dělá se projekt, je nutné sehnat materiál.
Stolaři postaví skříň, vzdušnice, cínaři vyrábějí píšťaly, které je třeba předintonovat. Když je vše hotové, varhany se v dílně "nanečisto" stavějí, aby se vyzkoušelo, jak fungují. Pak se znovu rozeberou a až poté se odvážejí do kostela, kde se zase dají dohromady a píšťaly se intonují načisto. "Je to různorodá práce. Chvíli dělám s kovovými, potom s dřevěnými píšťalami. Jezdím na montáže. Jednou jsme na vesnici, jindy ve městě. Na každé varhany dáváme deset let záruku, jezdí se dělat servis," vyjmenovává Brachtl.
O varhanářství se proto říká, že je to práce devatera řemesel. "Dnes už je to trochu jinak. Například u nás se každý specializuje na něco jiného," uvádí Brachtl.
Nedá se říci, kolik varhany průměrně stojí, ani za jak dlouho se dají vyrobit. "Záleží na jejich velikosti, náročnosti provedení, speciálních požadavcích zákazníka. Cena se může pohybovat od půl milionu až třeba do padesáti milionů korun," dodává Margita Bradová ze závodu Rieger-Kloss, který vyvezl varhany například do amerického Charlestonu, na Thaj-wan, do Jižní Koreje, do Japonska nebo Číny.
Když se šetří, tak na kultuře
Největším nepřítelem varhan je prý červotoč, uškodit jim ale dovedou i lidé. Často se stane, že někdo bez znalostí rozhodne, že varhany už nejsou k ničemu, a nechá je odstranit.
Ačkoliv je v Česku stále spousta varhan, které je potřeba opravit, varhanáři si stěžují, že se jich současná ekonomická krize významně dotkla. "Když se šetří, tak na kultuře. Zatím práci máme, ale je vidět, že se vypisuje méně výběrových řízení," říká Josef Brachtl.
Krize dostihla i krnovský závod Rieger-Kloss. "Projevilo se to na obratu, který proti předešlým letům výrazně klesl," dodává Margita Bradová.
