Pondělí 9. prosince 2019, svátek má Vratislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 9. prosince 2019 Vratislav

Před šesti lety únikové hry nikdo neznal, dnes je to fenomén

aktualizováno 
První únikovou hru postavil Tomáš Kučva, spoluzakladatel studia The Chamber, doslova na koleně. Na další už šli jinak. S pomocí investorů vložili do vývoje několik milionů korun a odvětví, které dosud ovládaly nadšenecké sklepní hry s číselnými zámečky, převrátili naruby.

Tomáš Kučva je zakladatelem úspěšné sítě únikových her The Chamber. | foto: The Chamber

Zatímco ještě před několika lety u nás únikové hry skoro nikdo neznal, dnes jsou již nedílnou součástí zábavního průmyslu. Je to i díky Tomáši Kučvovi. S trochou nadsázky se dá tento mladý muž označit za průkopníka tohoto oboru u nás.

Sám odehrál téměř dvě stovky her po celém světě a z čistého přesvědčení o funkčnosti toho byznysu na několik let odložil studium práv, které v minulém roce úspěšně dokončil. I přesto se ale nadále hodlá věnovat své vášni a jeho srdce zůstává věrné tvorbě nejrůznějších hádanek, příběhů a kulis, díky kterým hráči ztrácejí pojem o realitě a stávají se součástí jeho hry.

V roce 2014, když jste studio The Chamber zakládal, jste byl studentem právnické fakulty. Jak vás vůbec napadlo začít podnikat v únikových hrách? 
S nápadem začít s únikovkami přišla moje tehdejší partnerka Sabina Mojžíšková, která v té době podobnou hru našla v Londýně. Tehdy jich byly ve velkých evropských městech jednotky a všechny měly v podstatě plno. Rozhodnutí ale padlo, až když jsme v rámci tehdejšího podnikání v krátkodobých pronájmech získali starý byt v centru Prahy, kde jsme v průběhu rekonstrukce objevili v podlaze stoh téměř stoletých deníků psaných v němčině. Je to dlouhý příběh, omezím ho na to, že když se naskytla příležitost postavit únikovku s reálným základem, museli jsme tu příležitost chytit za pačesy.

U nás v té době pojem únikové hry ale skoro nikdo neznal. Jak za takové „konstelace“ vypadaly vaše začátky?
Na trh jsme vstupovali s něčím naprosto novým, nevěděli jsme, jak na to bude český zákazník reagovat, kolik budou hráči ochotni za hru zaplatit a vlastně ani to, jestli vůbec někdo přijde. Popravdě, čekání na prvního hráče bylo tenkrát dlouhé.

Bylo podobně spartánské i vybudování první hry?
To je poměrně přesný výraz. Ano, bylo to dost spartánské. První hra Tajemná Pracovna vznikla kompletně svépomocí. Hlavními pracanty jsme byli já a Sabina. A to přesto, že do té doby byla vrcholem mého konstrukčního umění polička z nejmenovaného švédského obchodního domu, a najednou jsem stavěl zdi, modifikoval nábytek a rozváděl elektro.

Tomáš Kučva (*1989)

  • Vystudoval právnickou fakultu. Právnické profesi se ale aktivně nevěnuje. Znalosti z oboru využívá v současnosti jen pro osobní účely v podnikání.
  • 2014 - spoluzakládá The Chamber a otevírá první hry v Bílkově ulici v Praze
  • 2016 - The Chamber spouští v pořadí již pátou hru v Praze a otevírají se první pobočky v Liberci a Ostravě 
  • 2018 - hry pod licencí The Chamber vznikají v Kuvajtu, Francii, Španělsku a Německu. Ve stejném roce i spouští unikátní projekt s prvky únikové hry na Tvrzi v Malešově
  • 2019 - The Chamber otevírá centrum únikových her na pražském Andělu, poprvé se zaměřuje multigenerační
  • Je svobodný, baví ho tvorba hudby a snowboarding.

Jak dlouho vám to trvalo?
Příprava hry takto zabrala téměř tři čtvrtě roku. Chtěli jsme, aby Tajemná pracovna (tak se první hra jmenovala), která tehdy vznikla v prostorách Bílkovy ulice v Praze, byla dokonalá. Pocit, který si z toho tým odnese, byl totiž pro nás tehdy jediný marketingový nástroj. Jinými slovy, v té době jsme spoléhali jen na doporučení.

A zafungovalo to?
Trvalo to sice dlouho, ale díky bohu to skutečně fungovalo. Začali jsme okolo sebe budovat komunitu, která se postupně rozšiřovala a o fenoménu únikových her se začalo mluvit nejen v každém pracovním týmu, skupině přátel, ale i v rodinách. Tehdy jsme si uvědomili, že únikovky mají velký potenciál.

Takže jste se do podnikání pustili naplno? 
Přesně tak. Vzhledem k relativně nízké bariéře vstupu a atraktivitě byznys modelu jsme ale tušili, že je na spadnutí boom a bude potřeba do toho okamžitě a důrazně šlápnout, jinak se ztratíme v záplavě desítek nadšeneckých únikovek, kde vyhrává ten, kdo poskytne větší slevu. Našli jsme tedy investora, přerušili studium, pronajali si velký prostor v centru Prahy, najali řemeslníky a techniky a šli do toho naplno.

Konkurence tedy najednou byla velká. Čím to, že jste si mezi desítkami dalšími provozovateli dokázali získat své hráče? 
Troufám si říct, že naše největší výhoda tkví v komplexním zážitku ze hry. I u těch nejstarších her jsme se snažili myslet na maximální audiovizuální dojem a perfektně propracovaný příběh. Hry vždy doplňuje příhodná hudba, speciální efekty a důkladně promyšlené puzzly, tedy úkoly k luštění, které si většinou sami navrhujeme a vyrábíme. Dnes se úroveň našich her vyrovná filmovému zážitku a návštěvníci odcházejí s pocity, které doznívají ještě dlouho poté. Cílem je, aby se hráči stali součástí naší hry.

Fotogalerie

Co všechno stojí za navržením a stavbou takové únikové hry? 
Miliony korun (smích). Když chcete udělat něco unikátního, musíte jít za hranici standardu, což v tomhle odvětví znamená vymýšlet pořád něco nového. Z toho důvodu máme vlastní technologické oddělení, zaměstnáváme několik elektrotechniků a inženýrů, kteří nám pomáhají s realizací našich někdy doslova bláznivých nápadů. Díky tomu je každá z našich her originální. Od první myšlenky po prvního oficiálního návštěvníka leckdy uteče i více než rok a je to rok opravdu náročný. Velmi důležití jsou také game masteři, kteří hry obsluhují. Celkem máme kolem 60 zaměstnanců. Část z nich, zejména game masteři, pracuje na zkrácené úvazky

Má to nějaký konkrétní důvod? 
Nezdá se to, ale game mastering, tedy obsluhování hry je psychicky velmi náročná práce a málokdo ji zvládne na full-time. Nechceme, aby nám kvalitní game masteři vyhořívali a snažíme se počty směn limitovat. Špatný game master totiž může zcela pohřbít zážitek ze sebelepší hry, takže jsme při jejich výběru hodně nároční.

Jak moc nároční?
Vzhledem k tomu, že do každého game mastera musíme v rámci tréninku investovat opravdu hodně času, nemůžeme si dovolit sáhnout vedle. Vytvořili jsme proto sofistikovaný tříkolový assessment proces. Už v prvním kole je přítomen psycholog a začíná se tím, že uchazeči spolu hrají některou z našich her.

Vážně hodnotíte potenciální zaměstnance podle toho, jak hrají hru?
Přesně tak. Možná se vám to nezdá, ale naše hry jsou naprosto skvělou platformou pro hodnocení uchazečů o práci, protože v nich krystalizují vlastnosti, které vyžadujeme - odolnost proti stresu, týmovost, schopnost si poradit s nenadálými situacemi a další. Dobrý game master musí být tak trochu psycholog, herec, kutil a ještě musí zvládat bravurně angličtinu. Reálně 90 procent uchazečů v každém výběrovém řízení odmítáme, protože to opravdu není pro každého.

Hra promyšlená do posledních technických detailů, kvalitní obsluha. To je jistě důležité. Někdo ale může mít obavy kvůli bezpečnosti. Přece jenom, není to tak dávno, co se v sousedním Polsku stala při únikové hře obrovská tragédie…
V našich hrách není nebezpečí o nic větší než v jakémkoli kině, supermarketu nebo u vás doma. V první řadě jsou hry plně automatizované a vše je řešeno elektronicky a nikoli mechanickými zámky. Všechny zamčené dveře tedy fungují na elektromagnetickém dveřním systému, takže je možno je kdykoli stiskem nouzového tlačítka otevřít, pokud už dávno nejsou otevřeny automaticky požárními hlásiči. Stejně tak je na dálku otevře game master, který se vždy věnuje jen jedné hře, a ne třem najednou, jako tomu bylo například právě v Polsku. Všechna zařízení podstupují pravidelné revize (což například vaše domácí spotřebiče nepodstupují) a běží pod napětím 12 až 24 voltů a nikoli 220 voltů. Ve hrách neexistuje otevřený oheň a v neposlední řadě, většina našich her není o tom uniknout ze zamčených prostor, ale primárně o proniknutí hlouběji, takže vše za vámi zůstává odemčené. Strach z bezpečnosti tedy rozhodně není na místě.

Vraťme se teď k samotným hrám. Kde čerpáte inspiraci?
V dnešní době už nejsou únikové hry jen zábavou na lokální úrovni, vzniká kolem nich rozsáhlé odvětví s řadou dalších samostatných oborů, které se navzájem doplňují. Z osobního předávání zkušeností se rázem staly velké konference, kam se sjíždějí odborníci z celého světa, sdílejí mezi sebou informace, nakupují jednotlivé části her nebo prodávají celá herní řeší. Nejvíce se tento byznys rozjel v západních zemích, jako je Holandsko nebo Anglie.

Hrají při vývoji nových her nějakou roli i sami hráči?
Jednoznačně, prosby hráčů je třeba vyslyšet. Zejména ti zkušenější chtějí hrát hry, které jsou více propracované, baví je záludné a náročné puzzly. Důležitá je důmyslnost v jednotlivých úkolech a také to, že není hned na první pohled patrné, jak úkol řešit. Právě ty aha-momenty překvapení jsou pro některé hráče klíčové. Samozřejmě musíme myslet i na využití nejnovějších technologií. Hráče baví mechanismy našich her jako je třeba automatické otevírání objektů, pohyby předmětů a podobně. Do popředí se v poslední době dostává i virtuální realita a zcela novou érou v únikových hrách a hlasem budoucnosti, se kterým my už pracujeme, je real-life gaming.

Říkáte, že novou érou je real-life gaming. V čem se liší od klasických únikových her?
Jde o kombinaci herních motivů z počítačových her, živých herců a uceleného příběhu. Z toho vznikají projekty, jakým je například Kingdom come: Experience na středověké tvrzi v Malešově, který si může v některých termínech zahrát i veřejnost o malých skupinkách, ale primárně je tato hra postavená na míru větším kolektivům. Oblíbená je hodně u firem jako teambuildingová aktivita.

Jak hra na tvrzi probíhá?
Hra je postavená na reáliích a mechanikách realistické české počítačové hry z období středověku Kingdom Come: Deliverance. Znalost počítačové předlohy však není pro hráče hry nutná. Maximálně 30 hráčů rozdělených do 5 týmů se vydává na epické dobrodružství založené na prvcích únikové hry, avšak s volností pohybu po rozsáhlých prostorách autentické středověké tvrze s přilehlými pozemky. Po tvrzi se pohybují živí doboví herci, z nichž každý má svou roli a příběh, který je důležitý pro úspěšné zvládnutí příběhu. S herci musí hráči komunikovat, sledovat je nebo jim třeba pomáhat.

Kdo je vlastně takovým typickým hráčem únikové hry?
Nejčastěji se setkáváme se skupinami studentů, spolupracovníků nebo rodinných příslušníků. Věková hranice u nás určitě není omezená, žádná z našich her není nijak zvlášť fyzicky náročná a zapojit se může opravdu každý.

Například i rodiny s dětmi?
V současnosti už ano. Vytvořili jsem aktivitu, kterou si bez jakýchkoliv omezení mohou zahrát společně klidně tři generace a nikdo se nebude nudit. Od září jsme tak v našem centru na pražském Andělu opustili hororové příběhy, na které mohou být od nás hráči zvyklí a vsadili jsem na atmosféru fantazijního světa plného nevšedních zvukových, vizuálních a dalších vjemů, které zabaví celou rodinu.

Horory už nejsou v kurzu?
Naopak, s hororovou tématikou máme největší úspěch. Vsadili jsme na ni hned při budování naší druhé pobočky na Petrském náměstí v Praze. A byla to dobrá trefa.

Zatím jste mluvil o pobočkách v Praze. Máte hry i jinde?
Kromě šesti her v metropoli a jedné pojízdné si naše hry mohou návštěvníci zahrát také v Ostravě. V minulosti jsme měli velkou pobočku v Liberci, ale ukázalo se to, čeho jsme se předem obávali. V menších městech není dostatečná kupní síla na to provozovat investičně drahou hru. Řekl bych, že únikové hry jsou tedy spíš doménou větších měst s mnoha obyvateli a novými turisty, kteří si během návštěvy města přijdou zahrát.

Uvažujete i o expanzi do zahraničí?
My už tam vlastně jsme. Díky tomu, že máme vlastní vývojářské centrum a všechny prvky do hry si tak vyrábíme sami, prodáváme herní koncepty do celého světa. Naše hry tak můžete najít ve Francii, Španělsku, Německu nebo třeba i v Kuvajtu.

Dnes jste tedy úspěšným podnikatelem. Přesto, byly nějaké okamžiky, kdy to nevypadalo úplně růžově?
Byly, hned při výstavbě naší druhé pobočky na Petrském náměstí. Tehdy začalo divoké období střídavé euforie a frustrace, kdy jsme se stali oběťmi vlastních ambicí. Stavba se protáhla na trojnásobek odhadované doby, neboť jsme podcenili náročnost developmentu technických a mechanických řešení. Mnohé jednotlivé puzzly stály víc než výstavba celé, dle tehdejších standardů průměrné hry. Zisk ze dvou v té době provozovaných her by byl pěkným výdělkem, kdybychom si hry sami obsluhovali a nikoho nezaměstnávali, ale provoz bylo nutné zcela autonomizovat, abychom si uvolnili ruce na development. Zisk byl tedy v porovnání s investičními náklady doslova mizivý a vypláceli jsme si pouze minimální mzdu povinnou se zákona. Peníze mizely z účtů tempem stovek tisíc měsíčně a otevření stále nebylo na dohled. Po třetím capital callu, tedy potřebě doplnit peníze, už byly myšlenky někdy dost černé. Nikdy jsme ale nezapochybovali nad tím, že to dotáhneme do konce. Trvalo to tedy dlouho, stálo nás to dost psychických i fyzických sil, ale nakonec se tento risk vyplatil.

Autor:
  • Nejčtenější

Student gymnázia rozjíždí svůj byznys ve velkém. Už má i svou značku

Zatímco většina jeho vrstevníků tráví volný čas na internetu, Jakub Konečný vyměnil závislost na počítačových hrách za...

Spočítáno: Je levnější nájem, nebo hypotéka?

Volba, před kterou stojí mnoho mladých rodin, ale i starších párů. Zůstat v nájmu, nebo bydlet ve svém?

Jak bezpečně investovat půl milionu korun na konci roku 2019

Češi mají v bankách na běžných účtech uloženo přes bilion korun. Průměrný úrok se přitom pohybuje těsně nad nulou. O...

Jste za svou práci náležitě a spravedlivě odměněni? Ověřte si v kalkulačce

Možná už jste to někdy zažili. Šli jste za šéfem, aby vám zvýšil plat a neuspěli jste, protože podle jeho slov žádná...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ohlídejte si „stavebko“ i penzijní spoření a vytěžte státní podporu

Když už něco stát dává, je dobré si to vzít. Což z hlediska financí platí pro stavební spoření i penzijní spoření se...

Premium

Cítím hořkost. Bývalý šéf mordparty poprvé promluvil o svém odchodu

Nejznámější český kriminalista Josef Mareš sloužil u policie téměř třicet let, stál za objasněním řady vražd a...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

Premium

Hořký čaj? Nesmysl! Pediatr v knize vyvrací mýty o domácím léčení dětí

Hradecký dětský lékař Ladislav Hanousek vydal knihu Maminko, není mi dobře, která má rodičům pomoci s léčbou i výchovou...

  • Další z rubriky

Poptávka po brigádnících je ještě vyšší než před loňskými Vánocemi

Nabídky vánočních brigád firmy inzerují od října, některé ještě dříve. Vrchol ale přichází nyní na konci listopadu....

Student gymnázia rozjíždí svůj byznys ve velkém. Už má i svou značku

Zatímco většina jeho vrstevníků tráví volný čas na internetu, Jakub Konečný vyměnil závislost na počítačových hrách za...

Mění často práci. „No a co,“ říkají. Kdo je a kdo ještě není fluktuant

Stále méně lidí se bojí, že si zkazí životopis tím, že často mění práci. Kolik let na jedné pracovní pozici je ještě v...

S ekonomem Mojmírem Hamplem o tom, proč je pro Čechy nebe nízko

Mojmír Hampl je uznávaný český ekonom, někdejší dlouholetý viceguvernér České národní banky a také publicista a...

Najdete na iDNES.cz