Původní profesí jste učitelka. Co jste učila?
Mám aprobaci chemie - biologie a jsem poslední ročník takzvaných obojživelníků – tedy učitelů s možností učit jak na základní, tak střední škole.
Chemie je celkem složitý obor…
Vůbec ne! Vždycky jsem žákům říkala, že když se naučí dobře číst v chemické tabulce, nemusí se toho moc učit nazpaměť. Je škoda, že z chemie je stále na školách strašák. Já měla štěstí na oborovou učitelku na základní i střední škole. Navíc mě hodně oslovil román Zdeny Frýbové „Z neznámých důvodů“ o biochemičce a já jsem světu chemie v našem těle úplně propadla.
Dokázala jste nadchnout stejně i vaše studenty?
No, snažila jsem se! Minimálně jim svět chemie a biologie neotrávit. Učila jsem na jihlavském gymnáziu a mám radost, že mnozí mí studenti šli studovat medicínu, farmacii nebo chemické obory… tak snad se mi to aspoň trošku podařilo. Na druhou stranu jsem chemií nikdy netrápila humanitně zaměřené studenty. Myslím, že dobrý učitel by toto měl vybalancovat.
Dnes jsou hodně v kurzu různé projekty a projektové dny. Zažila jste to už i vy?
V době, kdy jsem učila, projektové vyučování začínalo. Se studenty jsme se do toho rádi zapojili. Vyhráli jsme Strom roku 2003 pro jihlavský dub u Kostela sv. Jakuba, školní zvonění jsme jeden den vyměnili za zpěv ptáků a děti poznávaly, kdo to zrovna doslova odpískal konec hodiny anebo jsme napekli na podzim jablečné koláče a ty prodávali a výtěžek věnovali na konto sbírky Pomozte dětem. Bylo to moc fajn.
Jak je to dlouho, co už neučíte?
Víc než 20 let.
Z toho, co jste říkala, je ale cítit, že jste tu práci měla opravdu ráda. Proč jste tedy svět školy opustila?
Musím přiznat, že mi vadil sešněrovaný svět státního školství. Snad se to za těch 20 let, co v něm už nejsem, změnilo. Moc bych to všem aktivním kantorům přála! A zároveň se mi líp pracuje v malém kolektivu. Je tam tak nějak všechno čistší a procesně jednodušší.
Mgr. Martina Rychetská (1973)
|
A proč jste zvolila zrovna oblast public relations?
Já už naskočila do mini rozjetého vlaku. Firmu dva roky provozoval manžel, kterého donutily krachy jeho dřívějších zaměstnavatelů, založit si vlastní PR agenturu. Obor, který vystudoval a měl v něm už praxi. A když k sobě potřeboval nabrat další posilu, půl roku jsme počítali, šetřili finance a pak se odvážně nadechli a já podala ve škole výpověď. V agentuře jsem už vypomáhala, takže jsem věděla, do čeho jdu.
Co se pro vás s podnikáním změnilo?
Rozhodně se změnila volnost v práci. Samozřejmě spojená s totální odpovědností. A když přibyli zaměstnanci, tak se ta odpovědnost ještě navýšila. Doslova platí, že jaké si to uděláme, takové to máme! Nikdy jsme neměli žádné dotace a půjčky a vše co agenturu živí, vzniká v našich hlavách a naší pracovitostí. Jsme malý kolektiv a nejsou zde žádná záda, za která se lze schovat jako ve velkých korporátních agenturách.
Od práce učitelky je to ale pořádný skok. Nebo ne?
To tak vypadá jen zdánlivě. Já stále říkám, že dobrý a správný PRista je v podstatě i dobrý učitel. Musí totiž umět vysvětlit složité věci jednoduše, aby je pochopila veřejnost. Takže se někdy stále cítím tak trošku jako za katedrou.
To zní logicky. Ale přece jenom znalosti a dovednosti, které k té práci potřebujete, jsou dost odlišné. Takže mi to nedá a zeptám se. Jak se to stane, že se kantorka chemie a biologie promění v PR specialistku?
No, tak jak to říkáte, to vypadá podivně, ale ono je to opravdu hodně blízko k sobě. Samozřejmě, že nutné bylo doplnit si vzdělání v oboru public relations. Po úvodním samostudiu v „bibli“ PR Philipa Kotlera jsem absolvovala London School of PR, která mi potvrdila mé dosavadní znalosti. A pak je za mnou, a samozřejmě i mým manželem, který je hybnou mozkovnou celé agentury, plno oborových školení. V neposlední řadě je to praxe, která usměrňuje naše kroky. Nicméně základ, stejně jako u každé jiné práce, je otevřená hlava a láska k tomu, co děláme.
Agenturu jste vybudovali společně s manželem, takže jste spolu – jak se říká, 24/7. Nelezete si na nervy, když jste spolu celé dny?
To je otázka, na kterou se nás každý ptá a mnozí nám říkají: Tohle bychom nevydrželi! No, a vidíte, my ano. Asi jsme v tomto oba podobné povahy. Jsme na jedné lodi – spolu v práci, spolu doma. Rádi se o mnohém spolu radíme a vymýšlíme.
Mzdy otevřeně: rozdíly a jak si říct o více peněz, radí HR odborník |
Vážně ani po těch 20 letech nepociťujete „ponorkovou nemoc“?
Ale to víte, že ne všechny dny byly růžové! Ale tak nějak se vždy muselo vše urovnat. Když jsme měli první kanceláře, tak jsme měli i stoly proti sobě a viděli jsme přímo jeden na druhého, prostě praktická domluva z očí do očí. Dnes už máme stoly vedle sebe, takže už jen otáčíme hlavu. Tak jsme se aspoň takto posunuli.
Jak máte ve firmě rozdělené role?
Jako asi u většiny rodinných firem. Manžel je hlava a já ten krk, který s ní kroutí. Ale teď vážněji. Manžel řídí obchodní a strategickou stránku firmy a já tu výrobně výkonnou.
Dokážete se na všem shodnout? Má někdo „právo veta“?
Ve většině případů jsme za jedno. Máme hodně podobné uvažování, i když jsme protichůdné povahy. Platí pro nás sehrané a doplňující se jing a jang. Když se rozhodujeme, kterou cestu z možných zvolit, tak u strategických věcí jsem ráda, že odpovědnost na sebe vezme manžel. Když jde o náměty témat nebo průběh akcí, mívám finální slovo já. Manžel pak většinou vymyslí tu třešničku na dortu. Já zase někdy v navrhovaných projektech vidím to něco navíc. Prostě si jistíme záda navzájem.
Dokážete oddělit práci a soukromí, nebo řešíte pracovní věci i doma?
Tohle bohužel nedokážeme. Hodně věcí z kanceláře dořešujeme doma a naopak. Doma vymyslíme plno věcí, které pak dokončujeme v kanceláři. Musím přiznat, že odpočívat jsme se museli naučit. Ono vás tělo naučí a poučí, že na plný plyn dlouho nepojedete.
Když se řekne PR agentura, většina lidí si to spojí s Prahou, možná ještě Brnem. Ale Vysočina asi jen tak nikoho nenapadne. Hádám tedy, že vybudovat firmu v tomto oboru v Jihlavě asi nebylo úplně snadné.
Máte pravdu. V Praze by to asi bylo jednodušší. Ale my jsme s manželem oba Jihlaváci a oba patrioti, takže jsme zůstali v rodném městě.
A co hledání lidí do týmu? Jak to šlo na tomto poli?
V regionu, kde je důraz na velké výrobní fabriky, nebylo tak snadné najít šikovné lidičky, které chytne svět odborných informací a jejich zpracování do kvalitních textů. Ale myslím, že Jihlava není výjimkou. Na druhou stranu, teď už máme stabilní tým kolegyň, za které jsme nesmírně rádi!
Říkáte, že máte stabilní tým kolegyň. Znamená to, že v agentuře jste, s výjimkou vašeho manžela, samé ženy?
Ano, manžel má kolem sebe jen krásné ženy! Však máte vidět, jak mu chlapi závidí, když vyjedeme na teambuilding. Měli jsme v týmu i muže, ale oni tak nějak nevydrželi ten takzvaný „cisflajš“.
O čistě ženském prostředí se říká, že je sice komunikativnější, ale současně emočně intenzivnější, také náchylnější k intrikám a podobně. Jak funguje váš kolektiv?
Troufám si říct, že nám se podařilo sladit kolektiv tak, že fungujeme dohromady opravdu dobře, bez zákulisních intrik. Kolegyně jsou naladěny na podobnou notu jako my. Ono by to v malé firmě asi ani jinak nešlo.
Jste rodinná agentura, jak se to odráží v praxi?
Jsme si všichni tak nějak blíž a plno věcí řešíme bez povolovacích papírů. Všichni si občas potřebujeme něco vyřídit, jít k lékaři. Tím, že jsou u nás samé ženy, do určité míry s nimi samozřejmě prožíváme i péči a starosti kolem dětí.
Máte už svého AI kouče? V praxi už mění životy lidí. Jak vypadá „rande“ s algoritmem? |
Můžete být konkrétnější?
Například na běžné návštěvy lékaře či vyřízení úředních osobních povinností si u nás nikdo nemusí brát dovolenou. V případě nečekaných nemocí dětí nebo lehké nemoci kolegyň se domluvíme na home office. A první pátek v měsíci máme pravidelně volno všichni. Naše kancelář je také pet friendly, jen se zvířátka musí navzájem tolerovat. Prostě hodně je to u nás o domluvě a důvěře. Každému říkám, že nejsem „hlídací pes“. Slušnost není slabost. Kdo chce s námi pracovat, má volné pole působnosti a seberealizace, ale na bázi poctivosti a solidnosti.
Takže dovolenkové dny jsou u vás opravdu na dovolenou?
Přesně tak. Moje pravidlo je, že odpočinout si je třeba. Trochu s nadsázkou říkám, že důchod je už pro moji generaci sprosté slovo, natož pro mé mladší kolegyně.
Pojďme se podívat i na samotnou činnost vaší agentury. Kdo jsou vaši klienti?
My jsme specializovaní na stavbu, architekturu a bydlení. Takže jsou to především výrobci a dodavatelé prvků do stavby a interiéru a architekti či designéři. Patří k tomu i zpracování prohlídek realizací domů a bytů v projektu weArch. Aktivně spolupracujeme s Českou komorou architektů. Zcela samostatným oborem je lázeňství a wellness. V podstatě si oba obory vybraly nás, tím, jak si nás klienti doporučovali.
Je portfolio vašich klientů stejně stabilní jako to zaměstnanecké?
Tohle je další věc, která se dám daří. U klientů jsme běžně osm a více let.
To, myslím, není úplně běžné. Čemu to přisuzujete?
Nejvíce asi tomu, že nejsme jen přeposílači úkolů od novinářů na klienta a zpátky, ale poskytujeme servis, který nezatěžuje ani jednu z těchto dvou stran. Je to hodnotová služba. Nejsme chrliči obsahově prázdných tiskových zpráv. Zároveň si zakládáme na promptních reakcích. Tím, že máme tématiku klientů naučenou, jsme schopni rychlých příprav podkladů. Troufám si říct, že atypické jsou i naše tiskové konference. Myslím, že když klient věnuje finance na akci a novinář čas na ni přijít, musí to bavit všechny strany, a to včetně nás. Vlastně i tady se uplatňuje moje didaktické vzdělání. Takže jde o další prolnutí s mým původním vzděláním.
Z Káhiry do Prahy a zpět. Egypťan, který zasvětil život českým turistům |
Spousta lidí považuje PR jen za „prázdný obor“ vytvářející takzvané bublinové kouzlo.
Ano, to máte pravdu. Hodně lidí to tak vnímá. Podle mě je ale třeba oddělit PR, které vnímáme například z politické oblasti a PR zaměřené na nějaký obor. To je úplně jiný svět a má i jiné novináře. Nejde o zpravodajství a zkratkovité informace, ale o informace něco vysvětlující, orientující čtenáře v oboru, který ho zajímá.
To ale znamená, že to chce mít i technické vnímání, když působíte v oboru stavebnictví, architektury a podobně.
Vnímáte to naprosto přesně, a proto naše kolegyně mají technické nebo přímo stavební vzdělání. My se obor klienta prostě naučíme.
Kam podle vás směřuje PR současnosti?
Jasným trendem je AI. Ale nejde o psaní textů, v tom je AI stále hloupé, stále dokáže smíchat jablka s hruškami a sepsat nesmysly. Ale síla PR pro AI je v tom, jak o klientech bude mluvit a jestli je vůbec bude znát. Říkáme tomu AI Visibility. Ukazuje se, že činnost odborné PR agentury je nezastupitelná. Vidíme to na výstupech ve vyhledávání našich klientů. Všichni vyjíždí s pozitivní argumentací na prvních místech. Odráží se v tom systematická a dlouhodobá prezentační práce. Někteří PRisti zkouší spolu s AI napsat spoustu textů, ale to je podle mě cesta do pekel. Jednak dnes někteří novináři používají AI právě na prověření, zda dodaný text není psán AI a pokud je vykázána shoda, putuje vše hned do koše. A z druhé strany AI nebere v potaz unifikované texty. Za relevanci bere podloženou odbornost.
A kam směřuje budoucnost vaší agentury?
Rozhodně pevným základem zůstává to, co děláme dosud s využíváním nových přístupů. Nicméně současně jsme si pootevřeli vrátka do úplně nové kapitoly. Vloni na podzim jsme zprodukovali výstavu obrazů „Očima času“ malíře Patrika Hábla v Toskánském paláci a svět umění nám ukázal nový směr našeho fungování. Tak uvidíme, kam nás tahle směrovka ve finále pošle.
Mimochodem, kde se vzal název agentury – Dendrit?
To jsme zpátky u mé biochemie… dendrit je výběžek nervové buňky, který stejně jako obor PR převádí vzruchy a informace. Prostě nezapřu můj vystudovaný obor.
