Pondělí 17. května 2021, svátek má Aneta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 17. května 2021 Aneta

Živí ho stará řemesla, jejich kouzlo se snaží předávat i studentům

Vystudoval umělecké kovářství a hned po revoluci chtěl v tomto oboru podnikat. Jenže přišly problémy, pak nemoc a podnikání vzalo za své. Teprve po osmi letech mohl začít znovu. Na svém kontě má řadu úspěšných počinů, jeho díla znají v mnoha zemích světa, rád ale vyhoví i babičce, která potřebuje spravit motyčku.

Tomáš Havránek při práci | foto: archiv Tomáše HavránkaiDNES.cz

Jak jste se k práci uměleckého kováře a pasíře, řemeslům v dnešní době dost neobvyklým, dostal?
Matka, vystudovaná loutkářka, mě od malička vedla k uměleckým řemeslům. Doma jsme se věnovali řezbářství, cizelování kovů, proto jsem pak šel studovat Střední odbornou školu uměleckých řemesel v Praze a po jejím absolvování jsem nastoupil do dnes již zaniklých Závodů umělecké kovovýroby (ZUKOV). Během studia jsem se svým spolužákem ve volném čase pracoval v jeho dílně a zkoušel různé technologie uměleckého kovářství.

Co si pod tím máme představit?
Vyráběl jsem drobné výrobky pro svoje příbuzné a přátele a přitom jsem se snažil i o svoji volnou tvorbu.

Zažil jste dobu, kdy jste byl zaměstnancem státního podniku?
Ano, hned po absolvování školy jsem nastoupil do národního podniku Zukov, kde jsem pracoval v dílně pro pasíře. Tam jsem se naučil mnoho řemeslných fíglů od svých starších kolegů, jimž za to dodnes vděčím.

Tomáš Havránek (50)

  • Vystudoval Střední odbornou školu uměleckých řemesel, obor umělecký kovář - pasíř.
  • Vystavoval například na Mezinárodním sympoziu uměleckých kovářů nazvaném Hefaiston.
  • Od roku 1998 je členem Sdružení výtvarných umělců a keramiků v České republice.
  • Od roku 1996 vystavuje volnou tvorbu buď samostatně nebo na společných výstavách.
  • Jeho výrobky jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v ČR, Španělsku, Německu, Holandsku, Portugalsku, Kanadě, USA a Izraeli.
  • Je ženatý, má dospělého syna.

A co bylo dál?
Ještě před nástupem na vojenskou základní službu jsem stihl v tomto podniku působit jako mistr odborné výchovy. Když jsem se z vojny vrátil, podnik už skomíral, takže po revoluci mnoho mých kolegů odešlo buď do menších nově vzniklých firem, nebo si založili dílny vlastní. To mě v podstatě přimělo založit se dvěma kolegy kovářsko-pasířskou dílnu, ale po dvou letech jsme dílnu zavřeli pro neshody v názorech na řemeslné provedení zakázek.

V čem jste se neshodli? 
I když jsme tehdy neměli žádné velké jméno a začínali jsme v pronajatém prostoru statku, narychlo „zbouchané“ zakázky mě neuspokojovaly. I když tehdejší doba si to tak přála.

Skončil jste tedy, a co následovalo?
Po nějaké době jsem založil dílnu se svým bývalým spolužákem, kde jsme už měli na řemeslo stejný názor, což bylo asi i tím, že jsme měli na škole stejného mistra. Práce v ní byla najednou úplně o něčem jiném a my začali postupně spolupracovat s renomovanými firmami, například se zavedeným zvonařstvím nebo s prestižní restaurátorskou pasířskou dílnou.

Na čem jste spolupracovali?
Spolupracovali jsme třeba na restaurování jezdecké sochy Jiřího z Poděbrad na náměstí v Poděbradech. S touto firmou spolupracuji dodnes, za což jsem velmi vděčný. Hodně jsem se u nich přiučil. Pro město Poděbrady jsem pracoval ještě několikrát, třeba při obnově původního pramene na nádvoří zámku, který se zhotovoval jen podle otisku na zdi a dochovaných dobových fotografií. Zmínit mohu také rekonstrukci gotických kovaných dveří na zámku, kterými údajně procházel sám Jiřík z Poděbrad.

Pak jste musel ale řemeslo pověsit na hřebík. Co se stalo?
V roce 1995 přerušila moje podnikání nemoc a já už nemohl pracovat v oboru. Několik let jsem pracoval jako zaměstnanec v keramické dílně. Když jsem se v roce 1998 stal členem Sdružení výtvarných umělců - keramiků, snažil jsem se i o svou volnou tvorbu v oblasti keramické sochy a plastiky.

Nemoc jste zřejmě přemohl, protože, jak vidno, děláte opět kováře a pasíře.
Ano, po asi osmi letech se nemoc ustálila a já opět založil svoji kovodílnu. Od roku 2010 vyučuji umělecké pasířství a kovářství na Střední škole uměleckých řemesel, kde jsem se v těchto oborech sám vyučil. Přitom stále pokračuji v živnosti, provádím kovářské a pasířské práce. Spolupracuji s architekty jak na obnově památek, tak i na realizaci současných interiérů i exteriérů. Mojí praxi využívají i kolegové výtvarníci a sochaři. Dále se věnuji vlastní volné tvorbě, průměrně dvakrát ročně pořádám výstavy své tvorby.

Taková kovářská dílna jistě potřebuje dokonalé vybavení. Co všechno jste musel nakoupit, na kolik vás vyšly vstupní investice?
V začátcích podnikání nebylo snadné vybavení dílny sehnat. Buď bylo staré, značně opotřebované, anebo bylo sice nové, ale po mě cenově nedostupné. Velké stroje, jako třeba buchar, který kovář velmi často používá, se sháněly obtížně.

Kde jste ho nakonec sehnal?
Na začátku, když jsem zakládal dílnu, jsme buchar komplikovaně odkupovali z JZD, které po revoluci zrušili. Dnes je podnikání v tomto ohledu snazší, nabídka strojů je totiž ohromná. Zařídit kovářskou dílnu je ale i tak dost nákladné, protože tento obor využívá mnoho technologií. Dá se ale kooperovat, a ze své praxe vyučujícího vím, že kluci, kteří se cítí na to, aby hned po absolvování školy začali podnikat, se spojují v malé kovářské hutě a spolupracují mezi sebou.

Na kolik vyjde vybavení nové dílny?
Mým odhadem se dnes dá malá dílna pro dva kováře v základu vybavit zhruba za dvě stě až dvě stě padesát tisíc korun. I když kleště si má správný kovář umět vyrobit sám.

Fotogalerie

Co jste vyráběl na začátku, co vyrábíte dnes?
Když jsem začínal, většinou to byly zámečnické a jednodušší kovářské práce. Vyráběli jsme třeba mříže, vrátka nebo svícny. Až postupem času jsme se dostávali k takzvaně lepším zakázkám. Logicky jsme měli tím pádem i lepší klientelu. Dnes spíše tíhnu k rekonstrukcím a obnově památek, ale jak už jsem řekl, spolupracuji i s řadou architektů, takže i moderní věci si rád střihnu.

Můžete hlavně mladší generaci přiblížit, co dělá kovář?
Kovář je vyloženě černé řemeslo, jedno z nejstarších, a zpracovává především železo. 

A kdo je to pasíř?
Počátky pasířského řemesla sahají do 13. a 14 století, do doby rytířské slávy, kdy bylo potřeba pro boj a turnaje vyvinout speciální reprezentativní a ochranný oděv. S tím souvisela výroba pásů. Na pásu visel meč a býval rytířským znamením. Od kovářů se oddělila skupina specialistů, takže vedle brnířů, platnéřů, helméřů, mečířů, štítařů a jiných řemesel vznikli i pasíři.

A co dělali?
Zhotovovali pásy a různé okrasy tepané a ražené z mědi, mosazi, zlata, stříbra i z cínu. Starověký oděv postrádal kapsy, a tak lidé často nosili opasky, na které zavěšovali různé váčky, do kterých schovávali peníze, klíče a různé drobnosti.

Už jste někdy jako správný kovář koval koně?
Koně jsem nekoval nikdy, ale byl jsem při tom. Vím ale, že jen málokterý podkovář dovede s koněm souznít tak, aby ho dobře okoval. Mě mají raději psi a ti se, bohudík, nekovou. (smích)

Kdo jsou vaši typičtí zákazníci?
Typičtí zákazníci jsou právě ti architekti, ale i kolegové výtvarníci. Funguji většinou na doporučení. Zákazníci jsou i lidé z ulice, třeba ti, co viděli moji práci u kamarádů, známých či sousedů. Když do dílny přijde postarší zahrádkářka, že chce protáhnout a přebrousit motyčku či rýč, rádi přebrousíme. Vyhovíme i chlapům, co potřebují překovat majzlíky do sbíječky.

Kromě toho, že podnikáte, také učíte. Jak to lze skloubit? Zbývá vám čas na něco jiného?
Skloubit to lze a škola, kde učím, to i vítá. Zapojuji totiž studenty do praxe, ostatně to mají i v osnovách, takže kluci poznají, jak to chodí v realitě. Pokud mi zbývá čas, věnuji se volné tvorbě. Ta mě naplňuje.

Co je podle vás pro živnostníky v současné době největší brzda? 
Největší brzda je právě ta byrokracie páchána na malých živnostnících.

Uživí vás vaše práce živnostníka?
Ano, živí mě celkem dobře. Rodina mě podporuje a já jsem za to rád.

Čím se v podnikání řídíte?
Žít tak, abych se za svoji práci nemusel stydět.

Autor: pro iDNES.cz
  • Nejčtenější

Množí se „důvěryhodné“ telefonáty. Kdo uvěří, přijde v bance o úspory

Pandemie přinesla dramatický nárůst kybernetických útoků. Útočníci jsou stále vynalézavější. Kdo není ostražitý, může...

První provozovna jim shořela. Nevzdali se a rozjeli svůj byznys ve velkém

Tomáš Krajči s manželkou Veronikou začínali podnikat v devadesátých letech. V garáži vyráběli domácí brambůrky a...

Mysleli to dobře, dopadlo to naopak. Kdy funguje zákon nechtěného

Svět není jednoduchý. Výsledkem rozhodování, které lidé, firmy i vlády provádějí, tak není vždy to, o co usilovali....

KOMENTÁŘ: Stát podpoří nové možnosti pro spoření na stáří

Sněmovna v dubnu propustila do dalšího projednávání návrh změn zákonů souvisejících s rozvojem kapitálového trhu....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Nechte své peníze vydělávat, investujte. Víte, jak na to?

Zabezpečili jste finančně sebe i rodinu a ještě vám zbylo „něco stranou“? Pak se nabízí otázka, jak s těmito prostředky...

Zapomenutý Čech třikrát přelstil gestapo. Francouzi mu dali válečný kříž

Premium Za války byl jedním z nejaktivnějších členů československého odboje ve Francii. Převáděl lidi přes hranici, z ilegality...

Nejsme Slované ani Germáni. Češi mají unikátní mix genetických profilů

Premium Čemu vlastně Slované věřili? Byli skutečně beránci? Či si libovali v krvavých rituálech a bojích jako Germáni? Čeho se...

Tisknu se k zemi. A rakety se blíží! Reportérka pod sprchou raket Hamasu

Premium Ležím na trávníku, příjemně teplý večer. Byla by to pohoda, ale je to peklo, místo hvězd totiž počítám na nebi zásahy...

  • Další z rubriky

Zavřeli mu tělocvičny. Našel ale řešení a Češi mu přispěli miliony

Michal Vrátný podniká v oboru, který pandemie obrovsky zasáhla. Jeho tělocvičny Železná koule jsou už rok zavřené....

Koženka nahradí semiš, huddle rooms open space. Jak covid změní kanceláře?

Kdekdo tuší, že po návratu do práce neuvidí stejnou kancelář, jakou opouštěl v době před pandemií. A nebude to jen tím,...

Děti napodobují to, co vidí. Podobně pracuji i s klienty, říká koučka

Premium Práce mentora, kterým je i Daniela Kolomazníková, by se prý dala přirovnat k legu. Firma si koupí model vesmírné...

Znamená vyšší vzdělání vyšší plat? Nosí se ještě tituly v zaměstnání?

Platívalo, že každý inženýr vystudoval vysokou školu nejčastěji technického, nebo ekonomického zaměření. Dnes, když...

Grafton Recruitment Praha
Specialista interní komunikace

Grafton Recruitment Praha
Praha
nabízený plat: 30 000 - 45 000 Kč

Bohuš Matuš se oženil v Krtkově světě. Vzal si o 30 let mladší Lucii

Bohuš Matuš (47) a Lucie Palkaninová (18) jsou manželé. Vzali se ve středu odpoledne v rodinném parku Krtkův svět v...

Televize NBC odmítá vysílat Zlaté glóby, Cruise kvůli porotě vrací trofeje

Americká televize NBC nebude příští rok vysílat slavnostní předávání Zlatých glóbů. Rozhodla se tak po vlně...

Zatím jsem spíš studentka než modelka, říká šestnáctiletá dcera Kubelkové

Ivu Kubelkovou (44) si všichni pamatují první vicemiss roku 1996 a několikanásobnou vítězku ankety o nejkrásnější...

Twitch se stává Pornhubem pro děti, zaplavily ho streamerky v bikinách

Streamovací služba Twitch má poměrně přísná pravidla pro zobrazování sexuálního obsahu, některé uživatelky v nich však...

Ideální počet sexuálních partnerů existuje, ale opravdu ho chcete znát?

Tři jsou málo a osmnáct je moc. Nevíte, kde mají hranice ostatní a vlastně ani netušíte, jak si udělat obrázek o tom,...