Kdy jste naposledy slyšel: Bolí to?
Tak tuhle otázku slyším skoro každý týden. Ano, bolí to. Někoho více, někoho méně, na některém místě málo, na jiném dost. Je zajímavé, že tuhle otázku mnohem častěji kladou ženy. Ale právě ženy to pak snášejí mnohem lépe než muži.
Robert „Robin“ Daněk
|
Je léto, tetování na odhalených tělech je vidět. Jsou ale letní prázdniny dobré období i pro tatérský byznys?
Nejlepší pro tatéry je předletní období. Každý chce dohnat, co si naplánoval s tetováním dříve a najednou je léto za rohem a ještě to chtějí stihnout. V létě jde zájem dolů, tetování se musí nějakou dobu hojit, nesmí se s ním koupat v bazénech, nesmí se opalovat.
Podnik jste rozjížděl v srpnu přesně před 30 lety. Jak to tehdy ve vašem salonu vypadalo?
Vybavení bylo tehdy takové chudší. Nebyly tady firmy jako dnes, které vám dodají spoustu potřebného vybavení. Měl jsem vyřazené zubařské křeslo, koupené někde na inzerát, stůl se třemi židlemi, pojízdný pracovní stolek s nerezovou pracovní deskou, co mi vyrobil kamarád stolař a parní sterilizátor. To byla nejdražší položka ve studiu. Dále jsem měl jeden cívkový strojek, jednorázové jehly, kalíšky na barvu, deset nebo dvanáct barev a potom hromadu dalších věcí co se daly koupit pro zdravotnictví jako rukavice, desinfekce a podobně. V tom posledním se nic nezměnilo ani v současné době.
Vzpomenete si ještě na prvního klienta a co jste mu tehdy tetoval?
Ano. Byl to známý brněnský DJ Boris. A doteď se občas potkáme, stali se z nás kamarádi. Jeho první tetování byla malá růže, ale to už dnes také nemá. Byl si to u mě po letech předělat na mnohem větší tetování.
Učil jste se tetovat jako samouk? Využíval jste videa?
Víceméně od každého něco, ale nešlo to lehce. Nebyly žádné workshopy, Instagram nebo Youtube, kde vám tvrdí, že vás po pár zhlédnutých video kurzech naučí tetovat. Nejdříve to byl opravdu spíše pokus omyl, potom kamarád přivezl videokazetu z Německa, kde bylo několik hodin práce z jednoho studia. To byl takový první tetovací seminář ze zahraničí.
Byl jste pak na zkušenou i v cizině?
V devadesátých letech jsem začal jezdit na tetovací konvence po Evropě – do Vídně, Mnichova, Dornbirnu, Vaduzu a dalších, kde se dalo koukat pod ruce zkušených tatérů. To pomohlo docela dost. Osobně jsem pracoval například v Dánsku nebo v irském Dublinu, kde jsem nabral nové zkušenosti i nové přátele, ze zahraničí i z Čech, jako třeba kluky z pražského UZI salónu.
Jen v Brně působí desítky tatérů. Je v Česku mezi salony velká konkurence?
Pokud vím, tak již loni bylo legálních tatérů v Brně více než sto. A nelegálních bude několikrát tolik. Konkurence je v oboru velká, ale hodně tatérů má svůj specifický styl, a tím se odlišují. Pokud zákazník hledá něco specifického, tak zjistí, že ani nemá moc možností než jednu nebo dvě. Pokud ale chcete běžnou tattoo konfekci, tak máte na výběr minimálně z desítek možností různé kvality. Od opravdu špatné po špičkovou.
Podle čeho poznám, že mám před sebou kvalitního profesionála, který mi neublíží?
Tak to opravdu nevím. Už jsem viděl lidi, kteří tetovali fakt nádherně, ale třeba v postupech proti křížové kontaminaci měli opravdu mezery. A lidi, kteří tetovali slabě, ale z hlediska hygieny byli opravdu pečliví. Nejlepší je asi dát na reference, ideálně někoho, koho dobře znáte, kdo už tam několikrát byl. Ale lidi tohle překvapivě zase tak moc nezajímá. Když to vezmu s nadsázkou, tak když vám někdo řekne, že si včera koupil zubní vrtačku a že vám dnes vyvrtá zub, tak mu nejspíš řeknete, že se zbláznil. Ale když někdo mezi přáteli prohlásí, že si koupil tetovací strojek, a zeptá se, jestli někdo nechce tetování, tak se polovina zeptá, jestli by to šlo ještě dnes.
V čem vidíte největší problém s konkurencí?
Spousta lidí si udělá tatérský kurz a následně zjistí, že uživit se s tím na plný úvazek, vybudovat si klientelu, zaplatit všechny s tím spojené náklady, není jen tak. Najdou si jinou práci, a tohle dělají jen jako vedlejší činnost nebo rovnou doma načerno. A už nemají s tím spojené náklady. Mohou tak poskytovat službu levněji než řádně certifikované studio. A velká část lidí dnes bohužel vybírá podle ceny.
Kolik stojí tetování?
Cena tetování záleží na jeho velikosti, složitosti a také třeba podle toho, u koho si ho necháte udělat. V podstatě je malé tetování někde v rozmezí jednoho až dvou tisíce korun. Cena velkého tetování se obvykle účtuje buď podle pracovních hodin, nebo má tatér určitý časový blok, který stojí nějakou fixní částku. Velké tetování, které je hodně barevné, detailní, tak tam jsou třeba desítky hodin práce a cena se může vyšplhat i na vyšší desítky tisíc.
Kdo jsou ve většině vaši klienti? Vracející se zákazníci nebo mladí, kteří si jdou udělat první tetování či naopak přemalovat už starší výtvory?
Převládají vracející se zákazníci. Na ně se zase nabalují noví zákazníci z okruhu jejich rodiny nebo přátel. Docela často dělám i opravy a předělávání nepovedených tetování. Ze zahraničí mám nějakou klientelu, ale není to nějaké významné procento. Především se jedná o lidi, kteří tady studují, pracují, případně jsou zde jako turisté.
Jak se o vás dozvědí?
Poměrně hodně lidí chodí na doporučení, nebo prostě když vidí zahojené práce, tak se zeptají, kdo to dělal, a potom se ozvou. Sociální sítě jsou důležitou částí propagačního portfolia, ale tady je to někdy spíše podle hesla dobrý sluha, špatný plán. Dnes najdete na sociálních sítích spoustu tatérů s tak upravenými fotkami, že to nemá s realitou nic společného. Zjistil jsem, že konzumace reklamy a vůbec i příspěvků na sociálních sítích je dost povrchní, tak se vracím ke starým způsobům reklamy. Prezentace tištěnými materiály, spolupráce s různými firmami a jednotlivci a podobně.
Máte objednávky na dlouho dopředu, nebo práce přichází ve vlnách?
Práce přichází spíše ve vlnách, někdy je práce na dva až tři měsíce dopředu, jindy na dva týdny. Vliv na to má roční období i ekonomická situace lidí.
Ovlivňují zájem třeba i módní trendy, kultovní film?
Dnes je tetování módní asi nejvíc, co kdy bylo. Ale co je módní v tetování se zhruba každé dva až tři roky mění. A vliv mají právě třeba i kultovní filmy. Takže jsem tetoval třeba rukáv podle filmu Mad Max: Fury road nebo John Wick 1. Klasikou je tetování s motivy Vetřelec nebo Predátor. V poslední době mě bavilo dělat rukáv podle komiksu Princezna Mononoke. Nyní jsou trendem u mladých spíše menší grafické obrázky.
Kolik hodin denně vydrží tatér pracovat na zákazníkovi?
Tak je spíše o tom, kolik vydrží klient. Já jsem nejdéle dělal 10 hodin na jednom zákazníkovi, ale jinak je celkem běžné u velkých věcí dělat pět až šest hodin. Potom už to začne být více a více nepříjemné.
Jako první v zemi jste si otevřel eshop s tatérským vybavením. Kdo u vás tehdy nakupoval?
Eshop se otvíral v roce 2004. Konkurence tady již byla s takovým sortimentem, ale náš eshop byl skutečně první svého druhu. Nakupovali hlavně profesionálové, dříve nebylo snadné se dostat k informacím o tetovaní, jak začít, co a jak používat. Dnes je to jiné, zapnete internet a vyskočí to na vás.
Živí vás teď více salon, nebo eshop?
Pořád mě živí lépe „výroba“ tetování než prodej tetovacích potřeb. Ale to bude spíše tím, že jsem nikdy neměl snahu vybudovat velkou firmu s co největším sortimentem a obratem. Zakládám si spíše na tom, že je to malá firma vlastněná tatérem. Byli jsme první, kdo dovezli jednorázové sterilní jehly a první, kdo tady začal prodávat spoustu dnes běžných značek, jako jsou třeba jehlové cartridge Elite. Vše ale až potom, co jsem si nechal poslat několik krabic a vyzkoušel jsem to u sebe. A neříkám to jako obchodník, ale jako tatér, který s tím denně pracuje.
Co a kde jste si naposled nechal vytetovat vy?
Naposledy takové speciální znaky na žebra, v kterých mám zakódované své dcery, a dělal to Martin Zincik ze Zincik Tattoo a přebarvit staré tetování na předloktí od Hanyse z Mafakazz Tattoo.
