Kotvalová chce z Carollina vybudovat společnost, která se bude dědit z generace na generaci.
Jak vzniklo Carollinum?
Společnost jsme založili s mým dnes už zesnulým manželem Petrem Kotvalem v roce 1996. Manžel se jí ale zabýval pouze okrajově, jeho hlavním podnikáním byla společnost Servind, která do Česka exkluzivně dováží autolaky Standox. Když v roce 2001 zemřel, měla jsem na výběr: vstoupit do již zaběhnutého Servindu, nebo naopak Carollina - v té době nevýznamné společnosti. Já zvolila Carollinum, viděla jsem v tom výzvu. Díky investici v řádech několika milionů, na kterou jsem si vypůjčila, jsme na trh uvedli dvanáct nových hodinářských značek. Od té doby jsme téměř každý rok otevírali nové obchody.
Tamara Kotvalová
|
Tíhla jste k luxusnímu zboží víc než k autolakům?
Bylo to těžké období, zůstala jsem sama se třemi dětmi, nejmladšímu byly dva roky. Měla jsem rozhodovat o osudu dvou firem, a navíc to pro mě nebylo šťastné období. Práce v Carollinu mi ale pomohla se vším se psychicky srovnat.
Jaké byly začátky?
V pět hodin ráno jsme s mým ředitelem nasedli do auta a vyjeli do Vídně - centrály některých značek pro východní Evropu - a vyjednávali zastoupení jedné značky po druhé. Na to jsem nejvíc pyšná - bez hodinářské minulosti a jen díky našemu nadšení jsme přesvědčili dodavatele, ať to s námi zkusí. První značkou byly luxusní psací potřeby a pánské doplňky Montblanc a Dunhill.
Jak se v té době k luxusním značkám stavěli čeští maloobchodníci?
Když jsme v roce 1996 přišli do obchodního domu Kotva v Praze, seděly tam dvě paní a divily se, proč by měly prodávat pera za 10 tisíc, když je tam mají za tisíc nebo ještě levnější. Nakonec nám přece jenom dali k dispozici v oddělení psacích potřeb jeden corner (vitrínu - pozn. red.).
Kdo to tehdy kupoval?
Úspěšní podnikatelé si už tehdy chtěli kupovat kvalitnější pera a diáře kvůli statusu. Dnes vidíme v myšlení našich klientů výrazný posun. Už nemají potřebu svůj úspěch demonstrovat a kupují si luxusní zboží pro své vlastní potěšení a potřebu.
Co tvoří hlavní objem vašich prodejů dnes?
Jsme vnímáni spíše jako hodinářská společnost, mezi naše obratově nejsilnější značky se řadí Rolex a Patek Philippe. Obě jsou celosvětově vnímané jako vlajková loď v hodinařině. Vidím jejich získání pro český trh jako náš největší úspěch. Lichotí nám, že dnes dodavatelé luxusních značek čekají, až je vezmeme do obchodu. Třeba hodinářská manufaktura Jaeger-LeCoultre, kterou budeme mít v portfoliu na podzim, čekala pět let, až ji budeme zastupovat.
Proč musela čekat?
Prodejně náročnější značky jako A. Lange & Söhne nebo Vacheron Constantin potřebují určitý čas na to, aby se k nim klienti vychovali a vzdělali, aby získali o značce povědomí. Letos jsme například nově získali zastoupení značky Roger Dubuis, pyšnící se prestižní ženevskou pečetí. Předpokládáme, že hodinek za 800 tisíc až milion korun prodáme jen pár kusů ročně. Přesto potřebujeme nabídnout novou značku těm klientům, kteří už jsou sběrateli, nebo mají pár hodinek doma a chtějí něco absolutně specifického.
Jak klienty vychováváte?
Prostřednictvím médií a společenských akcí pro klienty - pořádáme jich asi dvacet ročně. Vysvětlujeme jim, jak strojky hodinek fungují, mají možnost si je vyzkoušet, sami si mohou za dohledu odborníka složit maketu hodinek.
Kolik máte doma hodinek?
Asi třináct - natahovací jsou jen jedny, jinak to jsou automaty. Zastupuji několik hodinářských značek, a musím je proto náležitě prezentovat. Navíc už jsem taky trochu sběratel.
Jaké máte s Carollinem plány?
V současné době chceme v Česku otevřít ještě maximálně dva obchody a tím investice završíme. Budou to hodinářské, monobrandové butiky. Vzhledem k významnosti značek pro nás nepřipadá v úvahu jiná lokalita než Pařížská ulice v Praze, i naši dodavatelé vyžadují tuto ulici.
Může se hoditBuďte úspěšní. Najděte si práci, která vás bude opravdu bavit. |
Platí i u vás, že nejtěžší je sehnat dobré prodavače?
Ano, hlavně sehnat prodavače se znalostí jazyků. Naší největší klientelou z řad turistů jsou Číňané, kteří nejsou jazykově vybaveni, a Rusové. Zaměstnáváme proto čínsky hovořící prodavače. Obchodní nadání poznáme v prvních třech měsících zkušební doby.
Vy sama jste kdysi začínala v prodeji?
Ano, dělala jsem nejprve obchodní asistentku a později školitelku prodeje u německé společnosti. Ukázalo se, že mou nejsilnější stránkou je komunikace se zákazníkem. Jsem proto schopná vidět chyby dnešních prodavačů - například v oslovení zákazníka. Jsou klienti, kteří nechtějí být rušeni a dívat se na zboží. A jsou naopak takoví, kteří vyžadují, aby k nim prodavačka ihned přišla, začala je obsluhovat a podala jim maximum informací. V našem obchodě s módou máme osm prodavačů a já vidím, že každý má na sebe navázané jiné klienty - různorodost je proto důležitá. Totéž platí v hodinkách. Když přijdou sběratelé a klienti sběhlí v "technikáliích", jdou přímo za prodavači, kteří jsou schopní jim stačit.
Jak máte nastavené odměňování?
Naši prodavači mají pevný plat a k tomu daná procenta z obratu. U hodinek je to vázané na obrat celého obchodu, protože lidé při prodeji spolupracují. V módě prodavač u jednoho klienta zboží namarkuje i zabalí a podle toho pak dostává procenta.
O prodavačích: Je těžké sehnat dobrého prodavače. Naší největší klientelou z řad turistů jsou Číňané, kteří nejsou jazykově vybaveni, a Rusové. Obchodní nadání prodavačů poznáme v prvních třech měsících. O nejdražším šperku: Nejdražší šperk, jaký jsme prodali, byly náušnice a prsten od Piaget za osmadvacet milionů korun. Šlo o osmnáctikarátové zlato s diamanty. Nekoupil to Čech. |
Máte pouze jeden multibrandový obchod s módou. Baví vás móda míň než hodinky?
Vůbec ne. Jenže móda funguje na trhu v Česku jinak - je náročnější. Každé ze značek bychom mohli otevřít speciální obchod, ale nejsme si jisti, zda je na ně trh v této šíři připraven.
Prodáváte také šperky. Jaký nejdražší šperk jste kdy prodali?
Náušnice a prsten od Piaget za 28 milionů korun, šlo o 18karátové zlato s diamanty. Nedávno jsme rozšířili portfolio o francouzskou značku Chaumet, která byla dvorním klenotníkem Napoleona, myslím, že by mohla mít u klientely úspěch.
Jak vznikl název Carollinum?
V cizině společnost obvykle přejímá příjmení majitele. My jsme chtěli evokovat spojení se vzděláním a kulturou. Protože spolupracujeme s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou a sponzorujeme studenty při prezentaci jejich modelů v zahraničí, vypůjčili jsme si označení původního sídla Karlovy univerzity a trochu je poupravili.
Vaším manželem byl politik Petr Bendl, tehdy hejtman, dnes ministr zemědělství. Co vám podnikatelsky přineslo spojení s jeho jménem?
Je velmi těžké podnikat vedle politika. Musíte být připravená na různé intriky, na útoky z médií. Naštěstí naše podnikání nebylo spojeno s žádnými veřejnými zakázkami, takže to naší firmě nemohlo pomoci. Jsem ráda, že pracuji v byznysu, kde si můžu svobodně vybírat, s kým se obchodně spojím. V politice jsou situace, kdy se musíte domluvit.
Počítáte s tím, že firmu převezmou vaše děti?
Ano, firmu jsem zakládala jako rodinný podnik. Syn Martin nastoupil od Nového roku, dcera Daniela přijde na podzim. Přemlouvat jsem je nemusela, chtěla jsem ale, aby získali zkušenost i jinde.
