Schopný podnikatel Václav F. Červený se těšil úcty zdejších vlastenců, jeho hruď zdobily i řády od korunovaných hlav. Když do Hradce přijel císař František Josef I., velmi stál o osobní setkání a s Červeným jednal jako se sobě rovným. A když Richard Wagner hledal nástroj, který by zahrál temné „es“ v úvodu šestnáctihodinové fresky Prsten Nibelungův i řev draka z Rýna, připsal do partitury „tuba Cerveny“.
Červený vynalezl čtyřiadvacet nástrojů, vyráběl bicí nástroje a zvony, z němčiny přeložil a napsal dodnes používané hudební názvosloví.
Václav František Červený se narodil v Dubči roku 1819. Jeho hudební nadání rozeznal a pěstoval osvícený kantor. Po otcově smrti rodina zchudla, teprve na přímluvu učitele a faráře poslala matka Václava do učení k nástrojářskému mistru Johannu Adamovi Bauerovi v Praze.
Po bitvě 1866 „vyzbrojil“ 66 vojenských orchestrů
Václav po vyučení nechtěl svému mistru překážet a zvolil si - na radu zkušených - Hradec Králové. Tehdejší pevnost měla velkou posádku a dvě vojenské hudby, biskupství i řadu škol. Bylo mu třiadvacet let, když si na Velkém náměstí čp. 26 najal čtyři místnosti, kde vyráběl a opravoval hudební nástroje.
Profil rodiny Červených
|
Začínal s jedním mistrem, tovaryšem, klempířem, zámečníkem a učedníkem. V roce 1843 se oženil s Josefou Šípkovou a novomanželé se přestěhovali na Kavčí plácek do domu č. 119. Červený dům později koupil, zřídil v něm dílny, strojům zavedl parní pohon.
V roce 1859 měl podnik 80 zaměstnanců a vyráběl 390 nástrojů za rok, později už Červený zaměstnával přes 100 lidí. Jen pro příklad: po masakru na Chlumu v roce 1866 během roku „vyzbrojil“ na šestašedesát vojenských orchestrů.
Vedle výroby vynalézal: prvním dechovým nástrojem, jenž v roce 1844 získal císařské privilegium pro výrobu, byla horna „cornon“ pro jízdní čety uzpůsobená pro pohodlné držení v sedle.
K dalším vynálezům patří pozoun „contrabas“, transpozitér čili strojivo pro změnu tónů, zvukoroh, pětiklapkový baryton s jemným koncertním zvukem, altový zpěvoroh, armádní trubka harcovka, armádní baspozoun, který používaly ruské, americké i španělské vojenské kapely i orchestr Národního divadla, altová polnice, hasičská povelka „burcovka“, carský „Kaiserbaryton“ či císařský bas, kontrabas a carský tenor.
Díky Červenému v Hradci stojí Klicperovo divadlo
Hudební nadání měl také Václavův bratr František, který roku 1848 s Vojtou Náprstkem v Praze stavěl barikády a pak zmizel před c.k. policií přes Hradec do Ameriky. Později tak Václav získal šéfa své americké filiálky.
Konstruktér nepodceňoval reklamu a účastnil se světových výstav v Londýně, Paříži, Mnichově, Vídni, Barceloně, Moskvě i Chicagu. Na nich se často setkával s úhlavním konkurentem Adolphem Saxem, prameny uvádějí, že často došlo k přímé roztržce, oba totiž byli adepty na první ceny.
Jan Neruda o svém příteli napsal: „Červený vynalézá pořád něco. Je v tom jakás tvrdošíjnost, která se ostatně jeví také v tom, že netrpí a nestrpí, aby byl vedle něho někdo lepší.“
Vynálezce měl rád divadelníky, jeho přítelem byl i Václav Kliment Klicpera. Proto podal v březnu roku 1877 Jednotě divadelních ochotníků návrh, aby „započali střádat kapitál“ k výstavbě nového důstojného stánku. Ke sbírce vyzval měšťany, radní požádal, aby zdarma poskytli pozemek. A tak má díky Červenému Hradec Králové Klicperovo divadlo.
V roce 1885 se továrník stáhl z veřejného života i funkcí a o jedenáct let později, 19. ledna 1896 v sedmasedmdesáti letech zemřel.
Po roce 1948 připadlla továrna státnímu podniku Amati Kraslice. V roce 1973 se z Malého náměstí přestěhovala na Slezské předměstí, po privatitaci v 90. letech lze logo „V. F. Červený a synové“ najít u firmy Amati Denak, která je přímým pokračovatelem.
Továrník doufal, že některý z jeho synů ponese slávu jména dál. Paradoxně to byla černá ovce rodiny, Bohumil, který sotva dokončil reálku. Jeho synem byl totiž další hradecký rodák, právník a kabaretiér Jiří Červený, zakladatel kabaretu Červená Sedma a otec světově proslulé komorní pěvkyně a herečky Soni Červené. Ta svému pradědečkovi věnovala knihu Můj Václav.
Když Soňa Červená v roce 2004 v hradeckém Klicperově divadle hostovala v Dürrenmattově dramatu Návštěva staré dámy, vzala město za své. Říkala, že Hradec je její malá pevnost.
„Tady vznikl rod Červených. Můj pradědeček byl velký vlastenec, stýkal se s Klicperou, Pospíšilem, Nerudou, Vojtou Náprstkem. Alois Jirásek o něm píše ve svých pamětech. Byl jmenován čestným občanem města, byl spoluzakladatelem Sokola, předsedou hradeckého spolku divadelních ochotníků a zasloužil se svým vlivem, nasazením a také penězi o výstavbu Klicperova divadla. Chápete, jak mi je, když vstoupím do tohoto divadla,“ vyznala se tehdy Soňa Červená, která často navštěvuje pouchovský hřbitov, kde je hrobka rodu Červených.
