Zatímco v době zrodu šlo téměř výhradně o „zaměstnávání“ lidí s živnostenským listem, dnes se můžete setkat také s tzv. zastřeným agenturním zaměstnáváním. Obojí je – jak shodou náhod napovídá i jméno zakladatele – černota. A zatímco Miroslav Švarc byl za svůj zlepšovák kdysi odsouzen a pobyl si pár měsíců za mřížemi, jeho dítko dál dospívá a přizpůsobuje se okolnostem.
Živnostník místo zaměstnance
Jak dnes švarcsystém vypadá v praxi? Jeho „startovací“ verze je v kurzu stále. Jde zjednodušeně o najímání živnostníků do rolí zaměstnanců. „Pod pojmem ‚švarcsystém‘ se dnes nejčastěji skrývá situace, kdy osoba vykonává práci pro zaměstnavatele na základě obchodní spolupráce, tedy ‚na IČO‘, ale fakticky jde o pracovní poměr a vztah zaměstnanec–zaměstnavatel,“ vysvětluje právní stránku věci advokátka Irena Valíčková z brněnské advokátní kanceláře Valíček & Valíčková.
KOMENTÁŘ: Co Čech, to živnostník? Spíše než podnikání u nás kvete švarc systém |
Podle ní k výkonu práce „na IČO“ dochází zejména z ekonomických důvodů s cílem ušetřit za zákonné odvody. Dílčí výhody to v důsledku přináší oběma stranám: živnostník může dostat vyšší odměnu než klasický zaměstnanec a firma, pro niž pracuje, zase za stejný objem práce zaplatí méně. Tratí na tom pouze státní pokladna.
Agentura neagentura
V současnosti je ale častá i další podoba mazaného přístupu k najímání pracovníků, a to zastřené agenturní zaměstnávání. V praxi to znamená, že určitý subjekt nabízí vlastní lidi dalším subjektům. „Tedy společnost A, například výrobní firma, nemá dostatek zaměstnanců, společnost B zaměstnance, nejčastěji cizince, sežene a dodá je do společnosti A za účelem výkonu práce. Vše je obvykle zaštítěno smlouvou o dílo,“ popisuje novou verzi švarcsystému Valíčková.
I tento postup je ovšem v rozporu se zákonem. „Dříve ho inspektoráty práce hodnotily jako nelegální zaměstnávání, kdy skutečným zaměstnavatelem by měla být společnost, která zaměstnance reálně úkoluje a řídí, tedy společnost A, nikoli ta, která je jejich zaměstnavatelem papírově, tedy společnost B. Nelegální zaměstnávání bylo ale mnohdy obtížné prokázat, proto se nedávno objevila nová možnost postihu, a to zastřené agenturní zaměstnávání,“ dodává advokátka.
Důsledek situace na trhu
Tento způsob nelegálního zaměstnávání lidí nejčastěji poptávají výrobní společnosti, podnikatelé ve stavebnictví, v potravinářském průmyslu či úklidové firmy. Nejde jim přitom pouze o ekonomickou úsporu jako u primární podoby švarcsystému, ale zároveň i o reakci na situaci na trhu.
„Na některé pozice je v podstatě nereálné získat zaměstnance legální cestou, protože práci, kterou vykonávají, konečný spotřebitel nezaplatí – pokud by měl zaměstnavatel uhradit mzdu v požadované výši a zákonné odvody. Pro některé firmy by to bylo s ohledem na cenu produktu a konkurenceschopnost likvidační. Vedle této příčiny hraje roli i kritický nedostatek zaměstnanců na některé manuální práce,“ komentuje Valíčková.
Podle ní jsou sankce za novodobý prohřešek prakticky totožné jako v případě zaměstnávání nelegálního, volnější ruce ale mají kontrolní orgány. Těm stačí prokázat, že jde prakticky o „dodání“ zaměstnanců do firem bez splnění zákonných podmínek. „To sice trápí společnosti, které lidi ‚dodávají‘, ale ty jsou často zlikvidovány a stejné osoby pak založí společnost novou. Naproti tomu pro firmy reálně fungující a prosperující, které si zaměstnance najímají, mohou mít postihy zásadní dopad,“ varuje advokátka.
Práce závislá a nezávislá
V praxi někdy nemusí být pro laika snadno rozlišitelné, kdy je ještě zaměstnáván v mezích zákona a kdy už se pohybuje za jeho hranicí. V orientaci může pomoci ukázkový případ. „Typickým příkladem závislé práce je výrobní linka, u níž sedí zaměstnanci a dávají produkty do stroje. Ti musejí mít uzavřenou pracovní smlouvu, dohodu o provedení práce nebo o pracovní činnosti. Stane se ale, že na takové výrobní lince pracuje zaměstnanec s pracovní smlouvou a vedle něj člověk od jiné společnosti, případně ‚IČař‘. Takové míchání kmenových zaměstnanců a externích pracovníků je charakteristický příklad porušení či obcházení zákona,“ vysvětluje Valíčková.
Časté jsou také situace, kdy jsou zaměstnanci úkolováni, využívají pracovní pomůcky a řeší BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví při práci – pozn. red. ) se společností, do níž byli vysláni, která ale není jejich zaměstnavatelem.
Naopak příkladem legálního postupu je spolupráce s překladatelem, IT technikem, marketingovým specialistou a podobnými subjekty tzv. na IČO, které pracují pro více společností a jde o podnikatele v pravém slova smyslu, nejen papírově.
Hrozí pokuta i vězení
Pokud si s podobnou praxí jako firma hledající pracovníky i jako člověk, jenž shání místo, zahráváte, je dobré znát rizika. Zaměstnavatelům totiž hrozí sankce až do výše 10 milionů korun a zákaz činnosti. Pokuta, kterou může dostat zaměstnanec, se pohybuje v nižších desítkách tisíc korun. Irena Valíčková přidává i aktuální poznatek z praxe: „V současné době se potýkáme s tím, že protiprávní jednání přechází do trestněprávní roviny. Naše kancelář obhajuje několik klientů pro podezření ze spáchání zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby, kde je možné uložit trest odnětí svobody až na deset let.
„Kontrolním orgánem je Státní úřad inspekce práce, resp. příslušné inspektoráty práce. Často jsou kontroly namátkové, ale probíhají i na základě udání nebo podezření vyvolaných inzeráty na portálech s nabídkami práce. Jak upozorňuje i Valíčková, nejčastěji se kontrola nehlásí předem a vychází z výpovědí lidí na pracovišti. „Inspektoři u nich zjišťují, kdo je jejich zaměstnavatelem, kdo je úkoluje, kdo jim dává pracovní pomůcky, kdo s nimi řeší BOZP, docházku atd. Z výpovědí následně vychází rozhodnutí, zda došlo k porušení zákona, či nikoli,“ dodává advokátka.
Jaké jsou hlavní znaky švarcsystému:Vykonáváte práci pro jediný subjekt – firmu – „zaměstnavatele“. Živnostník častěji pracuje pro více subjektů současně. Práci vykonáváte osobně, z pozice podřízeného pracovníka, jménem firmy, pro niž pracujete, a podle jejích pokynů. Vztah nadřazenosti a podřazenosti je typický pro závislou práci. Pravděpodobně máte uzavřenu smlouvu o spolupráci, ať už rámcové, nebo jednorázové. Pravidelná a opakovaná činnost by měla být podložena pracovní smlouvou, dohodou o provedení práce nebo o pracovní činnosti. K práci používáte pomůcky a prostředky firmy, pro niž pracujete (telefon, notebook, auto…), případně i prostory (kancelář) a máte danou pracovní dobu. Jako OSVČ byste měli mít pomůcky i prostory vlastní a sami rozhodovat, kdy budete pracovat. |
Dobré je v závěru připomenout obligátní nevýhody, o kterých vědí obě strany od počátku. Lidé zaměstnávaní v rámci švarcsystému ztrácejí jistoty plnohodnotných zaměstnanců. Kromě toho, že nejsou chráněni zákoníkem práce, nemají právní nárok na dovolenou, nemocenskou, odstupné, zkušební či výpovědní lhůtu, o dalších zaměstnaneckých benefitech v podobě třeba stravenek nemluvě. „Zaměstnanec“ si pak musí sám platit sociální a zdravotní pojištění a každý rok přiznávat daň z příjmů.
Švarcsystém – nesmrtelný vynález devadesátek
O tom, že je švarcsystém fenomén, svědčí i fakt, že jeho definice je uvedena na stránkách ministerstva práce a sociálních věcí. Ta zní: „Švarcsystém (nazývaný tak po svém „objeviteli“ – podnikateli Miroslavu Švarcovi, který jej v 90. letech minulého století začal jako první systémově používat) je z pohledu pracovního práva nelegální zaměstnávání formou zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou. Nelegální práci definuje zákon ... jako výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, resp. cizincem bez povolení (nebo v rozporu s povolením) k zaměstnání nebo k pobytu (v případech, kdy je povolení příslušnými právními předpisy vyžadováno).“
