Podnikat a pomáhat jde dohromady, i když je to tvrdá práce

Sociální podniky usnadňují vstup do zaměstnání lidem, kteří jsou nějakým způsobem sociálně znevýhodněni. Například etnickým menšinám, těm, kteří se vrátili z vězení, ale především lidem se zdravotním postižením.

Sociální podnikatelé jsou „hnacím motorem“ společenské odpovědnosti. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Dávají jim důstojnou práci, což vylepší jejich rodinný rozpočet i zlepší psychiku. Navíc je to levnější než vyplácení podpor a sociálních dávek. Hlavním cílem sociálního podnikání není co nejvyšší zisk, ale snaha zlepšovat svět, pomáhat lidem. Zní to idealisticky, ale ve skutečnosti je to hodně tvrdá práce.

„Sociální podnikatele proto vnímám jako ‚hnací motor‘ společenské odpovědnosti. Oni jsou totiž společensky odpovědní již ze své podstaty,“ říká Lucie Mádlová z Asociace společenské odpovědnosti. Pozitivní je i to, že se mezi nimi objevuje stále více mladých lidí.

Sociální firmy se zaměřují na služby a výrobky, které v jejich regionu či na trhu obecně chybějí. A to ve stejné kvalitě jako u běžných firem. Ale největší hodnotou jsou jejich zaměstnanci. Oproti běžným podnikům jim musí věnovat zvýšenou péči, někdy i podporu po celou dobu pracovního procesu. „Poprat“ se musí s výkyvy v pracovním výkonu a zvýšenou nemocností u některých z nich.

Chtějí být soběstační

Že určitě sociální podniky žijí z dotací od státu, různých grantů a darů? Do jisté míry ano. Cílem však je maximální soběstačnost. Tak třeba občanské sdružení Náruč poskytuje už 14 let sociální služby pro postižené děti a jejich rodiny. Před sedmi lety k tomu přidali kavárnu Modrý domeček.

„Důvodem byla snaha vytvořit chráněná pracovní místa pro lidi se zdravotním postižením a také snížit absolutní závislost na dotacích od státu a začít postupně dofinancovávat námi provozované služby z vlastní ekonomické činnosti,“ popisuje Gabriela Cyrnerová z Náruče. Nedávno rozjeli ještě výrobnu čerstvých těstovin Pasta Fidli (více čtěte zde).

Stejný cíl má i Aranžérie, která vznikla při Společnosti E. Už dva a půl roku tu lidé s epilepsií vážou kytice a připravují květinové výzdoby. Hlavně pro firmy, třeba na recepce, na kongresy nebo také pro festival Pražské jaro. Přibývají i zakázky na svatby či narozeniny. „Máme čtrnáct zaměstnanců na dohodu o provedení práce. Podle množství zakázek docházejí do dílny několikrát týdně,“ říká předsedkyně Aranžérie Alena Červenková.

V současné době aranžovací dílnu rozšiřují. „Do sociálního podnikání patří i organizace, které sice samy znevýhodněné skupiny přímo nezaměstnávají, ale jejich činnost spadá do veřejně prospěšné oblasti,“ vysvětluje Gabriela Kurková ze společnosti P3 – People, Planet, Profit, která se zaměřuje na nové přístupy k sociálnímu podnikání. Jedním z nich je podle ní takzvaný sociální franšízing.

Příkladem je program Charitky – krabičky s bonbony s reklamním potiskem. „Na jejich ruční kompletaci se v chráněných dílnách a sociálních podnicích, kterým je udělena výrobní franšíza, podílejí zdravotně postižení lidé,“ vysvětluje zakladatelka Charitek Miriam Janyšková. Současně jde 12 procent z pořizovací ceny Charitek na pomoc nemocným a znevýhodněným dětem. Za dva roky existence program podpořil 324 dětí částkou 425 tisíc korun.

Zajímavý je i projekt Forewear Markéty Borecké a Zuzany Jurové. Na firemních akcích dělají sbírky nepotřebného oblečení. Část pomůže lidem v nouzi a ze zbytku v chráněné dílně v Chotěboři šest žen šije designové obaly na mobily, tablety, zápisníky či knihy pro firmy i veřejnost.

Společenská odpovědnost v deseti principech

Zavádění společenské odpovědnosti ve firmách i společnosti obecně je hlavní cíl mezinárodní iniciativy Global Compact, fungující pod záštitou OSN. Činí tak pomocí 10 principů UN Global Compact. Platné jsou pro velké, střední i malé firmy, neziskové organizace či školy. Už nyní se k nim hlásí více než 12 tisíc organizací ze 145 zemí světa. Příklady, jak se můžete zapojit i vy, dává Lucie Mádlová, ředitelka Asociace společenské odpovědnosti, a Petr Soukenka, ředitel Nadačního fondu proti korupci.

1. Firmy mají podporovat a respektovat mezinárodně uznávaná lidská práva.
2. Musí si být jisté, že se neúčastní porušování lidských práv v jakémkoliv směru. Je-li to možné, zaměstnávejte lidi se zdravotním postižením či z nějakého jiného důvodu znevýhodněné. Vyplácejte srovnatelné mzdy za srovnatelnou práci. Vybírejte dodavatele, kteří neporušují lidská práva. A důrazně odmítejte vtipy či chování mířící na zaměstnance či dodavatele kvůli jejich barvě pleti, pohlaví, postižení, politickému názoru a podobně.
3. Firmy mají uznat právo na sdružování zaměstnanců a na kolektivní vyjednávání.
4. Nedovolit jakoukoliv formu nucené práce.
5. Zamezit dětské práci.
6. Bránit jakékoliv diskriminaci v zaměstnání. Buďte otevření k vytváření pozic na poloviční úvazek či s pružnou pracovní dobou. Zaveďte firemní politiku proti genderové diskriminaci. Přemýšlejte, jak zvýšit životní standard v místní komunitě, zvažte podporu denní péče o děti svých zaměstnanců.
7. Firmy mají podporovat preventivní přístup k ochraně životního prostředí.
8. Účastnit se iniciativ prosazujících zvyšování odpovědnosti vůči životnímu prostředí.
9. Podporovat vývoj a šíření ekologicky šetrných technologií. Šetřete energii, recyklujte odpad, využívejte energeticky efektivní přístroje a vozy, upřednostňujte videokonference s dodavateli nebo zákazníky před cestováním. Pokud je to možné, volte místní dodavatele nebo zboží vyráběné lokálně, a snižte tak dopravu na minimum.
10. Firmy mají být proti všem formám korupce včetně vyděračství a úplatkářství.
    V tomto směru je klíčový přístup majitelů a vedení společností. To oni jednají za firmu. V případě, že budou jednoznačně a dlouhodobě deklarovat, že získat zakázku úplatkem je naprosto nepřijatelné, tak se tento postoj projeví i na chování a jednání ostatních zaměstnanců. Formální pravidla (například etické kodexy, systém řízení bezpečnostních rizik, protikorupční linky a podobně) pak mohou být vhodným doplňkem.