Čápa držícího v zobáku skleněnou zátku od lékárenského flakonu má značka Rückl v logu už 180 let. Modernější vzhled dostal čáp v roce 2017. A v areálu firmy v Nižboru je k vidění i několik živých exemplářů.
Skleněné obaly na léky a masti už jsou však vážně historie, protože podnik je dnes vyhlášený spíše tradiční ruční výrobou prvotřídního broušeného křišťálu.
Sedm statečných v šortkách
Tropické vedro v Česku konečně pominulo. Míříme ale pěkně do tepla, přímo do sklářské huti, kde sedm mistrů sklářů v tričku a kraťasech plní výrobní plán.
„Pracuje se tu na jednu směnu, každé ráno dostanou zaměstnanci technické podklady k tomu, co se bude vyrábět, a pustí se do práce. Do sklářské píšťaly se musí foukat rovnoměrně, s citem, aby z toho byl oblý tvar, třeba baňka na vánoční stromeček,“ popisuje naše průvodkyně, Aneta Hoffmannová, marketingová ředitelka Bomma and Rückl Group.
Název naznačuje, že do skupiny patří kromě nižborské sklárny, zaměřené čistě na ruční výrobu, ještě firma Bomma ve Světlé nad Sázavou, kde se specializují na produkci větších kusů skla za pomoci originálních technologií, zejména designových svítidel, takže se sortiment obou společností doplňuje.
Foukat, ale nesahat!
Jak správně přiložit píšťalu a foukat, se od místního huťmistra právě učí i děti, třeba desetiletá dívka, která tu byla s rodinou na prohlídce na začátku letošního roku. Šlo jí to výtečně, za chvilku měla na druhém konci něco, co vypadalo jako malá vázička. Jaké je to foukat do píšťaly, si může vyzkoušet každý návštěvník sklárny. Nejvíc to baví děti...
Pozvánka:Přijďte si zkusit práci skláře či brusiče Jak moc se musí foukat do sklářské píšťaly? Jak velké je u pecí horko? Je těžké vybrousit na skleničku křížový vzor? Přijďte si to vyzkoušet! V návštěvnickém centru sklárny Rückl v Nižboru, jímž ročně projde na 17 000 zájemců, pořádají prohlídky a o svátcích také tematické akce, nabízejí i exkurze pro školy a teambuildingy pro firmy. Otevřeno je denně od 9 do 15 hodin, délka prohlídky je 45 minut, vstupenky se kupují na webu firmy, cena pro dospělého je 240 Kč, pro dítě 140 Kč, do pěti let zdarma. V podnikové prodejně je pak možné koupit například i zlevněné výrobky druhé jakosti. |
„Žhavé sklo má při tavení teplotu zhruba 1 400 stupňů Celsia. Při foukání klesá na 1 100 stupňů, sklo zprůhlední při 700 stupních a vypadá vychladle, že by si člověk na ně chtěl sáhnout, ale to by byl průšvih,“ vysvětluje Aneta Hoffmannová s tím, že vyfouknout jednodušší vázu či karafu zabere asi 15 minut.
Tvar se pak opakovaně upravuje v mokrých rozvíracích formách z hrušňového dřeva. Ty se samozřejmě časem opotřebí – zkuste dávat něco tak horkého do dřevěného futrálu, prostě se opálí. Někdy se používají i hliníkové formy, ale spíše u velkých výrobků či sérií o více kusech.
Sledujeme pracovnici stojící u takzvané tamprovny, drží něco jako prut a vypadá, že opéká buřty. Ale je to chladicí pec, v níž se rozpálenému sklu postupně srazí teplota.
„Sklovina se před foukáním obalí roztříštěnými barevnými střepy, takzvanou fritou. Ty se v ní rozpustí a vytvoří v čirém skle zdobení, které je pokaždé jiné. Tak vznikají i naše produkty s názvem Candy. Rückl má v portfoliu i specifické celobarvy, které taví, a to amber nebo pink,“ pokračuje ve výkladu marketingová ředitelka a ukazuje na novou elektrickou pec, která nahradila původní plynovou.
„Odpadovost se liší podle složitosti produktu. Ale když se nepodaří čirá věc, vrací se zpátky do pece. Barevné výrobky, které nesplní přísné požadavky na kvalitu, jdou jako druhá jakost na prodejnu, nebo se střepují,“ vyvrací Aneta Hoffmannová naši obavu, že mít to v ruce my, povede se tak každý desátý pokus.
Prostě tady mají samé šikovné a zkušené skláře. „Když hledáme někoho do odborných profesí, je to problém. Spolupracujeme se středními školami, například teď tu máme dva absolventy. Ze škol jich vychází dost, ale oboru se jich pak věnuje málo,“ dodává manažerka s tím, že kromě šikovnosti potřebuje sklář i sílu, protože větší výrobky bývají těžké. „Ve škole skláři dostanou základ a potom se učí zkušeností. Takže kdyby to chtěl dělat někdo šikovný z ulice, může, jen to bude chvíli trvat. “
Aby ukázali krásu a důležitost oboru, pořádají ve sklárnách mistrovství světa v broušení skla. Letos v červnu se konal 11. ročník přímo tady v Nižboru.
Od písku po sklenici
Procházíme kolem edukační místnosti, kde je vidět celý proces: od písku po sklenici. Míjíme dílnu, kde se nad plynovým plamenem ořezávají vršky vyfouknutých výrobků – čepičky. Říká se jí pukárna. A pak už vstupujeme do dlouhé místnosti, kde pracují brusiči.
Stojí u brousících strojů a zkušeně vyřezávají dekory předkreslené na skleněných vázách. Je tu teplo a vlhko, protože výrobky se při broušení neustále namáčejí do vody, aby se nezahřívaly a „neprášilo“ se z nich. Vybrousit dekor na velké růžové váze Metamorphosis od designéra Ronyho Plesla trvá třeba osm hodin. Celou dobu vestoje a za pekelného soustředění. Není divu, že její cena se pak může vyšplhat až na 40 tisíc korun.
Brusič pracuje na váze Coco Heroine v odstínu amber. Navrhla ji Kateřina Handlová.
Většina místní produkce míří na český trh. Sklárna se snaží přesvědčit tuzemské zákazníky, že broušené sklo se má denně používat, nemusí být jen vystavené ve vitríně. Pít z broušené skleničky je přece úplně jiný zážitek!
„Trendy v oboru se mění pomalu. Lidé chtějí moderní design navázaný na tradiční motivy, nadčasovost, hodnotu, která v čase dál poroste,“ vysvětluje Aneta Hoffmannová, že o zákazníky není nouze. A to v Česku ani za hranicemi.
„Tuzemský trh je na sklářské značky bohatý, každá má však svou specializaci. Dokážeme si vzájemně pomáhat, ale pak se stejně musíme o zákazníka poprat,“ usmívá se manažerka a dodává, že díky preciznímu řemeslu a kvalitě skla jsou místní křišťálové skvosty jen těžko napodobitelné, a proto nevidí konkurenci například v levnějších čínských výrobcích.
Sklárna Rückl Nižbor
|
Seznamte se s historií značky a sklárny
Víte, co je Cyranův Wostrov? Ne, není to kus pevniny omývaný mořskými vlnami, který si francouzský spisovatel a dobrodruh koupil na penzi, protože netušil, že se jí nedožije. Je to historický název pro malou vesnici Ostrov u Bohdanče ve středním Posázaví. A právě tam vznikla v roce 1846 první sklářská huť, která nesla rodinné jméno Rückl
Víte, co je Cyranův Wostrov? Ne, není to kus pevniny omývaný mořskými vlnami, který si francouzský spisovatel a dobrodruh koupil na penzi, protože netušil, že se jí nedožije. Je to historický název pro malou vesnici Ostrov u Bohdanče ve středním Posázaví.
A právě tam vznikla v roce 1846 první sklářská huť, která nesla rodinné jméno Rückl. A tím odstartoval růst budoucího sklářského impéria, jež začal budovat Jan Rückl.
Nižborskou sklárnu založil v roce 1903 Antonín Rückl
Jak udržet chlapy doma
Jeho syn Antonín se pak v roce 1903 k fungujícím sklárnám v Cyranově Wostrově, Včelničce a Skalici u České Lípy rozhodl přidat výrobnu v Nižboru nedaleko Berouna. Postavil ji na zelené louce v blízkosti právě vzniklé železnice z Prahy do Rakovníka.
Jenže pak přišla velká válka. A s ní velký úkol pro Antonína Rückla: aby svou obratnou diplomacií udržel sklárnu v chodu a muže v továrně. Zakázka na výrobu skleniček pro čištění benzinu v karburátorech letadel Messerschmitt pracovníkům zajistila nejen ochranu před odchodem na frontu, ale zároveň ulehčila jejich rodinným rozpočtům v nelehkých časech.
Místo broušených váz kyvety
V roce 1921 se z rodinných skláren stala akciová společnost a konečně byl čas na rozšiřování a inovace. V období první republiky se všechny společnosti Rückl pyšnily tisícovkou zaměstnanců, sklady v hlavním městě a zastoupením po celém světě – od Belgie po Indii.
Sklárna v té době navázala spolupráci s předními českými výtvarníky, jakými byli Ludvika Smrčková či Josef Drahoňovský. Úspěch slavili s exkluzivní broušenou vázou pro prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, ale i na sklářské výstavě v Paříži, odkud si za své produkty v roce 1935 přivezli ocenění Grand Prix.
Dalším úspěchům však ukázala stopku světová válka číslo dvě a po ní státní znárodňovací dekret prezidenta Beneše číslo 100. Broušená produkce byla v Nižboru označena za poslední přežitek buržoazie a zrušena. Výroba se zaměřila na kyvety – hranaté nádoby podobné akváriím určené pro zdravotnictví, a skleněné užitkové nádoby.
V 60. letech státu došlo, že může sklářskou produkci využít a rozhodl se na Křivoklátsku vystavět zcela novou brusírnu a z vývozu zboží do zahraničí získávat peníze. Spíše než o kvalitu šlo v té době o množství.
Rodinný majetek za 35 milionů
Radost se do firmy vrátila až po sametové revoluci, i když ji trochu kazila zamítnutá restituční žádost původních majitelů. A tak jedinou možností, jak sklárnu vrátit do rukou Rücklových, byla její koupě. „Tatínek mi kladl na srdce, ať si to dobře rozmyslím, protože nejde pouze o sklárnu jako takovou, ale také o péči a závazek vůči sklářům a jejich rodinám, které k tomu neoddělitelně patří,“ vzpomínal Jiří Rückl, pravnuk prvního z majitelů a pokračovatel tradice sklářského rodu. Nižborskou sklárnu v ne úplně ideální kondici získal od státu v roce 1992 za 35 milionů korun a první renovace mohly začít.
Roku 2017 vstoupil do podniku investor Martin Wichterle, díky němuž se tradiční řemeslná výroba obnovila, navíc v moderním kabátě. Kolekce od designéra a nového uměleckého ředitele sklárny Ronyho Plesla s ikonickou skleničkou s písmenkem vzdala hold tradici českého sklářství. V září roku 2022 navázala na jeho práci talentovaná mladá designérka Kateřina Handlová. Její kolekce kombinují křehkost, punk a obdiv k silným ženám...
