Přesněji – pletací stroje v Schindlerově pletárně řádek po řádku upletly jednotlivé díly svetříků a jiných svršků pro zmíněnou poštu a aerolinky, ale třeba i pro zaměstnance pražských věží. Zručné pletařky je pak očko po očku, už opravdu ručně, pospojovaly ve slušivý profesní outfit.
Proč stroje nezvládnou vyrobit vše od A do Z a stále je potřeba zkušených rukou? „Jednotlivé díly třeba svetru i dnes spojujeme takzvaným řetízkováním. To se člověk učí třeba tři roky – každé jednotlivé malé očko v jednom dílu musíte spojit s jednotlivým malým očkem dílu druhého,“ popisuje Martin Veselík, majitel a jednatel Schindlerovy pletárny.
K čemu je to nutné? „Jen tak se zachová pružnost švu. Když přibere a vezmete si košili, máte obvykle problém. Když si ale natáhnete pletený svetr, dvě tři kila navíc řešit nemusíte, právě díky pružnosti. V tom je krása pletařiny,“ směje se.
Ono i samo strojové pletení je v jistém smyslu podmíněno „ruční“ či spíše mentální činností – nastavit pletací stroje, které jednou vyrábějí uniformu pro studenta, jindy slušivé úpletové šaty nebo svetr z kašmíru, vyžaduje dokonalou znalost procesu, strojů i programování.
Hůř než za války
Schindlerova pletárna oslaví letos neuvěřitelných 170 let fungování. Dokázala překonat hospodářské krize, dvě světové války, znárodnění, socialismus či privatizaci. V posledních třech letech byla ale intenzita pohrom, kterým musela nevelká firma čelit, nebývalá.
Schindlerova pletárna
|
„Co nedokázaly války ani krize, málem zvládla opatření spojená s covidem. Učitelky neučily, úřednice neúřadovaly, byly na home officech v teplákách, punčochy rozhodně nepotřebovaly... Tohle zboží úplně ztratilo zákazníka. A když už by ho mělo, bylo na prodejnách zapáskované, nesmělo se prodávat. Nejen pro punčochářský průmysl to byla velká rána,“ vzpomíná Veselík.
Jak se pletárně podařilo přežít? „Máme ještě druhou část výroby, zabýváme se svrchním ošacením z vlny – pleteme svetry, šály, čepice... Určitá skupina zákazníků tohle zboží nepřestala kupovat. A máme i klienty, pro které pleteme firemní oblečení – dress code, i pro ně jsme nějaké zakázky vyráběli. Obecně byl ale pokles trhu hodně přes 40 procent.“
Zachráněné punčošky
Covidem to neskončilo. Následovala energetická krize, a i když pletařský průmysl není tak náročný jako třeba sklářský, i tady energii potřebují. „Její ceny byly v tu chvíli úplně mimo realitu, stále jsou vysoké a k tomu inflace. To ovlivnilo chování zákazníků, důležitější než oblečení byly logicky jiné potřeby,“ konstatuje Veselík.
Tenhle sled událostí i další okolnosti dohnaly až na pokraj existence ikonickou značku Elite z nedalekého Varnsdorfu, jejíž punčochy zná snad každá česká žena. „Přišlo nám líto, že by tahle renomovaná značka měla zaniknout, punčochy Elite jsou oblíbené, mají své zákaznice. Přemýšleli jsme, jak pokračovat. Po téměř ročním jednání jsme se dohodli, i díky snaze původního managementu, že celý ekosystém ,Elitky’ přestěhujeme k nám do pletárny, tedy nejen stroje, ale zejména lidi, kteří znají řemeslo, trh i celé řízení kvality,“ říká Veselík.
54 km z Prahy do Kolína
Nešlo jen o krok vedený nostalgií, ale i o strategický tah – punčochy Elite portfolio pletárny skvěle doplnily. „Produkují velmi současné věci i speciality, třeba podpůrné nebo zeštíhlující punčochy. Jejich sortiment nemá v Česku konkurenci,“ doplňuje majitel pletárny a se špulkou příze v ruce se s úsměvem ptá: „Víte, kolik je jí potřeba na výrobu jedněch punčochových kalhot? Čtyřiapadesát kilometrů, to je jako cesta vlakem z Prahy do Kolína. Je to čistý polyamid, takže takové punčošky jsou stoprocentně recyklovatelné.“
Svetr jako terapie
I když v Krásné Lípě stavějí na tradici, investují i do budoucnosti. Oslovují studenty uměleckých i technických škol, nabízejí jim praxe. A mají za sebou i úspěšnou spolupráci se světově uznávanou českou módní návrhářkou Liběnou Rochovou a jejími studenty z pražské UMPRUM.
„Pomohli jsme jim s projektem TEXTile Manifestoes, který byl určen pro světovou výstavu designu Salone del Mobile v Miláně. Kvůli covidu se bohužel nekonala, ale i tak projekt cestuje po světě a sklízí úspěchy až v Japonsku nebo v Americe. Studenti hledali přesah oblečení, které může mít i jiné funkce než jen zakrýt, zahřát či slušet. Navrhli například speciální terapeutické svetry, které mohou pomoci lidem se sklony k sebepoškozování, nebo oděv, jenž funguje jako maskáč do města – zajistí, že jste pro sledovací kamery neviditelní, respektive zobrazí vás třeba jako pomeranč nebo banán,“ přibližuje Martin Veselík některé návrhy mladých talentů.
Budoucnost optimisticky
Nebojí se majitel pletárny levné konkurence bůhvíodkud, a jak vůbec vidí budoucnost svého podniku, potažmo vlněného oblečení? „Lehce optimisticky,“ odtuší s úsměvem. Jak dodává, jejich produkt nemá srovnatelnou alternativu a pletařské řemeslo má budoucnost.
„Oblečení je kvalitní, příjemné, pohodlné, kombinace použitých materiálů nanejvýš udržitelná a vlna merino je dokonalá surovina. Ovce potřebuje jen vodu, slunce a trávu a dává nám nejen vlnu, ale i mléko a lanolin – látku obsaženou v ovčí vlně, která se používá k výrobě léků i kosmetiky. Podle nás je ovce nejužitečnější domácí zvíře,“ konstatuje Veselík. Vlna je podle něj svým složením velice blízká lidskému vlasu – chlupu s minimálním rizikem případných alergií.
Mladí to musí vidět
Jak vznikají svetříky hebké jako pohlazení, punčochy, které zeštíhlí ženskou nohu, nebo uniformy pro letušky, můžete vidět i vy. Během sezony pletárna pořádá komentované prohlídky, při kterých si můžete u vchodu i „odpíchnout“. K evidenci docházky zde totiž stále používají klasické analogové píchací hodiny.
Firma organizuje i dny otevřených dveří a sympozium s názvem Krásnolipské pletení. Zatím proběhl první, zkušební ročník, druhý je připraven na červen 2024. Jde o akci sestavenou z odborných přednášek, workshopů, ale i prohlídek továrny či okolí, určenou odborné i laické veřejnosti, studentům, designérům.
„Je to pro nás i cesta, jak získat další spolupracovníky. Vážíme si těch stávajících, kteří jsou úžasní a neuvěřitelně loajální, ale potřebujeme také nové. A mladí to musí vidět zevnitř, podívat se, jak krásné věci tu vznikají. Málokde jste tak blízko cestě od ideového návrhu až po finální výrobek, který je příjemný a fotí se do lesklých časopisů. To není plastový díl do automobilu, který nikdy neuvidíte,“ uzavírá Veselík.
