Vystudovala jste indologii, několik let jste žila v Indii a překládala indickou literaturu. Jak se z orientalistky stala podnikatelka v cestovním ruchu?
Tak jako skoro všechno v životě byla i tato výhybka souhrou náhod, okolností a zároveň vlastní volbou. Orientalistika byla od mládí mým koníčkem, který jsem vystudovala a který se stal mou profesí. Akademické prostředí univerzity jsem na konci 80. let vyměnila za práci na volné noze. Tlumočila jsem, překládala a psala články do novin a odborných časopisů. Pak ale přišel listopad 1989, odstranil železnou oponu a otevřel nám úplně nové možnosti.
Asianu jste s manželem založili v roce 1993, kdy soukromé podnikání v Česku teprve nabíralo dech. S čím jste začínali?
Začali jsme organizovat doprovodné mise do asijských zemí pro začínající podnikatele a nabízeli jim své zkušenosti a znalost místního prostředí. Z toho pak přirozeně vyplynulo založení vlastní cestovní kanceláře. Vznikala doslova na zelené louce a všechno jsme se museli učit od základů.
O to těžší byla naše výchozí pozice, protože v té době vznikala řada cestovních kanceláří, které zakládali lidé se zkušenostmi, know-how a kontakty z předchozích zaměstnání. My jsme žádný takový náskok neměli – a právě proto nás někteří od podnikání spíš odrazovali.
Byly chvíle, kdy jste si říkala, že jste se do podnikání možná vůbec neměli pouštět?
Nevzpomínám si, že bychom problémy, které jsme za pochodu řešili, vnímali jako něco mimořádného, natož aby nás překážky odrazovaly. Měli jsme před sebou nekonečný obzor možností a bylo jen na nás, jak je uchopíme. Firma se rodila současně s běžným rodinným životem, takže jsme vedle podnikání zvládali i domácnost a dorůstající děti. Obojí pro nás bylo stejně důležité a přirozeně se to prolínalo.
Dokonce i děti se pro nás stávaly zdrojem podnikatelských nápadů. Právě díky nim jsme například jako první ještě v Československu začali organizovat jazykové pobyty a studium na středních školách v zahraničí. Z této aktivity později vznikla dnešní značka Study.cz.
Kdy přišel ten zásadní zlom a z malé rodinné firmy se začal stávat velký byznys?
Firma rostla postupně, bez jednoho zásadního zlomu. Velkou roli v tom měl manžel Alexej, který přicházel s novými nápady a brzy se začal zajímat o technologie. V 90. letech počítače a jejich možnosti nadchly i našeho syna Rostislava. Oba jezdili na zahraniční veletrhy a sledovali, kam se obor posouvá.
Kdy se technologie začaly skutečně propisovat do vašeho podnikání?
Poměrně brzy. Asiana měla první webovou stránku v oboru a patřili jsme mezi první firmy v Česku, které nasadily globální rezervační systém Amadeus. V roce 2001 pak následoval další zásadní krok – spuštění vlastního on-line rezervačního systému Letuška.cz.
Jak jste si s manželem rozdělili role?
Dobře jsme se doplňovali. S nadsázkou říkám, že on měl nápady a já dohlížela na to, aby se uskutečnily. Měla jsem na starosti hospodaření, což bývá spíš nevděčná role.
Samozřejmě jsme se ne vždy shodli. Často jsme si vyjasňovali rozdílné názory, přeli se a hledali společné řešení. Některé projekty skončily ve slepé uličce, ale i to k podnikání patří.
Cestujete mimo EU? Toto si pohlídejte ještě před odletem |
Co bylo skutečným akcelerátorem Asiany?
Jednoznačně Letuška.cz. Internetový prodej letenek prostřednictvím vlastní aplikace znamenal obchodní průlom. Začali si nás všímat i v zahraničí, získávali jsme ocenění a byli jsme vnímáni jako průkopníci.
Letuška.cz podle mě doslova naučila Čechy kupovat letenky na internetu. Stali jsme se významným hráčem na trhu a otevřely se nám dveře k velkým firmám a institucím. Postupně jsme se prosadili i jako dodavatel cestovních služeb pro korporátní klientelu.
Pak ale přišel covid. Co vám z jeho začátku utkvělo nejvíc?
Stejně jako si moje generace pamatuje, co dělala 21. srpna 1968, mně utkvěl den, kdy byl vyhlášen nouzový stav a život se prakticky zastavil. Náznaky, že se něco děje, jsme přitom vnímali už na konci roku 2019, kdy výrazně ubývalo letů z Číny a spojení s ní postupně téměř ustalo.
Byla Asiana na takovou situaci vůbec připravená?
Technicky ano. Na přechod do vzdáleného režimu jsme byli připraveni stoprocentně a to byla naše velká výhoda. Na smršť rušených letů ale nemohl být připraven nikdo. Z našich operátorů se ze dne na den stali téměř záchranáři. Řešili dramatické návraty klientů a pracovali pod obrovským tlakem. Za to mají dodnes můj obdiv.
Ekonomicky jsme krizi ustáli v dobré kondici. Před covidem jsme dosahovali nejlepších hospodářských výsledků v historii firmy, měli stabilní finanční zázemí a žádné úvěry ani leasingy. Náhlý výpadek příjmů nás tak naštěstí existenčně neohrozil.
Od covidu ale přicházejí další otřesy, války a rušení letů…
To máte pravdu, doba od covidu je ve znamení neustálých změn a otřesů. Konflikty na Blízkém východě se promítají do plynulosti dopravy a cestování je méně předvídatelné. Nezbývá nám než jednotlivé situace řešit tak, jak přicházejí.
Platíte kartou v cizině? Stejnou útratu banky přepočtou různě i o stovky |
Proměnila se i samotná letecká doprava?
A jak! Technologický rozvoj, nástup nízkonákladových dopravců a později covid celý proces změn ještě urychlily. Rezervační systémy dnes pracují s obrovským množstvím dat a trh je pro cestující mnohem méně přehledný než dřív.
Je vám 71 let a ve firmě jste stále aktivní jako jednatelka. Co vás v práci pořád drží?
Je to určitý životní rytmus a zodpovědnost. Do práce se stále těším, každý den přináší něco nového. Jsem ráda mezi kolegy, baví mě řešit zapeklité situace v podnikání a nepřestávám se divit byrokratickým zbytečnostem, které nás svazují.
Můj pracovní týden se přitom už řadu let příliš nemění. Jen úkolů, které dělám sama, postupně ubývá, protože potřebné kompetence mají kolegové.
Velká změna přišla s generačním předáváním firmy. Bylo pro vás těžké pustit děti k rozhodování?
U nás to probíhalo velmi přirozeně. Rostislav se ve firmě pohyboval od mládí, s výjimkou let, kdy studoval a získával zkušenosti ve světě. Saskia se do firmy obrazně řečeno narodila a vždy ji vnímala jako přirozenou součást rodiny.
Jak máte dnes role rozdělené?
Technologický rozvoj, zavádění nových systémů a vývoj produktů má na starosti syn. Má kolem sebe tým odborně velmi zdatných kolegů a jejich kompetencím důvěřujeme. Tvoří vlastně navenek neviditelnou páteř firmy.
Já se dnes vidím spíš jako koordinátor firemních procesů a stále dohlížím na hospodaření. Nejmladší dcera Saskia se teď věnuje mateřským povinnostem a já si při tom užívám roli šťastné babičky.
Liší se pohled vašich dětí na podnikání od vašeho?
V tom základním podle mě ne. Smyslem podnikání je tvorba hodnot. To, co děláme, musí dávat smysl, rozvíjet se, být žádoucí a zároveň nás naplňovat. A pochopitelně nás všechny také musí uživit. V tomto pohledu se s dětmi nelišíme.
Dokážete práci nechat ve firmě, nebo se přenáší i do soukromí?
Práce je součástí mého životního rytmu, takže ji striktně neodděluji. Samozřejmě mám i jiné zájmy – stále sleduji současnou hindskou literaturu nebo výtvarné dění v Indii. Přemýšlení o firmě ale mimo pracovní dobu vědomě nevytěsňuji. V tomhle smyslu je pro mě pracovní doba vlastně neomezená.
Říká se o vás, že jste přísná šéfka. Souhlasíte?
Nevím, co se o mně říká, a ani se po tom nepídím. Přísná jsem především sama k sobě. Mám nízkou toleranci k lenosti a nedbalosti.
Ve firmě podle mě musí být práva a nároky vyvážené povinnostmi a odpovědností. Bezbřehou solidaritu proto nepovažuji za ideál ani ve společnosti, ani ve firmě, kde jsou lidé na sobě vzájemně závislí.
Lajky, závist a úzkost: Internet řídí naše emoce. Jak tomu čelit? |
Asiana má zhruba stovku zaměstnanců a řada z nich u vás pracuje deset, dvacet i více let. Čím si jejich loajalitu vysvětlujete?
Je to možná pozoruhodné, zvlášť v době, kdy lidé často mění zaměstnavatele po roce či dvou. Pro některé naše dlouholeté kolegy je Asiana dokonce prvním zaměstnáním. Dnes jsou z nich cenění odborníci a já si toho nesmírně vážím.
Upřímně řečeno, mě samotnou by zajímalo, proč u nás zůstávají tak dlouho. Třeba se jich na to někdy někdo zeptá a já budu chytřejší.
Dá se dlouholetá loajalita vybudovat penězi a benefity?
Určitě v tom hraje roli všechno – peníze, pracovní podmínky, vztahy i způsob vedení.
Nejdůležitější je ale podle mě mít štěstí na lidi, kteří v tom, co dělají, vidí smysl a perspektivu. Základem jsou vzájemná důvěra a pocit sounáležitosti.
A jsou dnešní mladí zaměstnanci jiní než ti před dvaceti nebo třiceti lety?
Nejvíc mladých spolupracovníků máme mezi vývojáři, jejichž výběr je v synově kompetenci. Jsou to motivovaní a velmi mladí lidé.
Na jiných pozicích ale spíš než úplně nezkušené uchazeče vyhledáváme lidi, kteří už obor znají. Zároveň nám technologie a nástup umělé inteligence pomáhají zefektivňovat práci na operátorských pozicích.
Po více než třiceti letech v čele firmy si dokážete představit okamžik, kdy se z Asiany úplně stáhnete?
Umím si představit leccos. S manželem jsme se s nadsázkou připravovali, že po vzoru hinduistů odejdeme do bezdomoví do Himálaje. Stále to zůstává mým ideálem, ale zatím to není na pořadu dne.
