Překáží-li vám dlouhodobější tělesná či duševní nemoc v tom, abyste mohli chodit do běžného zaměstnání, neznamená to, že musíte zůstávat doma. V posledním desetiletí vznikla v Česku řada chráněných dílen a tréninkových míst, jež nemocným pomáhají plnohodnotně pracovat. „Práce je jednou ze základních lidských potřeb. Naši klienti a jejich rodiny proto oceňují, že vůbec mohou někam docházet,“ říká Svetlana Vrablecová, vedoucí pražské kavárny Café na půl cesty.
Za barem zde potkáte mladé lidi s psychiatrickou diagnózou, kterým nemoc nedovoluje nastoupit hned do běžné práce. Kavárna je tréninkovým místem, kde se nemocní při obsluze hostů postupně učí pracovním návykům a zvládání zvýšeného stresu.
Tréninkové místo se liší od chráněné dílny
Pracoviště, kde je zaměstnáno alespoň 60 procent zdravotně postižených, označuje zákon za chráněnou dílnu. „Na vytvoření dílny, ve které bude aspoň deset pracovních míst, dostane zaměstnavatel příspěvek až ve výši čtrnáctinásobku průměrné mzdy. V roce 2006 to tedy mohlo být až 257 894 korun na jedno pracovní místo,“ říká orlickoústecký právník Václav Felgr.
Dílny slouží především k tomu, aby dlouhodobě zaměstnaly lidi uznané za zdravotně znevýhodněné nebo invalidiní. Tréninková místa – neboli resocializační pracoviště – jako Café na půl cesty se však od takto pojatých dílen liší. „Zaměřujeme se na lidi v rané fázi nemoci, kteří často ještě nemají přiznaný invalidní důchod,“ vysvětluje Svetlana Vrablecová.
„Zpočátku ani není dobré, aby byli invalidizováni. Jde nám o to, aby se naopak pokud možno co nejrychleji vrátili do normální práce.“ Tréninkové místo proto kritéria chráněné dílny nesplňuje a na příspěvky od úřadu práce nemá nárok. Protože jsou kavárny občanského sdružení Green Doors hojně navštěvované, uživí se ze sedmdesáti procent. Zbytek nákladů pokrývají granty, příspěvky od města, nadací, evropských sociálních fondů a ministerstev.
Jsme přestupní stanicí do běžného zaměstnání
Občanské sdružení Jurta z Děčína se prezentuje jako sociální firma. Nabízí chráněná i tréninková místa. Desítka zaměstnanců dlouhodobě pracuje v keramické dílně, prádelně s mandlem a dílně pro kopírovací a tiskařské služby. Další tucet mentálně postižených se zde na tréninkových místech připravuje na běžnou práci. „Jsme pro ně jakousi přestupní stanicí,“ říká ředitel sdružení David Landsperský. „Znamená to, že jakmile si osvojí základní pracovní návyky, můžou s pomocí Agentury Osmý den začít hledat práci v běžných firmách.“ Cílem agentury je získávat plnohodnotné zaměstnání pro zdravotně znevýhodněné, kteří si ho nemohou sehnat sami. „Ze čtyřiceti lidí ročně pomůže agentura získat dlouhodobé zaměstnání na běžném trhu práce zhruba polovině z nich,“ říká Landsperský.
Uchazeč musí chtít změnu
Na tréninkové pracovní místo se dostane především uchazeč, který má alespoň základní motivaci povyrůst a do roka či dvou si začít hledat běžné zaměstnání. „Zaměstnance nabíráme nejčastěji z evidence úřadu práce, spolupracujeme také s ústavy sociální péče. Někteří si nás najdou třeba i v médiích či na internetu,“ popisuje David Landsperský.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
