Zatímco ještě před pár desítkami let nebylo vůbec běžné si tykat na pracovišti (nevěnujme se nyní tykání vs. vykání na poli osobních vztahů), dnes naopak vykání stále více ustupuje do pozadí a tykají si mezi sebou nejen kolegové, ale i šéfové s podřízenými, a to dokonce přes několik manažerských linií.
Ne vždy je ovšem potykání si s kolegou z jiné divize, se šéfem, či dokonce s obchodním partnerem zcela v pořádku. Je třeba se naučit rozlišovat, jestli se tykání s daným člověkem vůbec hodí, a když už dojdete k názoru, že ano, protože ničemu neublíží, ba dokonce pomůže k lepší komunikaci, pak přijde na řadu správný postup, jak a kdy tykání nabídnout, nebo jak jej přijmout.
|
Vykáním projevujeme druhému úctu. Úctu k jeho věku, zkušenostem, schopnostem, postavení a jiným hodnotám. Udržíme si díky němu pracovní odstup, což může být při plnění úkolů někdy velice výhodné. |
Nepřijímejte tykání automaticky
Novému člověku netykáme automaticky, naopak ani by nás nenapadlo nic jiného, než novému šéfovi, či například kolegovi z jiné divize vykat. Ani v případě kolegy z vlastního týmu, do kterého jsme nově nastoupili, dotyčnému nezačneme okamžitě tykat. I když je tykání v dané firmě, divizi či týmu samozřejmostí (většinou dynamické a zaměstnanecky mladé firmy jako reklamní agentury, mobilní operátoři, mediální firmy), stejně čekáme, až nás k tykání druhý člověk vyzve. Teprve pak se rozhodujeme, zda tykání přijmeme, či ne.
Jedna věc je tykat si s kolegou, se kterým budete sdílet osm hodin denně pět dní v týdnu jednu kancelář, a který vás ubezpečí, že tykání je v dané firmě samozřejmé, jiná už začít si tykat s nadřízeným či s kolegou z divize jiné.
Neměli byste vnímat přijetí nabídnutého tykání jako samozřejmost. Ačkoli ho lze vnímat jako projev uznání, sympatií vůči vám, vždycky se zamyslete nad tím, jak s druhou osobou vycházíte (či předpokládáte, že budete vycházet), jak se vám s ní dosud komunikovalo, jakým způsobem budete spolupracovat, na jakých úkolech budete společně dělat, jak se budete druhému zodpovídat apod. Nebylo by lépe zůstat u vykání, a udržet si tak pracovní odstup? Jak je vám druhá osoba příjemná, sympatická a milá?
|
Odmítnout tykání není neslušné. Jen je to třeba provést taktně. Například: "Nezlobte se, ale raději bych zůstal u vykání, jsem na to zvyklý." Nebo "…lépe se mi tak s partnery komunikuje." Ten, kdo vám tykání nabídl, by s tím měl počítat a vaši reakci bez mrknutí oka přijmout. |
Vyčkejte na správný moment
Dosud jsme se jen bavili o přijmutí, či odmítnutí nabídky tykání, leč situace může být i zcela jiná. Vy dojdete k názoru, že by bylo vhodné si začít tykat s konkrétním člověkem, partnerem, kolegou. Většinou z důvodu, že už se znáte dlouho, často spolu komunikujete, navíc jste třeba podobně staří, máte společné i nepracovní zájmy (sport, sběratelství atd.). Důvodů může být celá řada. Tykání často předchází vzájemné vykání s oslovením křestním jménem.
Sami byste měli vycítit, zda nabídkou tykání druhého nezaskočíte. Nezapomínejte při tom na to, že tykání podle pravidel etikety nabízí vždy osoba společensky významnější – tedy starší člověk člověku mladšímu, žena muži, nadřízený podřízenému atd. Vyčkejte na vhodný okamžik, jako je například oběd, teambulding, firemní večírek. "mohli bychom si tykat" je při tom nejčastěji používaná formule. Pokud druhá strana souhlasí, následuje většinou představení křestními jmény, čímž je tykání zpečetěno. Jakékoli složitosti v tom nehledejte.
Pod vlivem alkoholu opatrně
Často se stává, že si zaměstnanci jedné firmy vzájemně potykají na firemním večírku – například vánočním či narozeninovém. Pokud tak činí za střízliva, a mají tedy možnost nabídku tykání uvážit, je vše v pořádku. Ovšem pokud si začnou tykat v podroušeném stavu, může být pro ně následující den pořádným překvapením – například když generálního ředitele na chodbě firmy pozdraví asistentka "ahoj Kájo". Pod vlivem alkoholu raději na jakýkoli start tykání zapomeňte.
