Co dělá účetní nebo pošťák, je celkem jasné. Vysvětlí to pár slov. To Tomáši Etrychovi k popisu jeho povolání nestačí. Vede oddělení biolékařských polymerů v Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR. Zabývá se vývojem makromolekul a jejich využitím jako nových materiálů v medicíně.
Takže přijdete ráno do práce, uděláte si kávu a zkoumáte?
Ano, vědec tráví hodně času v laboratoři, dává věci dohromady, testuje, píše výstupy, publikuje ve vědeckých časopisech, prezentuje výsledky na konferencích. Já jsem zároveň manažerem, takže k tomu ještě vedu dvacetičlenný tým, vymýšlím projekty a hledám partnery a finance, bez kterých by nebyl možný posun v základním ani navazujícím aplikovaném výzkumu.
Kdy vás nadchlo objevování?
Na gymnáziu jsem měl výtečné pedagogy, chemikáře, biology, fyzikáře, kteří nás motivovali ke studiu přírodních věd. Když jsem se pak rozhodoval, kterou část chemie si vybrat, zvolil jsem makromolekuly neboli polymery.
Posunul se od té doby výzkum v oblasti polymerní chemie?
Prohloubil se, hlavně díky modernějším přístrojům. Navíc je studium polymerní chemie stále více mezioborové, prolíná se s biologií, medicínou, fyzikou.
Odkud mohou lidé znát vaše konkrétní objevy?
Ústav makromolekulární chemie AV ČR založil před šedesáti lety pan profesor Otto Wichterle, vynálezce měkkých kontaktních čoček. Z podobného polymerního materiálu, u něhož jsme si pohráli se strukturou a vlastnostmi, vznikla na půdě ústavu například také velmi účinná mast na hojení ran Hemagel. Dnes se prodává téměř po celém světě.
V našem oddělení se v současné době věnujeme výzkumu polymerních nosičů, které dopravují léčivo v těle přímo tam, kde je potřeba, například do nádoru nebo jiného konkrétního místa v organismu. Tento druh léčby by mohl být efektivnější než dosavadní chemoterapie a mohl by také výrazně omezit nežádoucí vedlejší účinky léčení.
Jak se pozná, že je vědec úspěšný? Asi nepřichází každý týden s něčím novým?
Lidí, kteří dokážou posoudit naši práci, není mnoho, málokdo tomu rozumí. Často se proto stává, že se místo kvality práce hodnotí její kvantita. Když vydáte jeden zásadní článek, který všichni citují, je to určitě lepší než patnáct textů bez ohlasu. Třeba Einsteina by propustili, kdyby ho hodnotili jen kvantitativně, měl by za publikace málo bodů. On totiž moc nepublikoval, ale když ano, tak to byla bomba.
Co když se někomu ve výzkumu dlouhodobě nedaří?
Je důležité se nevzdávat a kriticky hodnotit své výsledky. Velké objevy jsou často založeny na náhodě, což je na vědě hezké. Nedá se vše naplánovat. Jste neustále v očekávání, co z toho bude, a když se věc podaří, máte radost jako malé dítě. A nezapomínejte – i negativní výsledek je pro nás výsledek, informace o špatných cestách jsou také potřebné.
Potřebuje člověk pro vědu talent?
Částečně ano, ale musí mít také hluboké znalosti oboru a iniciativu jít za hranice těchto vědomostí. A musí stále chtít objevovat něco nového, protože jsou tu ještě pole neoraná, nejsou to sice žádné lány, spíše políčka, ale existují! Správný vědec by měl přicházet s novými nápady, umět pracovat v týmu a navazovat a udržovat kontakty s kolegy ze zahraničí.
Tomáš Etrych (45)
|
Umějí to dnešní mladí lidé opouštějící univerzity?
Přál bych si, aby naše vysoké školy měly méně studentů, zato kvalitnějších. Univerzity by měly mladé přimět pořádně studovat a posílat pak do praxe hotové lidi, které už není potřeba si dále doškolovat. Ne každý absolvent je dobře připravený pro práci v aplikační sféře nebo i ve vědě. Tento problém řeší už dnes některé farmaceutické firmy, které školí nadějné studenty již během školy v rámci svých akademií.
Kde hledáte mladé spolupracovníky vy?
Nejčastěji na Přírodovědecké a Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a VŠCHT. Občas přijde někdo z Brna, Olomouce, Pardubic nebo Liberce, ale to jsou výjimky.
Na co je do branže lákáte?
Přednášíme studentům na vysokých školách, kde se snažíme ukázat, že věda má smysl. Nabízíme mladým balíček: Objevování – každý den můžete zjistit něco nového. Dobrý tým a pěkné pracoviště, fungujeme tu jako velká rodina. Poměrně slušnou mzdu a hodně benefitů. Ohodnocení musí být na úrovni, aby ti nejlepší neutíkali za hranice. A také celospolečenskou prestiž, že úsilí vědců opravdu něco přináší.
Mají zájem?
Ano, projekty začínající na bio- a nano- mladé lidi přitahují, takže studentů máme dost. Nejčastěji nastupují do experimentálních oddělení, kde se podílejí třeba na vývoji nových materiálů. Rád mladé vědce posílám na zkušenou do ciziny, to jim rozšíří obzory a zahraniční partneři je vždy nadšeně přijímají.
Jakou pověst má dnes česká věda ve světě?
V chemii jsou Češi stále velmi úspěšní, a to nemyslím jen pány profesory Wichterleho nebo Holého. Ale abychom se udrželi na světové špičce, musíme pracovat s tím nejlepším přístrojovým vybavením. Ohledně kvality vědecké práce je Německo stále kousek před námi, ale žádný propastný rozdíl to není. Hodně projektů děláme spolu s Francií a té se zcela vyrovnáme. Brzy bude silným protějškem Čína, vysílá své talenty na západní univerzity a pak si je stahuje domů.
Jak jste spokojený s financováním oboru?
Není úplně špatné, i v tom se přibližujeme zemím EU. Budoucnost vidím velmi dobře, budeme konkurenceschopní i nadále. Pomohlo by nám, kdybychom získávali více evropských projektů, v tom jsou kolegové na Západě trochu úspěšnější.
Funguje spolupráce mezi vědou a průmyslem?
Měla by, ale obě strany musí být aktivní. Na západ od našich hranic to umějí lépe: vědec něco připraví a průmysl to dotáhne a uvede do praxe. V zahraničí lépe fungují takzvané startupy, malé firmy založené při univerzitách.
