Tým Pasta Fidli navštěvuje se svým stánkem farmářské trhy a jiné akce po celé republice. Posledně byl například na Portě v Řevnicích nebo na farmářských trzích na pražském Andělu. Kromě prodeje těstovin s pesty se tu vařil guláš, kuřecí se smetanou a špenátem a těstoviny s tuňákem.
O projektu, o těstovinách i o tom, jaké je to zaměstnávat zdravotně postižené, jsme si povídali s Helenou Cyrnerovou.
Kolik máte druhů nebo tvarů těstovin?
Celkem devět druhů a další připravujeme. Úspěšné jsou mašinky, hlavně pro děti. My jsme „Pasta Fidli - mimo zajeté koleje“. Ve smyslu, že tu pracují jiní lidé a zkrátka chceme být jiní, takže jsme si vzali mašinku jako takový fór a ona se krásně prodává.
Kromě tvarů děláme i jiné příchutě. Máme bazalkové, bylinkové nebo špenátové. Nechceme do těstovin přidávat žádné tekuté koncentráty. Lidé vidí, co vyrábíme a z čeho vyrábíme. Automatickou výrobu z toho nikdy nechceme udělat. Naše výrobky jsou bez chemie a nad tím dnes lidé také stále více přemýšlejí.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Další příběhy čtěte zde. |
Mouku a vajíčka dovážíme přímo z Itálie. Českou mouku na čerstvé těstoviny nelze použít. Musíme mít mouku z tvrdé pšenice, takzvanou semolinovou. Itálie v ní nemá konkurenci. Ale i z té italské nabídky jsme testovali asi pětadvacet mouk, protože i tam jsou v kvalitě velké rozdíly.
A jsou vaše těstoviny skutečně chuťově „jiné“?
Hlavní rozdíl je, že když se klasické těstoviny suší, stávají se hladkými na povrchu, kdežto naše těstoviny jsou porézní. Díky tomu do sebe krásně nasají veškeré ingredience a vstřebají jejich vůni, například když je děláte na pánvi se slaninou nebo cuketou.
Cenově jsou vaše výrobky asi dražší…
Dá se říct, že naše těstoviny jsou jedny z nejdražších na českém trhu. Jedna porce stojí 34 korun, dvojitá porce 52 korun. Na trhu čerstvých těstovin je to takto ale nastavené.
Kdy jste otevřeli továrničku Pasta Fidli a jak je firma vlastně velká?
Výrobu jsme spustili 7. ledna a jsme stále ještě v začátcích, vyrábíme pouze několik měsíců. Já jsem dřív pracovala v obchodu, ale postižené lidi jsem nikdy nezaměstnávala a v sociálním podnikání nepracovala. Zjistili jsme, že nájezd do výroby je podstatně pomalejší než u normální firmy. Naučit to lidi trvá několikanásobně déle.
Dnes u nás pracuje pět zdravotně postižených lidí. A k tomu já dělám účetní, personalistku, obchod a marketing, potom vedoucí výrobny pan Melíšek, špičkový šéfkuchař, který je školil, učil, dělal recepturu a má na starosti hygienu. A ještě mi jeden člověk pomáhá s obchodem.
Vašimi zaměstnanci jsou fyzicky, nebo psychicky postižení lidé?
Fyzicky postižení, lidé s psychickým postižením by takovou práci nezvládli. Je to velká odpovědnost, potřebujeme špičkovou kvalitu těstovin a člověk při výrobě nesmí udělat chybu.
Jakou mají vaši zaměstnanci mzdu?
Mají za svou práci běžnou mzdu. Některé podniky postiženým lidem dávají o půlku méně peněz než jinému člověku, my jsme to nastavili standardně, jako kdyby byli zdraví. Oni si toho velmi váží a jsou tím hodně motivovaní.
Musíme to až hlídat - sledovat, jak se cítí, protože oni sami si nepřipadají nemocní. Myslí si, že mohou dělat na plný úvazek, a někdy se přeceňují. Mají velkou chuť pracovat. Jsou tam třeba lidé, kterým patnáct let nikdo práci nedal, takže chodí do práce nadšení. Pracovat s takovými lidmi je mnohem hezčí.
A jaký je denní režim?
Pracujeme od osmi. Nejprve začíná práci jeden, který naplní mašinu, ta míchá sama, pak přijdou ostatní. Pracujeme zhruba do čtyř, ale už několikrát jsme tu byli až do devíti do večera. Přestávky jsou pravidelně po dvou až třech hodinkách. Lidé se prostřídají na směnách v půlce dne. Nevyrábíme na sklad, ale jen na základě objednávek. Vyrábíme a dovážíme zákazníkovi jeho objednávku do 24 hodin.
Už si na sebe vyděláte?
I když zásobujeme přes šedesát restaurací a čtyřicet maloobchodů, pořád si na sebe ještě nevyděláme. Máme obrat 200 tisíc měsíčně, ale potřebujeme se dostat na půl milionu - pak už budeme v pohodě. Proto jsme ještě tento rok žádali o granty.
