Jejich trička jsou totiž výjimečná. Připomínají například příběh českého stíhacího pilota Josefa Františka, který se vyznamenal v bitvě o Británii, nebo příběh českého válečného hrdiny, vynikajícího pilota a střelce Františka Peřiny, přezdívaného Generál nebe. „Vnímám to jako dluh dnešní společnosti vůči těmto osobnostem. Chtěl jsem ukázat tyhle silné příběhy v moderním hávu a profesionálním designu. Tak vzniklo Rescue a náš slogan: Obleč si příběh,“ říká umělecký designér a grafik Jan Tamchyna.
Podnikatelský projekt rozběhl před dvěma lety spolu s Karolínou Jurečkovou a Janem Fišerem. První bod zlomu již mají za sebou. Začali jako živnostníci, teď už rok mají firmu Rescue, která má velmi dobře našlápnuto. Počty zákazníků jim rapidně narůstají.
„Stává se nám, že si lidé koupí najednou i šest triček. Kolikrát jsou to mladí lidé, které evidentně zajímá historie a skutečné osobnosti a legendy. To je výborná zpráva,“ říká Jan Tamchyna. „Před námi je ale ještě dlouhá cesta,“ dodává Karolína Jurečková. „Všechno je to o velké dřině,“ poznamenává Jan Fišer.
Vizitky
|
Lidem představují skutečné příběhy, které se staly. „A není podstatné, zda je jejich hrdinou letec, závodní jezdec či voják. Stejně tak pro nás není rozhodující, zda byl dotyčný Čech, Němec, Rus či Angličan. Důležitá je pravdivost a výjimečnost příběhu, který vyprávíme. Je to i jakási forma edukace, protože na mnohé z těchto událostí v učebnicích těžko narazíte,“ říká Jan Tamchyna.
Jak se zrodilo první tričko s příběhem?
Jan Tamchyna: Tričko je pro všechny designery základní formát. Tričko funguje i jako informační médium, tričkem dáváte okolí něco najevo. Já chtěl na něm mít osobnosti, kterých si vážím. Chtěl jsem si taková trička koupit, vůbec ale na trhu nic takového nebylo.
Takže jste si řekl, že si je vyrobíte, abyste si vylepšil šatník?
Jan Tamchyna: Ano, přesně tak. Vyrobil jsem první dva motivy a začal je nosit.
Co na to říkalo okolí?
Jan Tamchyna: Reakce byly překvapivé. Když si něco vymyslíte, nikdy netušíte, zda se to někomu dalšímu bude líbit, protože váš pohled je strašně subjektivní. A ono se to chytlo, zpětné reakce byly velké.
Karolína Jurečková: Honza je velký fanoušek těchto věcí, ví, že fanouškovská základna je obrovská. Věřili jsme proto, že jeho nápad má obrovský potenciál a rozhodli se zkusit trička prodávat jako živnostníci.
A ono to vyšlo. Váš společný podnikatelský projekt je úspěšný.
Jan Tamchyna: Narostl nám objem práce a začalo nás to pohlcovat. Proces výroby a design triček je časově náročný. Vše vznikalo po zaměstnání. Naše zaměstnání jsou přitom také vyčerpávající a časově náročná.
Váš podnikatelský nápad je zaměřený na muže, nebo na něj reagují i ženy?
Jan Tamchyna: Dodnes zjišťujeme, kdo je naše cílová skupina. Ze začátku jsme si mysleli, že to budou chlapi, kteří přijdou domů, zavřou se do dílničky a stavějí si do půlnoci letadýlka. Ale ono to tak není. Spousta zákazníků jsou i ženy. Kupují trička svým mužům a partnerů a dokonce se ptají na dětské velikosti. Protože když máte zájem o historii a osobnosti, přenášíte to i na své děti a je jedno, zda jde o muže či ženu. Objevují se i ženy, které se ptají, zda máme i ženské velikosti.
Karolína Jurečková: Ukazuje se, že naše „cílovka“ je daleko širší, než jsme si na začátku mysleli. Naše designován trička se líbí lidem i jen pro samotný design, aniž by znali příběh, který za ním je.
Teď už nejste živnostníci, ale máte firmu. Proč takové rozhodnutí?
Karolína Jurečková: Cítili jsme, že když budeme mít firmu, tak nás naši partneři, dodavatelé a zákazníci budou brát seriozněji. Když děláte něco na IČO můžete, působit podezřele, ale když už máte eseróčko, má to serióznější ráz.
O své firmě říkáte, že jste v podstatě parta přátel, to v podnikání jde?
Jan Tamchyna: Jde, ale pořád se hádáme (smích). Mám heslo: „Když to nejiskří, tak se nesváří.“
Když má firma tři společníky, co se musí nastavit, aby to fungovalo?
Karolína Jurečková: Vzhledem k tomu, že jsme tři, máme pravidlo, že hlasujeme. Když dva mají jiný názor, ten třetí musí ustoupit. Snažíme se firmu udržet v přátelské rovině. Asi nikdo nechce dělat byznys s partnery, se kterými se nemá rád. Podnikání podle nás není jen o byznysu.
Chcete se prosadit jako evropská značka, nebo pošilháváte i po zámoří?
Jan Tamchyna: Tento rok se chceme dál posunout, nechceme vyrábět jen trička, vymýšlíme další sortiment. Po zámoří zatím nepošilháváme. Když chce Evropan v současné době cokoliv prodávat třeba ve Spojených státech, musíte projít neuvěřitelným množstvím atestů, získat doporučení zkušeben a pak teprve vyjednávat, zda se na americký trh vůbec dostanete. Je to strašně složité.
Karolína Jurečková: Jsme v začátcích, chceme vše dělat postupně, nechceme se vrhnout na trh, který neznáme. V tuto chvíli prodáváme v České republice a zaměřujeme se na Evropu. A pak se uvidí.
Ve kterých evropských zemích se chcete prosadit?
Jan Tamchyna: V Německu a Anglii, to jsou teď hlavní lokality, které nás zajímají.
Dáváte o sobě vědět na internetu, Facebooku, máte vlastní blog, který pro vás píší dva rodilí Britové. Je těžké prosadit se v podnikání, na které jste vsadili?
Jan Tamchyna: Podle mě je to hodně těžké, s kolegy o tom ale vedeme spory. Z mého pohledu to vidím tak, že když chcete jednat s určitými partnery v západní Evropě, jako Čech nemáte stále moc dobrý kredit. Jste pod drobnohledem.
Máte internetový obchod, prozradíte, kolik triček se vám už daří měsíčně prodat?
Jan Fišer: Když jsme začínali, byly to desítky kusů, teď už je to v řádech stovek kusů měsíčně.
Vymyslet pro firmu slogan není jednoduché, ten váš se povedl. Kdo přišel na slogan: „Obleč si příběh“?
Jan Fišer: Byl to Honza.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Jan Tamchyna: Byla to evoluce, jako všechno. Věděli jsme, že náš podnikatelský nápad je o příbězích. Druhá věc byl slogan. Původní varianta sloganu byla: „Tohle si vezmeš na triko.“ Což zní lidově.
Karolína Jurečková: Ale úplně to nevyjadřovalo příběh.
Jan Tamchyna: Pak jsme se dostali do stavu, že jsme slogan chtěli přeložit do angličtiny. Ovšem jak říct anglicky: „Tohle si vezmeš na triko?“ Ale dá se říct: „Wear the story“, pak už stačil překlad do češtiny.
V podnikání je důležité nastavit správnou cenu. Jak to u vás fungovalo?
Karolína Jurečková: Diskuse byly.
Jan Tamchyna: To nebyly diskuse, ale boje (smích).
Karolína Jurečková: Musíte vyjít z toho, že máte fixní náklady, že musíte zaplatit dodavatelům. Pak si musíte vyčíslit přidanou hodnotu, duševní vlastnictví, čas, který stráví Honza při vytváření motivů a náš čas, který tím strávíme. Jsou to desítky a stovky hodin, například jeden design vzniká zhruba tři měsíce. Zároveň jsme chtěli, aby cena nebyla přestřelená, aby byla pro lidi dostupná.
Takže jste se nakonec trefili?
Karolína Jurečková: Zákazníci ji berou.
Jan Tamchyna: Oproti konkurenci jsme nižší řádově o 200 až 300 korun. Ale podle nás je naše cena nastavena správně.
Mám tomu rozumět tak, že něco podobného začaly dělat i jiné firmy?
Karolína Jurečková: Spousta firem dělá design pro design, aby to hezky vypadalo. Ale u nás je za každým motivem silný příběh. To je to, co nás odlišuje.
Jan Tamchyna: Naše značka je doslova pro maniaky, které zajímá válečná historie, letectví a motorismus. V tom jsme jediní. Jiná značka, která by zaštiťovala tuto skupinu maniaků, neexistuje.
A je takových maniaků ve světě hodně?
Jan Tamchyna: Jsou jich stovky milionů, věřte tomu. Vedle toho je i skupina chlapů, kteří nemusí být maniaci, jež si po večerech doma staví letadla, lodě a podobné věci, ale mají jen o tyto věci zájem. Nebo ho měli, když byli kluci. Proto je motiv na tričku osloví, líbí se jim, vzpomenou si na staré časy.
Karolína Jurečková: Honza je jeden z nich (smích). Nestaví už letadla, ale blázen do historie je pořád.
Takže zákazníci přibývají?
Jan Fišer: Přibývají a rapidně. Obrat firmy se neustále zvyšuje.
Máte od svých zákazníků nějaké reakce, nakolik je trička oslovují?
Karolína Jurečková: Máme. Zrovna minulý týden přišel e-mail od zákazníka ze Slovenska, kterému jsme posílali několik triček. Když mu zásilka dorazila, napsal, že jsou super a že nám drží palce. Ptal se na další motivy a dal nám další tip, co bychom mohli připravit. V tomto směru to funguje, trička nám nikdo nevrací, zatím jsme neměli jedinou reklamaci.
Už vás firma uživí?
Karolína Jurečková: Ještě vedle toho všichni stále pracujeme.
Jan Fišer: Protože stále investujeme. To, co vyděláme, zatím vkládáme do firmy.
Kolik byste si jednou chtěli tímto podnikáním vydělat?
Jan Fišer: Sto milionů měsíčně (smích). To jsem schválně přehnal, teď vážně. Naším cílem je, aby nás to uživilo a byli jsme spokojeni. A aby byli spokojeni i lidé, kteří nám pomáhají. To je náš plán. Bude to však ještě nějaký čas trvat.
Jan Tamchyna: Máme stanoveno, kolik triček musíme prodat za měsíc, a to pravidelně. Když budeme prodávat dva tisíce kusů triček za měsíc, což při neuvěřitelném množství maniaků není nereálné číslo, můžeme se tomu již věnovat naplno.
Co pro vás znamenají peníze?
Jan Fišer: Peníze jsou pro mě důležité, ale neřadím je na první místo.
Jan Tamchyna: Peníze jsou svoboda. Jsou prostředek k tomu, aby člověk mohl dělat to, co chce. Nechci však být v žebříčcích nejbohatších lidí, to je spíš na obtíž. Ti lidé přicházejí o své životy, o své soukromí.
Karolína: Já to cítím stejně. Peníze jsou prostředek, který vám dává možnost dělat to, co vás baví, nebýt závislý na zaměstnavateli a chodit do práce, jen proto, aby každý měsíc přišly na účet nějaké peníze.
Když vzniká nový motiv, tříbíte si názory mezi sebou?
Karolína Jurečková: To je hlavně na Honzovi, on je tvůrce, on přichází i s nápady.
Jan Fišer: Pak o tom diskutujeme, do jakého období či výročí konkrétní motiv zasadit.
Jste, Honzo, svižný tvůrce?
Jan Tamchyna: Dělám to rád, odpočinu si u toho, jenomže problém je v tom, že návrh je subjektivní záležitost, nemáte odstup. Proto nedělám jen jeden motiv, vždy mám rozpracováno čtyři nebo pět motivů. Potřebuji mít čas, abych se na ně po určité době podíval. Když se na ně podívám s odstupem, to, co bych řešil třeba půl dne, najednou naskočí během minuty. Občas je to ale komplikované, teď třeba tři měsíce schvalujeme jeden motiv. Pořád ještě není hotový a má jít už do tisku.
Kolik skic přitom hodíte do koše?
Jan Tamchyna: Moc ne, většinou to hodím do koše už v hlavě.
Karolína Jurečková: Honza má představivost, jeho povolání je grafik-art direktor. Je kreativní, on nejprve vše nosí v hlavě.
Jan Fišer: Je navíc velký detailista, nechá si ujít žádný detail, to dělá design exkluzivním. Nic neodflákne, k detailu se vrátí třeba 10krát, než je spokojený.
Když by chtěl někdo ve vašem oboru zkusit podnikat, co byste poradili?
Jan Tamchyna: Mít trpělivost, protože když jsme začínali, nebylo to snadné. Ze začátku jsme měli v nabídce jen tři motivy, což je z dnešního pohledu bizarní. Kdo by se podíval znovu do internetového obchodu, kde jsou jen tři trička. Musíte mít trpělivost a radovat se z každého úspěchu, z každého prodaného trička.
Jan Fišer: Je důležité být unikátní.
Karolína Jurečková: Je to i o dobrém nápadu. Když se rozhodnete podnikat v tričkách, výrobců jsou tisíce. Musíte přijít s něčím, co vás odliší.
