Alexandra Flašarová už od dětství miluje sladké. Jak sama říká, jejím snem bylo být zmrzlinářkou. K pečení ji přivedla babička, od ní měla první recepty a ona ji učila, jak sladkosti připravovat. Postupem času Alex pekla pro celou rodinu a její dorty, koláče, štrúdly i zákusky měly v rodině i u přátel úspěch. Vystudovala finance, po škole začala pracovat jako ekonomka a cukrařina byla jen jejím koníčkem a zálibou. Po osmi letech na fakturačním oddělení opustila jisté místo v solidní firmě.
Odešla jste ze stálého pracovního místa a dva roky jste byla na úřadu práce. Nedeprimovalo vás to?
Mně úřad práce hodně pomohl. Asi po tři čtvrtě roce jsem se zúčastnila kurzu podnikání. Tam jsme si sestavovali byznys plán, někteří možná fiktivní, ale já už konkrétní, o makronkách. V tom, co budu dělat, jsem měla jasno, šlo jen o formu a o to, jak podnikání načasovat. Loni v březnu jsem se rozhodla začít s výrobou a byla jsem přesvědčena, že do půl roku už budu vyrábět a prodávat.
Povedlo se?
Právě že ne. Sháněla jsem nějaký pronájem pro výrobnu v Ostravě a to bylo nereálné. Pak nás s manželem napadlo, že by bylo možné zřídit provozovnu v našem domě, na místě přístřešku pro auto. Opět díky kurzu jsem získala kontakt na stavebního projektanta, přijel se podívat k nám domů a byl pro. Nebylo to jednoduché, jednalo se jen o 13 metrů čtverečních, takže navrhnout výrobnu tak, aby se do ní vešlo vše, co bylo třeba, a ještě splňovala všechny normy a požadavky a hygienické předpisy, byl docela oříšek.
Co bylo v této fázi nejtěžší? Stavba, finance, receptury na makronky?
Asi úřady. Fakt nechci nikoho pomlouvat, ale všechno docela dlouho trvalo. Já jsem obešla snad všechny úřady, které existují v souvislosti s podnikáním a stavbou provozovny, a získala jsem tolik informací, že někoho jiného by to možná odstrašilo a podnikání by vzdal ještě před začátkem.
Na stavbu výrobny padly všechny moje úspory a vybavení stálo kolem dvou set tisíc. Díky evidenci na úřadu práce jsem si ale mohla požádat o dotaci na rozjezd podnikání, tu jsem získala a to byla určitě velká pomoc.
Vaše firma se jmenuje AF-RÓ. Pod tímto názvem bych si spíše představila, že prodáváte amulety černošských šamanů.
Vidíte, to mě nenapadlo. Ale než jste přišla, byl tady kurýr a když viděl označení firmy, myslel si, že provozuji kadeřnictví. Je to jednoduché. A jako Alexandra, F jako Flašarová, RÓ jako raw dezerty.
Při studiu střední i vysoké školy jste byla na brigádě v jednom fastfoodovém řetězci, takže jste osm let smažila a nejspíš i občas jedla asi ne úplně nejzdravější hamburgery. Ke zdravým makronkám to má docela daleko. Jak vás vůbec napadlo vyrábět raw makronky?
Máte pravdu, hamburgery jsem jedla docela často. Aby ne, když jsem je měla se slevou (smích). Co se týče raw makronek, řekla bych, že to bylo osudové setkání a láska na první pohled. Měla jsem zdravotní potíže a začala jsem se zajímat o raw stravu. Koupila jsem si jednu britskou kuchařku, a když jsem uviděla fotku raw makronek, už tehdy jsem si říkala, že je to skvělý tip na podnikání. Oslovily mě vzhledem, tím, že jsou ze samých zdravých ingrediencí, a taky mě napadlo, že se z nich dají vyrábět i bonboniéry, takže ideální originální dárek. Je ale pravda, že když jsem je poprvé vyzkoušela přesně podle receptu, byla jsem zklamaná.
Alexandra Flašarová (34 let)
|
Proč?
Byly až příliš sladké. Tak jsem ubrala množství sladidla a byly o moc lepší. Zkoušela jsem kombinovat různé druhy oříšků nebo přidat jiné přísady, třeba mák. Není to jen o chuti, jde i o to, že různé druhy ořechů jsou různě tučné a směs nemůže být moc sypká, aby se z ní daly makronky vytvarovat. Zkoušela jsem a testovala jsem, dnes vyrábím sedm druhů raw makronek.
Jak jste testovala?
Makronky musel ochutnat každý z rodiny, všichni přátelé a známí. Bylo to padesát na padesát, někomu chutnalo, někomu ne. Já jsem chtěla slyšet i to negativní, abych mohla recepty vylepšovat. Kdyby mi všichni řekli, že je to skvělé, nijak by mi to nepomohlo. Hodně mě podporoval manžel, ten byl z makronek nadšený už od začátku, stejně jako já. My jsme viděli, že je to nové, je to originální a má to potenciál.
Vzpomenete si, kdy a kde jste prodala první makronku?
Hned když jsem začala podnikat, loni v listopadu. Byl to Kafekrámek Čerstvý Boby v Ostravě, dodnes je naším pravidelným odběratelem.
Prodáváte online, na farmářských trzích, dodáváte makronky kavárnám. Co je z podnikatelského pohledu nejlepší? A kam nejdál dodáváte?
Aktuálně jsou pořád nejlepší farmářské trhy. Zpočátku jsem vůbec nevěřila, že je to pro makronky vhodná cesta. Ale zkusila jsem to a funguje to skvěle. Co vyrobím, to na trhu prodám, navíc na základě toho, že lidé ochutnají, tak se vracejí a objednávají i na našem webu. Kavárny, bistra a prodejny zdravé výživy jsou jen doplňkové, přímý prodej je určitě nejvíce efektivní. Dodávám v Ostravě a okolí, ale chci se rozšiřovat dál. Moje známá teď bude otevírat novou kavárnu v Olomouci, já chystám ochutnávku a makronky budou u ní stálým sortimentem.
Kolik makronek musíte měsíčně vyrobit, abyste se uživila?
Když jsem začínala, prodávala jsem tak 150 makronek měsíčně, dnes jsem na počtu zhruba 600, 700 kusů. Nevyplácím si žádnou mzdu, ale pokryju všechny provozní náklady, což si myslím, že po osmi měsících podnikání je úspěch. Ale chtěla bych do podnikání taky investovat. Potřebuji koupit prodejní stánek, náš stávající stánek znamená jeden stůl a dvě židle, a když prodáváme na trzích nebo na festivalech a začne pršet, zmokneme my i makronky. Spočítala jsem, že ideální číslo měsíčního prodeje by bylo 1 333.
NepřehlédněteV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Nejvíce zabírají symboly štěstí, říká designérka výherních losů Na začátku bylo pár kachlů. Dnes patří ke špičce v oboru a vyvážejí ven |
To je dvojnásobek oproti dnešku. Když jsem viděla všechnu tu ruční práci, není čas přijmout nějaké zaměstnance?
S touto myšlenkou už se potýkám. Jsou dvě cesty: buď někoho zaměstnám, nebo zefektivním výrobu. Provozovna je malá, je schválená pro jednu osobu, navíc nemá vlastní sociální zařízení. Já využívám to, které máme v domě, to by ale případný zaměstnanec podle hygienických předpisů nemohl. Možná by místo mě mohl prodávat na trzích a na akcích, to je jedna cesta. A ta druhá: můj manžel je inovátor, pár drobných vychytávek k výrobě už vymyslel, teď uvažuje o tom, že by se dal vyrobit na míru lis, ve kterém by se makronky daly formovat.
Byla jste bronzová v Rozjezdech T-Mobile. Co to pro vás znamená?
Poprvé v životě jsem soutěžila sama za sebe, z ocenění mám ohromnou radost a neuvěřitelně mě to nakoplo. Hodnocení poroty byla úžasná zpětná vazba. Taky jsem potkala řadu zajímavých inspirativních lidí a účast v soutěži byla i skvělé promo firmy.
Kurýr vám dnes přivezl knihu Jak podnikat a nezbláznit se. Máte vy sama nějaký recept, jak se z podnikání nebláznit?
Já jsem spíš měla pocit, že se zblázním, pokud neodejdu ze zaměstnaneckého poměru. Když vás práce baví, tak vás žene dopředu. Nikdy jsem neměla diář, dnes ho mám, mám denní diář a vedu si ho pečlivě. Je to potřeba, timing je v podnikání důležitý. Jsou dny, kdy vyrábím, jsou dny, kdy chodím po ochutnávkách, aspoň jeden půlden musím věnovat administrativě, jezdím na trhy a akce. Ale čas si plánuji sama. Takže pokud mě čeká velká akce, což bude třeba zrovna příští víkend, tak vím, že musím vyrobit tři stovky makronek a pět dortů. Jestli je udělám dnes odpoledne, nebo zítra večer, to je jen na mně. Byla horší i lepší období, ale nikdy jsem nelitovala. Naopak, já věřím, že se budeme rozšiřovat.
Kam se chcete rozšiřovat?
Jednou bych chtěla mít vlastní kavárnu s raw dezerty. A vím, že bude. Vidím to tak za pět let. Zatím nevím kde, mnohdy si člověk říká, že by to bylo ideální ve větším městě, ale o tom úspěch není. Možná ji nakonec otevřu u nás v Petřvaldě.
