V nabídkách knihkupectví je padesát knih, kterých jste autorem nebo spoluautorem. To je důvod, proč máte vlastní nakladatelství?
Těch knih už je víc než padesát a stále přibývají. Ale je to úplně opačně. Nejdřív jsem měl nakladatelství, ve kterém jsme vydávali malované mapy. Naučil jsem se pilotovat, abych mohl našim malířům dodávat letecké fotografie potřebné pro výrobu map a při tom vznikaly i jiné, zajímavé fotky. Po několika letech jsem se rozhodl dát dohromady ty nejkrásnější s tématikou hor a vydal jsem svou první knihu.
Jak to dopadlo? Byl o ni zájem?
Byl. Tak velký, až mě to samotného překvapilo. Takže v tom pokračuji dál, když se lidem neobvyklé pohledy na krajinu z letadla tak líbí. Postupně se jako autoři přidávají i další mojí kolegové, letci, fotografové i redaktoři.
Vaší specialitou je výroba malovaných map, své místo dokonce mají v Muzeu rekordů a kuriozit v Pehřimově. V čem spočívá rekord?
My jsme mapy začali vyrábět systematicky, region po regionu, dokud nebyly hotové všechny v České republice i na Slovensku. Tím se tyto dvě země navzdory nevelkým rozměrům staly zeměmi s největším počtem malovaných map na světě.
286 map a skoro tři miliony výtisků, to jsou údaje z vašich webových stránek. Co budete dělat dál? Je vaším cílem zmapovat celou Evropu? Nebo svět?
Co se týče počtu map a počtu výtisků, tak to máte jen český údaj. Když připočítáme slovenskou produkci, je to více než 500 originálních mapových děl a přibližně 10 milionů výtisků. A máte pravdu, naším cílem je získat i další trhy. Zajímá nás Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Chorvatsko, vlastně celá Evropská unie.
Firmu jste založil na Slovensku, pobočku v Česku jste otevřel v roce 2011. Proč? Mapu Ostravy není možno vyrobit a prodat, pokud má firma sídlo v Banské Bystrici?
První mapy v České republice jsme vyráběli ze Slovenska a z pohledu obchodu v tom nebyl žádný problém. I když, teď se mi vybavilo, že úplně první mapa v Česku byla mapa města Krnov. Tehdy jsem ještě nebyl pilotem, jen jsem fotil a na letiště do Krnova jsem jel ze Slovenska na motorce a pěkně jsem vymrzl. (smích) Ale vážně, česká produkce pro nás byla důležitá, proto jsme se rozhodli otevřít samostatnou českou pobočku.
Proč zrovna ve Zlíně?
Jeden důvod je ryze praktický, je to nejbližší krajské město od slovenských hranic. A pro mě je Zlín velkým lákadlem i proto, že Tomáš Baťa je můj hlavní podnikatelský vzor. Dokonce se za chvíli stěhujeme do nových větších prostor přesně na to poschodí, odkud Baťa vedl svůj podnik. Pro mě to je úžasná symbolika.
Milan Paprčka (39 let)
|
Pojďme ale k vašim začátkům. Vystudoval jste gymnázium, co jste dělal po škole? Byl jste vůbec někdy zaměstnaný?
Když nepočítám brigády, byl jsem zaměstnaný tři měsíce v životě. Jako skladník v potravinách hned po maturitě. Snažil jsem se tu práci brát zodpovědně, ale na konci zkušební doby jsem dostal výpověď. Nechali si kolegu, který tam pracoval déle.
Pak jste si vyřídil živnostenský list a začal pracovat jako podomní obchodník.
Nechodil jsem sice po domech, chodil jsem od firmy do firmy a od kanceláře do kanceláře. Prodával jsem hudební CD a drobné spotřební zboží. Většina lidí na tuto práci koukala přes prsty a i já jsem ji na začátku bral jako dočasnou záležitost. Ono oslovit každý den desítky lidí a zažít nejrůznější reakce, to chce pevné nervy.
Co vám to dalo?
Byla to obrovská zkušenost a hodně mě naučila. Například být na sebe tvrdý a být vytrvalý. Taky jsem ale zjistil, že prodejem se dá vydělat. Měl jsem devatenáct a dokázal jsem si vydělat víc než oba moji rodiče dohromady. Dařilo se mi a postoupil jsem až na pozici manažera. Troufám si říct, že jsem byl nejmladším manažerem v Česko-Slovensku.
Kdy a proč vás napadlo vyrábět malované mapy?
Malované mapy jsou nejen krásné, ale originální pohled je lidskému oku bližší, jsou názornější, člověk se v nich lépe orientuje. A já jsem jednoduše jejich výrobu spojil s tím, co jsem uměl nejlépe – s přímým prodejem.
V té době sice existovala řada firem, která se zabývala výrobou map a prodejem inzerce v nich, ovšem s pětiletým tvrdým tréninkem, který jsem měl za sebou, jsem konkurenci moc šancí nedal (smích). Byl jsem aktivnější, rychlejší a dokázal jsem zákazníky více nadchnout pro svůj produkt. Připadal jsem si jako Real Madrid, který začal hrát v dědinské lize (smích). A časem jsem i přesně takové lidi získal do svého obchodního týmu.
Jsem ráda, že jste začal hovořit o svém týmu. Vy máte šedesát zaměstnanců. Jak se u vás mají? Platíte dobře?
Dohromady se Slovenskem je nás už téměř stovka. Do tohoto počtu ale zahrnuji i externí živnostníky, kteří pracují jen pro nás. Pokud se ptáte na platy, pak u nás existuje úkolová mzda, podobně jako kdysi u Bati, plus prémie za výkon celého týmu. Výše výplaty je tedy do velké míry v rukou samotného zaměstnance. Průměrný plat je u nás vyšší než je průměr na obdobné pozici jinde. Podle interních průzkumů si ale naši lidé nejvíc cení firemní kultury. A i já osobně, když procházím pracoviště, cítím jejich radost, že pracují na něčem originálním, že mají možnost zanechat svou stopu v krásném díle. To je určitě důležité, člověk v práci stráví téměř polovinu svého života, takže není jedno, jak se při tom cítí.
