Jak se stalo, že jste se začal věnovat sedlařině?
Pocházím z Havlíčkova Brodu, můj dědeček byl sedlář. Měl pět dětí, ale žádné z nich, včetně mého tatínka, v jeho stopách nepokračovalo. Od malička jsem viděl, co dědova práce obnáší. Uvědomoval jsem si, že je to čistá práce s kůží a nití v ruce, a tak jsem se vyučil sedlářem v Praze na Zbraslavi.
Kolik sedel jste vyrobil?
Vzhledem k tomu, že jsem se nepohyboval v jezdecké komunitě, tak jsem mnoho jezdeckých výrobků nedělal. Sedlo dokonce žádné. Dědeček se celý život věnoval především těžké sedlařině. To znamená, že vyráběl sedla na pracovní koně, kteří se využívali pro práci v lese a zemědělství. Tehdy se vyráběly hlavně chomouty, podušky do chomoutů a tažné postroje.
Po vyučení jste se začal věnovat jinému zaměstnání. Zanevřel jste na řemeslo? Můžete popsat tuto vaši životní etapu?
Na Vysočině jsem velmi brzo zjistil, že pouze ježděním po nejrůznějších trzích se asi neuživím, a tak jsem sedlařinu přesunul na vedlejší kolej a začal se poohlížet po něčem, co by mě uživilo. Po čase jsem odjel do Prahy, kde jsem začal pracovat pro známou švédskou nábytkářskou společnost. Na řemeslo jsem ale nezanevřel. Jelikož mi k práci stačí převážně ruce, jehla, šídlo a koník, tak jsem si vždy našel kousek místa na práci.
Po nějaké době jste se ale k původní profesi vrátil. Proč?
V IKEA jsem se seznámil s manželkou a společně jsme začali vyrábět první dámské peněženky a menší kožené doplňky, jako jsou různé kapsičky nebo řemínky k hodinkám. To mě nakoplo a já začal oprašovat dosavadní zkušenosti. Jako první jsem vyráběl oblekové opasky do kalhot a zkoušel věci, které jsem do té doby nedělal. Více jsem se zaměřil na detaily, zpracování hran, kvalitní kovové komponenty a barvy. Když se nám narodila první dcera, ušil jsem manželce první batoh. Manželka je vlastně takový první tester mých výrobků.
Jaké byly vstupní investice, co všechno jste musel pořídit, abyste mohl začít?
Největší investicí byl zřejmě nákup kvalitních usní, kovových komponent, nářadí, nití. Hlavní pracovní nástroj - koníka na šití - mi vyrobil švagr. Všechny mé výrobky jsou ručně šité na sedlářském koníkovi takzvaným sedlářským stehem. Z mé stálé nabídky jsou pouze dvě kabelky šité na šicím stroji, a to vzhledem k povaze použité usně.
Chápu, že o sedla není asi takový zájem jako o tašky a brašny. Kdy jste vyrobil svou první brašnu a jak vypadala?
První brašnu jsem si vyrobil pro sebe a nosil v ní věci do práce. Dneska by se řeklo, že to byla taková normální hipsterská taška.
Co je nutné pro to, aby brašna či taška vypadala „světově“ a aby splnila svůj účel?
Protože jsou mé výrobky výsledkem opravdu dlouhé ruční výroby z kůže, jsou prakticky nesmrtelné. Právě proto se snažím o jednoduchý design, který zákazníky nepřestane bavit ani za pár let. Moje batohy, kabelky, peněženky se zákazníkem zestárnou a získají patinu samotným používáním.
Jaký materiál pro své výrobky nejčastěji používáte?
Nejčastěji je to useň z hověziny v různých tloušťkách a barvách. Je to přírodní materiál, který má dlouhou životnost.
Kde ho sháníte? Na co si dáváte při výběru pozor?
V českých koželužnách nakupuji především useň přírodní. Barvené, dezénované či jakkoliv speciální pak nakupuji v Itálii. Pro své výrobky vybírám useň s minimem kazů, abych měl co nejmenší odpad při výrobě. U barvených usní dávám pozor na kvalitní probarvení.
Jiří Fikar (39 let)
|
Jak se pozná, že je useň kvalitní?
Kvalitní useň často poznáte až při používání. Zákazník to pozná podle toho, že se kůže nemačká, neobjevují se na ní nekvalitně probarvené části a extrémně neměkne. Poznat kvalitní useň hned na začátku, tedy při výběru, chce hlavně zkušenosti. Musím zvážit, na co ji chci a co od ní očekávám. Každý typ usně je jiný a má jiné vlastnosti. Já používám především třísločiněné usně. Od těch očekávám pevnost a tuhost. Musím ale dodat, že na druhé straně nesmí být příliš tvrdá, aby líc nepraskal.
Jak dlouho trvá, než vyrobíte jeden klasický kus?
Výroba jedné kabelky či batohu nebo brašny trvá od deseti do třiceti hodin, záleží na vnitřním uspořádání, na tom, jestli se všívá zip a další části, záleží i na velikosti. Přestože už mám jakýsi profesionální grif, čas výroby se paradoxně výrazně nezkracuje, protože se snažím vždy ladit i ty nejmenší detaily.
Máte doma tři malé děti, dokonce jste s nimi na rodičovské. Proč zrovna vy a jak to všechno zvládáte?
Vyplynulo to ze situace, manželka pracuje jako konzultant v IT a její příspěvek do rodinného rozpočtu je větší než můj.
Kdo je váš typický zákazník?
Je to například žena, která chce koupit manželovi kvalitní peněženku k výročí, narozeninám, Vánocům. Mezi zákazníky mám také lidi ve středním věku, kteří si chtějí udělat radost kabelkou nebo batohem na míru podle svých představ. Nesmím zapomenout ani na ty, kteří se posunuli v myšlení od konzumní spotřeby k výrobkům trvalejšího charakteru a mohou se tak sami účastnit procesu výroby a zároveň podpořit lokálního výrobce.
Kde vyrábíte a jak jste vyřešil například skladové prostoty?
Začínal jsem v dílně v bytě o velikosti zhruba čtyři metry čtvereční. Postupně jsem začal ukrajovat více a více prostoru. Když jsem si ale jednoho dne uvědomil, že si děti udělaly prolézačku na regálech s usní, pochopil jsem, že to chce změnu. A tak jsem se před pěti lety přestěhoval do prostoru o velikosti neuvěřitelných čtyřiceti metrů čtverečních. Skladové prostory mám v dílně a využívám také vysokých stropů holešovických domů.
Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte také na zakázku?
Vyrábím převážně na zakázku. Zákazníci si buď přinesou vlastní návrh, nebo třeba starou kabelku, na kterou jsou zvyklí. Od toho se odpíchneme, upravíme rozměry, barvu, uspořádání, až se dostaneme k výslednému výrobku. Když vyrábím pro sebe nebo pro kamarády, většinou začínám nějakým jednodušším střihem, na který se postupně přidávají detaily tak, aby to bylo možné v ruce ušít.
Na který svůj výrobek jste nejpyšnější?
Na folklórní opasek, který je, a doufám, že i dlouho bude, vystaven v Jihočeském muzeu. Vyráběl jsem repliku podle opasku starého, který není možné vystavit vzhledem k jeho historické hodnotě. Opasek je vyplétaný pavím brkem, techniku jsem se učil od nuly a zkoušel všechno možné, aby výsledek stál za to.
Můžete tuto techniku popsat?
Jedná se o tradiční techniku zdobení kůže pavím brkem, při které se paví brko nejprve zpracuje na malé pásky a těmi se potom vyplétá vzor do kůže. Takový opasek dříve sloužil místo kapes. Čím větší zdobnost a složitost, tím vyšší bylo postavení jeho nositele. Tato technika je v současné době rozšířena v Rakousku - Jižním Tyrolsku a okolí Salzburku.
A co byrokracie? Jste s ní na nože, anebo to hravě zvládáte?
Naštěstí na to mám manželku. Vlastně na celou administrativu, nejen na byrokracii, ale i na webové stránky a částečně i na komunikaci se zákazníky na sociálních sítích.
Zažil jste už v souvislosti se svým řemeslem nějakou zajímavou příhodu?
Před dvěma lety jsme jedné moc milé zákaznici vyráběli pro manžela k výročí opasek s gravírováním data svatby. Po dvou týdnech se ale paní ozvala, že si spletla měsíc. Na výrobu nového opasku už nezbýval čas a opravit to jednoduše nešlo. Zákaznice přišla s nápadem, že tu jednu číslovku škrtneme a nad ní vygravírujeme tu správnou. Vyladění umístění gravírování nám trvalo asi hodinu, ale zákaznice byla spokojena a věřím, že i její manžel. Dostal opasek s roztomilým příběhem.
Jaké máte plány do budoucna?
Chci se zdokonalovat ve své práci a předat něco ze svých zkušeností svým dětem, snad i vnoučatům.
