Před osmi lety byl ještě Peter Hajduček studentem Vysoké školy ekonomické. Studoval obor zaměřený na IT a současně se věnoval online marketingu. Kromě toho ale miloval hip hop a jízdu na skateboardu. A to se neobešlo bez stylových skateboardových tenisek.
Všechny tyhle své zájmy se rozhodl propojit do své bakalářské diplomové práce na téma e-shop s teniskami. Když ji obhájil, chtěl si zkusit, zda dokáže rozjet e-shop i v praxi. Podařilo se.
Dnes Footshop, jak svoji firmu pojmenoval, prodává boty do celé Evropy, má kamenné prodejny ve třech evropských zemích s plánem otevírat další a roční objem tržeb přes půl miliardy korun.
Prodávají všechny typy tenisek, na jaké si jen dokážete vzpomenout. Jsou členem Adidas Consortium, nabízejí limitované a speciální edice tenisek, které nenajdete v žádném jiném obchodě v České republice, některé ani v celé střední Evropě. A s americkou firmou KangaROOS dokonce vytvořili tenisku vlastní, inspirovanou Prahou.
To zní jako pohádka, jako dokonalý sen. Předpokládám, že tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá, to ale nebylo.
Popravdě, úplně na začátku jsem si myslel, že to jednoduché je. Vytvořit stránky nebylo těžké, s tím jsem měl zkušenosti. Mylně jsem si však tehdy myslel, že to, na čem e-shop stojí, je právě web. Po prvním měsíci jsme měli jednu objednávku a nevěděli jsme, jak získat další.
Jak to tedy v reálu je?
Web je jenom to, co ve výsledku vidí zákazník. Ale firmy, respektive e-shopy tvoří něco jiného. Všechno to, co je na pozadí. Logistika, finance, plánování. Těžké bylo dostat se k nějakým tržbám, dodavatelům, zkrátka k tomu, aby obchod začal růst. Neměl jsem žádný kapitál, abychom mohli koupit nějaké zásoby. Jenže všechny ty velké světové firmy si stanovují minimální hodnotu objednávky. A tam jsem se neuměl dostat. Takže nezbývalo, než vymyslet nějaké kreativní řešení.
Peter Hajduček (*1989)
|
Kreativní řešení? Můžete to vysvětlit blíže?
Vytvořil jsem si prezentaci a oběhl jsem s ní pražské obchody s botami na skateboard. Původně jsme totiž chtěli prodávat jen tento sortiment. Říkal jsem jim, že máme web, ale nemáme produkty. Že chceme něco prodávat a stačí nám malá provize. Dohodli jsme se s jedním pražským obchodem. Měli jsme jejich skladovou kartu a prodávali jsme to, co měli na skladě.
A to v praxi probíhalo jak?
Když přišla objednávka, jela kolegyně do zmíněného obchodu, boty tam koupila. Když se vrátila, zabalili jsme je, přidali tam tričko, které jsme vyrobili, a zásilku odeslali. Vzhledem k tomu, že na jedné takové objednávce jsme mohli vydělat zhruba 300 korun, rychle jsem zjistil, že toto je ekonomický nesmysl. Z druhé strany, právě díky tomuto kreativnímu řešení jsme se dostali ke značce Supra. To byl v té době pro Footshop opravdu velký milník.
Co přesně to pro Footshop znamenalo?
Supra již v té době měla více divizí, tedy nejen boty na skateboard, ale i lifestylovou obuv. A ta byla velice populární, především díky některým světovým celebritám. Boty od Supry nosil například Justin Bieber. To spustilo velkou vlnu. Tato lifestylová obuv se prodávala mnohem lépe než boty na skateboard. A právě to následně definovalo celý směr Footshopu. Pustili jsme se do lifestylu a později i do módy.
To jste ale pořád ještě byli malý e-shop. Jak se z něj během pár let stala firma s ročním obratem přes půl miliardy korun?
Stojí za tím hodně práce a pár skvělých lidí okolo, kteří na tom makali. A také taková vize, kam člověk tu práci dává. Věděli jsme, že chceme růst, ne lineárně, ale skokově. Máme spoustu konkurentů, kteří dělají práci dobře lokálně, ale my jsme chtěli víc.
Co jste tedy udělali jinak?
Například jsme měli odvahu změnit jazyk Instagramu z češtiny na angličtinu. Což na jedné straně znamenalo určitou ztrátu vůči našim českým konkurentům, vzdálili jsme se tady trochu českým zákazníkům. Na druhé straně jsme díky tomu mohli oslovit široké spektrum lidí. Také jsme spustili vlastní videokanál jako jediný prodejce tenisek u nás. To nás stálo několik milionů korun na investici. Ale věděli jsme, že na internetu jsou mladí lidé, na které cílíme. Inspirují se tam, můžeme tam s nimi komunikovat.
To je oslovení zákazníků. A co zázemí? To je přece také důležité, ne?
Dokonce více, než jsme si mysleli. Věděli jsme, že jestli chceme na trhu opravdu prorazit, potřebujeme získat exkluzivně prodej některých limitovaných edicí. Například Adidas Yeezy ve spolupráci s Kanyem Westem. A tomu jsme všechno přizpůsobili. Jakmile se to stalo, opravdu nás to doslova odrazilo úplně jinam, dál.
A jak to souvisí s tím zázemím?
Když jsme si uvědomili, že je důležité, abychom měli limitované edice, podíval jsem se na obchody, které je měly. A všechny měly kamenné prodejny. Dodavatelé to totiž považují za důležité. Chtějí limitované edice odprezentovat. Chtějí, aby lidé mohli vidět na vlastní oči kvalitu. Takže to byla primární motivace pro to, abychom otevřeli první kamenný obchod v Praze v Bubenské ulici. Víc než na prodej tenisek jsme ho ale využívali pro pořádání akcí. Měli jsme tam různá filmová představení, divadla, výstavy, oslavy narozenin, kam přišlo třeba tisíc lidí, organizovali jsme tam AirMax Day, kde za den prodejnou prošlo přes dva a půl tisíce lidí.
Prodejna tenisek a kulturní akce? Nepovažovalo to vaše okolí tak trochu za bláznivost?
Nám ale přesně o tohle vlastně šlo. Chtěli jsme mít výjimečný obchod, jaký tady dosud nebyl. A ukázalo se to jako správná strategie. Díky tomu jsme získali limitované edice. Překvapením pro nás bylo, že je to ekonomicky úspěšné, že si na sebe může obchod vydělat. To nás vedlo k tomu, abychom otevřeli další kamenné obchody. Ovšem nikoliv v Česku jako naše konkurence. My jsme otevřeli prodejny v Bratislavě a Budapešti. A plánujeme další.
Jak si města, v nichž své obchody otevřete, vybíráte?
Do zahraničí nejdřív expandujeme prostřednictvím e-shopu. Ten už dnes máme v třinácti různých jazykových mutacích. A když vidíme, že to jde, tak si tam začneme připravovat půdu pro otevření kamenné prodejny. To je pro nás takový pomyslný vrchol. Letos tak otevřeme prodejnu v rumunské Bukurešti. A věříme v expanzi do Bulharska, Chorvatska a na Ukrajinu.
Proč se soustředíte právě na jihovýchodní Evropu?
To je jednoduché. Cítíme, že na západních trzích jsou hráči, kteří už mají podchycenou tamější teniskovou kulturu. Na východ ještě můžeme přinést něco nového. A například tam vytvořit teniskové šílenství, jako se nám to podařilo v Čechách a loni v Budapešti. To nás na tom baví. Když jsem před rokem přijel do Maďarska a říkal jsem tam lidem, že chceme spolupracovat s fotografy, umělci, třeba malíři, s hudebníky, tanečníky, všichni se ptali, o čem to mluvím, když prodávám tenisky. Neuměli si spojení bot s uměním představit. A ono to funguje. Dnes vidíme rozdíl, jak u nás lidé nakupují v Maďarsku, jak vyhledávají Footshop na internetu. Myslím si, že je to právě proto, že jsme tam přinesli něco nového.
Několikrát tady zaznělo slovní spojení „limitované edice tenisek“. Vypadá to skoro jako nějaké zaklínadlo. Čím jsou takové tenisky jedinečné?
Není to v kvalitě provedení, ta je stejně vysoká jako u ostatních bot, které prodáváme. Někdy jsou to kolekce navržené známými návrháři. Jindy jde o příběhy, které za těmi teniskami jsou. Nebudete tomu možná věřit, ale lidé jsou opravdu ochotni stát i několik dnů ve frontě na tenisky, za nimiž se skrývá silný příběh. A to dnes značky rády využívají, většina jich spolupracuje se slavnými umělci či třeba hudebníky.
Můžete uvést nějaký příklad?
Tak třeba letos v létě budeme mít značku BeTrue od Nike – to je kolekce inspirovaná organizací Pride na podporu homosexuálních párů. Jde o jednoduchou tenisku, která má duhovou podrážku. Je to jen takový náznak tématu. Jako firma chceme ten příběh schovaný v teniskách vyprávět dále. Bereme to jako takové poslání.
Jaký je objem takových limitovaných edic?
Tyto edice jsou celosvětové. Většinou se jich vyrobí třeba pět tisíc párů a ty se distribuují do nejlepších obchodů po celém světě. Ve výsledku tak má každý třeba dvacet párů. Často jsme jediným obchodem u nás a na Slovensku. Někdy dostaneme třeba jen pět či deset párů, někdy stovky. Společné ale je, že vždycky zmizí hned první den.
Kolik takové tenisky stojí?
Nejčastěji mezi čtyřmi až šesti tisíci korun. Ta jejich skutečná hodnota se ale zobrazí až na sekundárním trhu. Jelikož je poptávka po limitovaných edicích výrazně větší než nabídka, a to celosvětově, tak vznikly určité platformy, kde s nimi lidé mohou obchodovat. A tam se prodávají až za desetinásobek původní ceny. Je to něco, co ve výsledku pohání i náš byznys. Protože více zákazníků si je pak chce koupit u nás.
Jenže ta pravděpodobnost, že se na ně dostane, je dost malá.
To jistě. Proto jsme zase přišli s kreativním řešením. O kolekcích informujeme na našich sociálních sítích. Minulý rok jsme za tím účelem dokonce spustili speciální platformu, kde se zájemci hlásí dopředu, že by o ně měli zájem. My pak losujeme, kdo si je bude moct koupit. Nebo jsme před pár měsíci, když vycházela limitovaná edice od Adidas, zorganizovali v Praze, Bratislavě i Budapešti kampaň, kterou jsme nazvali „Chyť mě, jestli to dokážeš“. Zájemci nás museli najít, aby si tenisky mohli koupit. Měli jsme obrandované auto a jezdili jsme po městech. To je další ukázka, jak udělat něco zajímavého s pomocí moderních technologií.
Jak vlastně probíhá jednání se zástupci světoznámých značek?
Ta jednání jsou náročná v tom, že firmy si uvědomují, jak moc je my prodejci potřebujeme. Oni nepotřebují nás. Na začátku tak vlastně neexistovaly žádné racionální argumenty, bylo to asi jen o tom, ukázat tu vášeň, to srdce pro to, co děláme, předvést nějakou vizi, která je pro ně jako výrobce zajímavá. A to je to, co jsme dělali. Autenticky jsme jim vyprávěli o našich plánech, jak se na to díváme. A i když jsme na trhu „mladou firmou“, dokázali ocenit tu snahu a aktivitu. Nyní, když už dokážeme obsluhovat víc trhů a jsme na těch trzích v našem segmentu jedničkou, tak se síly trochu vyrovnávají. I oni již trochu potřebují nás. A někdy je to samozřejmě o náhodě a štěstí.
A to vás také potkalo?
Ale ano. Úplnou náhodou jsme se dostali například ke značce Y-3, což je podznačka od Adidas. Byli jsme v Paříži na Fashion Weeku. Dal jsem se tam do řeči s jedním člověkem, aniž bych tušil, že právě on tuto značku distribuuje, a tedy rozhoduje o tom, kdo značku může či nemůže prodávat. Tu značku jsme získali.
Určitě ale na té cestě k úspěchu byly i nějaké překážky, že?
Samozřejmě, byly a jsou. Asi nejtěžší moment nastal, když jsme začali významně růst, což nastalo zhruba před dvěma roky. Najednou nám nestačil logistický systém, už nestačila přátelská atmosféra na to, abychom dodržovali pravidla, přišel nával lidí, který jsme moc nezvládali. To byl okamžik, kdy jsme museli změnit prakticky všechno. Plánování nákupu, práci s daty, řízení logistiky, expanzi, finanční řízení, kontrolu cash flow, práci se zaměstnanci. Už nejsme všichni jen kamarádi, máme již mezi sebou pravidla. Zaměstnanci jsou individuálně ohodnoceni podle svého výkonu. Mám opravdu radost z toho, jak se nám to podařilo.
Kolik zákazníků tedy v současnosti Footshop obslouží?
Denní průměr je kolem 1 300 objednávek. V silných měsících, například teď na jaře, to ale bývá až 2 500 objednávek za den. A vůbec nejvyšších čísel dosahujeme v listopadu na Black Friday. Celkem jsme loni měli 280 tisíc objednávek, letos bychom chtěli dosáhnout zhruba 450 tisíc objednávek.
Jak toho chcete dosáhnout?
Chceme zvýšit loajalitu zákazníků. Právě letos spustíme bonusový program. Našim věrným zákazníkům budeme umožňovat třeba přednostní nákup, budou slevy a podobně. Už teď vidíme, že i přes expanzi je už třetina objednávek od stálých zákazníků.
Jaké další cíle máte? Chtěl byste mít jednou třeba i svoje vlastní tenisky?
Po vlastní značce netoužím. Ale chtěli bychom spolupracovat s našimi dodavateli na společných kolekcích. Premiéru jsme již v tomto směru měli minulý rok. S americkou firmou KangaROOS jsme představili tenisku inspirovanou stověžatou Prahou. Je v barvách střech Malé Strany, objevil se na ní i motiv střech a na zadní straně je vyobrazený orloj. Vyrábět takovéto tenisky s lokálním příběhem nebo nějakým společenským podtextem, to nás baví. A chceme mít přesah i do módy. I když ta tvoří zhruba jen pětinu našich obchodů.
Tady jste také vytvořili nějakou vlastní kolekci?
Ano. Loni jsme skutečně prezentovali na Fashion Weeku vlastní kolekci oblečení. Aktuálně pak představujeme kolekci s dánskou značkou Soulland. Cílem této kolekce je poukázat na toleranci ve společnosti, to slovo „tolerance“ se objevuje přímo na výrobku. Těší nás to o to víc, že jde o první spolupráci českého prodejce s mezinárodní značkou, která již spolupracovala například i s takovými firmami, jako je Nike. Považujeme to za další velký milník.
A co třeba udržitelnost. Zajímá vás i tato stránka společenské odpovědnosti?
Na tu se zaměřují i někteří výrobci. Například Adidas má kolekci recyklovaných tenisek Parley. To je organizace, která sbírá plasty z oceánů a Adidas z nich dokáže vyrábět tenisky. Nebo třeba Nike má materiál Flyknit. Při jejich výrobě opravdu nevzniká žádný odpad. A udržitelnost je téma i pro nás. Momentálně pracujeme například na projektu s Martinem Lukáčem, což je slovenský malíř. Ten nyní v našem skladu pracuje na plátnech, která jsme vyrobili ze starých kartonů. Maluje na ně obrazy a nyní v květnu bude mít vernisáž a výstavu přímo v našem skladu. Chceme dát hodnotu něčemu, co by jinak bylo považované za odpad.
To zní zajímavě. Jaké další akce pořádáte?
V dubnu jsme například měli event ve Vnitrobloku. Představovali jsem tam novou kolekci Adidas. Jako zpestření jsme na ni nechali přivézt sporťák K.I.T.T, s nímž jezdil David Hasselhoff coby Michael Knight v seriálu Knight Rider.
Půl milionů zákazníků na e-shopu, k tomu čtyři kamenné prodejny a zanedlouho pátá, eventy a další akce. To už se dá mluvit o velké firmě. Kolik lidí je na to potřeba?
Dnes je to zhruba dvě stě lidí ve čtyřech zemích, velká část z nich je v obchodech, logistice, na zákaznickém servisu. Všichni ale nejsou našimi zaměstnanci na plný úvazek.
Přesto chcete expandovat dál?
Určitě. Naše vize je otevřít každý rok dvě prodejny. V jakých městech to bude, zatím nevíme. Uvažujeme o Sofii, Kyjevu, Bělehradu či Záhřebu.
A v těch nejodvážnějších snech míříte kam?
Mým snem je otevřít obchod v Paříži, Londýně či Berlíně. A v těch nejodvážnějších snech přesahujeme i evropský kontinent. Inspirací nám je obchod ze Stockholmu Sneakersandstuff, který má dnes obchody v Paříži, Londýně, Berlíně, minulý rok otevřeli prodejnu v New Yorku a letos v Los Angeles. To dokazuje, že i malá lokální firma může expandovat po celém světě. A když to dokázali jiní, věřím, že my můžete také.
