Jeden den létají na motorových člunech po hladině Mácháče, druhý den skáčou z mostu na laně nebo vyskakují z jedoucího vlaku. O zábavu mají kaskadéři při své práci postaráno, o zajištěný příjem ale ne.
"Z jedné části je to koníček, dobrodružství, až z té druhé byznys. Je jen málo kluků, kteří se tím živí profesionálně, většinou má každý ještě jiný příjem," říká kaskadér a majitel agentury Filmka Stunt Team Ladislav Lahoda, který má ve svém týmu přes sto kaskadérů a pokrývá tak zhruba 90 procent trhu.
Proč? Je málo zakázek?
Letos je to úžasné. Už jsme spolupracovali na sedmi zahraničních velkofilmech. Dokonce jsem měl problém všechny projekty obsadit. Zájem filmařů o Českou republiku v posledních třech letech naštěstí roste díky státním pobídkám. Ty fungují tak, že stát vrátí až pětinu uznatelných nákladů, které filmaři utratí na našem území, a to jsou mnohdy obrovské sumy. Jsme za to vděční, protože ekonomická krize se nás před pěti lety dotkla opravdu silně. Objem zakázek tehdy poklesl na pětinu.
Co může takový kaskadér dělat – nedovedu si představit, že chodí do kanceláře na osm a půl hodiny.
Někteří dělají vyhazovače v klubech, někteří studují, mám v týmu ale i právníka, majitele leasingové společnosti, hasiče, sportovní instruktory, nebo kluky, kteří mají vlastní společnosti. Ti, co se tím živí profesionálně, se na špičce udrží deset patnáct let. Pak už musejí hledat jiné uplatnění. Mohou z nich být například koordinátoři, kteří řídí tým kaskadérů při natáčení. Dohadují se s režisérem, co lze udělat a jak.
Filmka
|
Takže vaše agentura nikoho nezaměstnává?
Ne, všechno jsou to externisté, se kterými máme smlouvu o zastoupení a vyplácíme jim honoráře. Vždy na tři čtyři měsíce otevřeme obrovskou fabriku plnou lidí, koní, aut, motorek a další techniky a pak ji zase zavřeme, než dostaneme další projekt.
Pracujete především na zahraničních filmech. Jak to funguje?
Filmaři tady u nás mají nějakou partnerskou produkci, a ta sjednává jednotlivé profese. Takže pošlou scénář filmu, já si z toho vyberu akční sekvence a sepíšu, jak bychom tu kterou scénu udělali. Například z jedoucího vlaku má vyskočit šest lidí. Potřebuji tedy upravit břeh na doskočení, zakopat tam matrace, zajistit dvacet vysílaček, dvacet kaskadérů, scéna se bude točit jeden den. Sestavím rozpočet, dám to produkci, a ta to buď schválí nebo neschválí.
Smlouvají filmaři?
Zcela běžně. Někteří to snad mají i v popisu práce. Normální je, že se místo dvaceti koní, které nabídneme, nakonec točí s deseti nebo se nějaké scény vystřihnou. Například při automobilové honičce se škrtne scéna bourání aut, takže divák vidí rychlou jízdu a pak už jen nabořené auto, ze kterého se kouří. Také záleží na tom, zda to filmaři chtějí nebo nechtějí americky.
Co to znamená?
Neamericky je to tak, že někdo dostane ránu pěstí, udělá žuch a leží pod stolem. A americky tak, že někdo dostane ránu pěstí, my ho vezmeme trochu na lanka, protáhneme ho po stole, on shodí všechny skleničky a láhve, pak spadne ještě pod knihovnu, a z té se na něj sesypou knihy. Lidé nepřemýšlejí o tom, zda je to reálné.
Říká se, že kaskadéři mají spousty peněz, aby se jim kompenzovalo obrovské riziko? Je to pravda?
Filmařům účtujeme denní nasazení, přičemž pracovní dobu máme 12 hodin. Jde o standardní kaskadérský výkon, do kterého patří například rvačka, boj... Pak jsou ale příplatky za nadstandardní výkony – například skok z 30 metrů do papírových krabic, hoření celého těla 30 vteřin nebo převrácení jedoucího kočáru s koňmi. Riziko je u takových výkonů nepoměrně větší. Jde o pětinásobky až desetinásobky denního honoráře.
Na kolik korun si tedy ceníte své zdraví?
To riziko není úměrné nějaké finanční částce. Nikdo z nás si nepřipouští, že by se mohlo něco stát. Řeknu vám to takhle. Byl u mě doma tapetář, byl tam 8 hodin a vzal si 3 tisíce. Máme víc než ty tři tisíce, ale ne o moc. Jsme takoví lepší řemeslníci. Při dnešních cenách už zdaleka nemáme mimořádné příjmy.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Věnujete se kaskadérství přes 40 let. Kolikrát jste za tu dobu byl zraněný?
To nespočítám. Měl jsem spousty pohmožděnin, běžně vyražené zuby. Než jsem přišel na to, jak dobře hořet, tak jsem byl čtyřikrát v nemocnici. Teď už máme speciální gely, a oblečení z formule jedna...
Je vůbec možné, aby se kaskadér pojistil?
Když zítra dojdu na pojišťovnu s tím, že jdu skákat z třiceti metrů do krabic, a že se chci pojistit, tak mě rovnou vyvedou ven. Snažil jsem nějak pojistit celý tým, ale nejde to. Takže když jdeme do akce, kluci mi podepisují smlouvu, že je to na vlastní nebezpečí. Každý z nás je nějak pojištěný, někdo platí víc, někdo méně. Já mám pojistku asi na sto tisíc korun ročně. Je třeba ji zvolit tak, aby si na ní člověk vydělal.
Co filmaři, ti nejsou pojištění?
Je to asi případ od případu, ale někdy v rámci toho balíků pojištění u velkých produkcí může dojít k nějakému plnění. Nedávno angličtí pyrotechnici popálili českou holku, která hrála zombie a mělo se z ní kouřit. Udělali chybu. Nejprve to svalovali na nás, ale pak se stáhli. Uzavřeli jsme s nimi předsoudní dohodu, peníze pro ni nakonec našli a vyplatili ji.
Čeští kaskadéři patří ve světě k nejlepším. Čím to je?
Svou práci dobře umíme, máme dlouholeté zkušenosti, a většina filmařů to už ví. Když přijedou nějací nováčci a zeptají se, co všechno jsme dělali, vytáhnu seznam a oni jen valí oči - Indiana Jones, Titanic, Gladiátor a spousta dalších slavných filmů.
Stále jsme také lacinější než v západní Evropě. A pak je to hodně o technice, kterou filmařům můžeme nabídnout. Máme speciální rámy do aut, létající a vystřelovací zařízení, všechno si děláme sami, jsme zručný národ. Troufnu si říci, že v Evropě v tomto nemáme konkurenci.
Jak se člověk stane kaskadérem?
Většinou jde o sportovce, ideální výchozí sport je gymnastika, zápas, bojová umění. Nejdůležitější je při naší práci všeobecná obratnost. Před dvěma lety jsme dělali nábor nováčků a z několika desítek předvybraných jsme jich do týmu zařadili jen patnáct. A to je první krok na dlouhé cestě stát se filmovým kaskadérem. Někteří přišli s tím, že prý mají kaskadérský kurz, který někde někdo nabízel, a mávali papírem. Přitom neuměli udělat ani kotoul. To jsou zbytečně vyhozené peníze. Tady nezáleží na osvědčení, které přinesete, ale na tom, co umíte. A plusem je určitá dávka komediantství.
A jak se udržujete v kondici?
Musíme na sobě stále pracovat, chodíme pravidelně na tréninky, kde děláme i choreografie, aby to bylo pěkné a ve filmu to vypadalo efektně. Je to dřina, ale perspektivu tohle povolání má. Zatímco před lety jsme koukali na dva televizní programy, dnes jich je nespočet. A pro jejich diváky je nutné točit další a další filmy, pokud možno s akčními scénami.
