Vypadá sotva na osmnáct, ale ve skutečnosti je Jirkovi Královi osmadvacet. I když diskuze pod jeho videi na YouTube plní příspěvky náctiletých fanoušků, mezi jeho příznivci se najdou i ti, kteří už oslavili třicátiny. Možná to vypadá, že před kamerou jen exhibuje a shodou okolností za to dostává peníze, přitom on má dobře promyšlenou finanční strategii. Ví, že mezi jeho nejsledovanější videa se zařadí ta o letu první třídou, novém autě nebo bytu. Před lety ovšem začínal v kuchyni u McDonald‘s.
„Nastoupil jsem tam ještě na střední škole. Do práce jsem musel za trest. Hrozilo mi, že propadnu, a tak mi máma řekla: Když nechodíš do školy a neučíš se, vydělávej si na sebe sám. A bylo to to nejlepší, co se mi mohlo stát. Našel jsem si brigádu, učil se a nakonec jsem zvládl udělat reparát a pak i maturitu. A práce se mi zalíbila,“ vzpomíná Jirka Král.
Co se vám na ní líbilo?
Že si sám dokážu vydělat peníze, mám na nájem, můžu si koupit, na co bych jinak neměl.
Jirka Král (1990)
|
A samotná práce? Přece jen smažit karbanátky asi lidem nepřijde moc lukrativní...
Ale mě práce bavila a líbilo se mi i to, že když se budu snažit, mám šanci stoupat v hierarchii. Upřímně, mě fascinoval celý ten systém, kdy každý dohlížel na lidi pod sebou a začátečníci se snažili dostat o pozici výš. Je to chytrý, férový a funkční systém.
Vypadá to, že vás tahle práce naučila velké disciplíně, která se vám teď hodí, ne?
Těžko říct, ale rozhodně mě to naučilo velké výdrži a pokoře. Věk, vzdělání, nic takového u Mekáče nehraje roli, jen to, jak odvedete svou práci a kolik toho uděláte. A to je fér. Víte, připomíná mi to počítačovou hru, v ní sbíráte body a plníte úkoly. A když jich nasbíráte dost, otevřou se vám dveře a jste v dalším levelu. A tady taky postoupíte na žebříčku o pozici výš.
Když vám skončí směna v rychlém občerstvení, dostanete výplatu a můžete jít s čistou hlavou domů. Jako youtuber si sice vyděláte nesrovnatelně víc, jenže práce nikdy nekončí. Nebo ne?
Dělal jsem u McDonalda, na stavbách, ve skladech nebo v dopravním podniku, měl jsem na starosti i internetovou reklamu, ale nikdy jsem nedělal tak těžkou práci, jako je dělat youtubera. Jasně, plno lidí bude říkat, že to není žádná dřina, ale já jsem horší práci nezažil.
Proč?
Nejde o fyzickou námahu, nechodím zpocený a s mozoly na rukách, ale je to velká honička, která nemá konec. Pořád musím přemýšlet, být připraven, sledovat, co se děje. Když budu dva dny offline, ujede mi vlak.
Je základem úspěchu youtubera dobrý nápad?
Kvalita není to základní, to by pak plno youtuberů nikdy úspěšných nebylo. Je to ve vytrvalosti, pravidelnosti, je nutné naučit se pořádně a systematicky pracovat. Je to jako v každé jiné práci: když podáte skvělý výkon, ale pak týden nepřijdete, nebudete zrovna přínosný zaměstnanec. Uspěje jen ten, kdo bude chodit každý den a bude svou práci dělat na dvě stě procent.
Pokud by se někdo rozhodl, že přestane pracovat a stane se z něj youtuber, má stejnou šanci jako vy?
Ano a bude to mít dokonce lehčí než já.
Opravdu?
Protože bude vědět, že má smysl do toho investovat čas a peníze. Když jsem začínal, každý večer jsem natočil video, v noci jsem ho sestříhal, abych ho mohl uploadovat, než půjdu ráno do práce. Celý rok, každý den vycházelo jedno video, než jsem dostal první dva tisíce korun. Nikdo mi neřekl, že když to budu poctivě dělat, dostanu za rok první tisíce, a když to budu dělat opravdu dobře, vydělám si statisíce. Ti, co začínají dneska, už vědí, že se tím dá uživit. Hodně dobře uživit.
Takže o youtuberství mohou přemýšlet jako o byznysu?
Samozřejmě, znám youtubery, kteří to od začátku nebrali jako zábavu, ale jako způsob, jak si vydělat. Půjčili si 250 tisíc, koupili si super kameru, zaplatili štáb a střihače na rok, odešli z práce a začali na YouTube ládovat jedno video za druhým.
A vyšel jim takový byznys plán?
Neříkám, že všem, ale mnoha klukům ano.
Takže místo na internetu je pro další a další youtubery?
Místo je tam pořád. Jde o to mít nápad, udělat ho líp, kvalitněji a po svém.
A jsme zpátky u nápadů, přece jen jsou potřeba...
Jasně, není to bezmyšlenkovité chrlení, ale zároveň obsah není úplně rozhodující, jde o to, jako to podáte. A hodně rozhoduje i to, co máte s lidmi, kteří vás budou sledovat, společného.
Čtěte další příběhyV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Jak náročné je s youtuberstvím začít?
Stačí mít jen kameru – a je jedno, jestli máte za zády celý štáb, nebo jen kameru na telefonu. Když jsem začínal já, používal jsem hrníček jako stativ na mikrofon a vybavení kupoval postupně. Dneska už se ale lidi nebojí investovat.
Má šanci v tomhle světě, který nejvíc zajímá mladé a hodně mladé, uspět i někdo starší?
Samozřejmě, že má. Mám kamarády, kteří nenatáčejí sami sebe, ale třeba videa z cestování. Je jedno, kolik jim je, stejně nejsou vidět. Nebo jeden kluk natáčí, jak staví lego. Je mu třicet, jsou vidět jen jeho ruce, jak staví z kostek, a má miliony zhlédnutí po celém světě.
Vy jste se za víc než pět let youtuberství stal natolik populární, že s vámi některé firmy chtějí spojit svoje jméno. Třeba právě McDonald’s, kde jste kdysi začínal. Jak se to stalo?
O své zkušenosti s prací u McDonald’s jsem čas od času ve svých videích mluvil, pro mé fanoušky to byla běžná věc a dobře to o mě věděli. V jednom z videí jsem se vypravil na návštěvu za babičkou do Brna a při té příležitosti jsem navštívil svého bývalého kolegu Martina z brněnského Mekáče. Ve videu jsem se s Martinem bavil o vlastním burgeru, který jsme si spolu na směnách dělávali a říkávali si u toho, jak by se dobře prodával a že bychom ho chtěli jednou zařadit do prodejní nabídky. Na základě tohoto videa mě oslovilo vedení Mekáče, no a nakonec z toho byl loni můj tajný burger jen pro moje fanoušky.
A?
Mělo to úspěch. A tak nedávno přišel McDonald‘s znovu, jestli bych do toho zase nešel. Tentokrát, podruhé a naposledy, je můj burger normálně v nabídce a obsahuje i tasty omáčku, což jsem chtěl už vloni, ale tehdy to nešlo.
Nebojíte se toho, že když svoje jméno svážete s nějakou firmou, může vás pak nutit říkat a dělat věci, které vlastně nechcete?
Už jsem v pozici, kdy můžu spolupráci či nabídku odmítnout nebo si diktovat podmínky, které vyhovují mně. Spolupracuji jen s pěti, možná s osmi firmami, které si nekonkurují a se kterými mám já osobně dobré zkušenosti, takže bych za ně dal ruku do ohně.
Jsou takové, se kterými byste nikdy nespolupracoval?
Určitě bych nedělal pro nikoho spojeného s hazardem, sázením nebo alkoholem. A takové firmy se ozývaly, nabízely opravdu velké peníze, ale mám nastavená pravidla, která dodržuji a jejichž dodržování se vyplácí. Všichni vědí, že nejsem ten, kdo za peníze dělá pro každého.
Jak vypadalo vaše první setkání s velkým byznysem? Zazvonil telefon a tam někdo řekl, že když budete tvrdit, že se s tímhle vysavačem nejlíp uklízí, tak jich dostanete deset a ještě peníze navrch?
Nikdy jsem takové hloupé reklamy nedělal, takže i ta první, kterou jsem dělal, měla nápad. Spolupracoval jsem tehdy s pořadateli pražského Majálesu a reklamu jsme založili na tom, že jsme v Minecraftu postavili maketu festivalu. To video mělo tenkrát stovky tisíc zhlédnutí, fungovalo to a na základě toho přišly další spolupráce.
Nebojíte se okamžiku, kdy přestanete lidi i firmy zajímat? Co pak?
Už dneska tvoří YouTube jen deset až dvacet procent mých příjmů, důležité jsou aktivity a projekty, které se k tomu vážou. Díky tomu se nebojím, že nebudu nikoho zajímat, ale spíš že by mě to přestalo bavit.
A když vás to přestane bavit?
Tak to přestanu dělat. Teď cítím, že jsem na vrcholu, a odejít na vrcholu je hrozně těžký.
Ale zase se nemusíte smiřovat s tím, že už o vás není zájem...
Tak to bude zase nová výzva, ne? Když je něco moc jednoduché, tak je to nuda. Je potřeba mít co překonávat, protože když už není nic k překonání, tak se nevyvíjíte. Dneska už vím, jak natočit video, které bude mít půlmilionovou sledovanost.
Tak povídejte a inspirujte.
Teď jsem třeba zveřejnil video, jak vypadá let v první třídě, a hned jsem měl půl milionu zhlédnutí. Dám video, že mám nové auto, další půl milion. Takhle vypadá můj byt, zase půl milionu. Počet zhlédnutí pro mě není ani výzva ani finanční motivace.
Odhadl už jste někdy špatně, jak budou lidi reagovat?
Přepočítal jsem se, když jsem udělal vlastní komiks Jirka. Chtěl jsem pro menší děti časopis bez reklam, jenže najednou se to setkalo s negativní reakcí starších puberťáků, pro které nebyl komiks určen. Opřeli se do něj, že to je ždímání peněz, přitom je to obyčejný časopis.
Protože zatímco YouTube je zadarmo, komiks se musí platit.
Asi jo, jenže platí děti a jejich rodičové, kteří nijak neprotestovali, protože za své peníze drželi v rukou nějaký produkt, který jim dává smysl.
Říkal jste, že zisky z YouTube tvoří dvacet procent vašich příjmů. Odkud pochází ten zbytek?
Dalším zdrojem je merchandising, který zahrnuje prodej triček, kšiltovek, ale třeba i komiksu, pak kavárna Zetko v Kotvě a spolupráce s vybranými firmami. Zvětšuje se taky skupina mých investic v různých společnostech a projektech.
Asi málokdo by vás tipoval na mladého investora. Kde se ve vás vzal ten zájem?
Když máte peníze, musí se točit, aby dál vydělávaly. Na účtu se bude na peníze jen prášit a nic se nestane. Tak jsem se to naučil - pořád něco rozvíjet a budovat.
Nebojíte se, že s tímhle životním tempem jednoho dne vyhoříte?
To se může stát, ale než bych vyhořel, to raději skončím, prostě změním téma. Vždyť je tolik věcí, které můžu točit. Třeba teď jsem začal cvičit, takže můžu každý den natáčet video o cvičení.
Ocitl jste se někdy v místě, kde nebylo připojení?
Ano, v reality show Farma, ta trvala dva měsíce.
Jaký byl návrat?
Úplně šílený, v autě jsem se z rychlosti pozvracel. A na telefon jsem nevěřícně zíral, že takové zařízení vůbec existuje. Byl to hrozný šok.
Nelákalo by vás jednoho dne zabalit svůj virtuální svět a „vrátit se“ mimo civilizaci?
Les a přírodu mám rád, ale spíš bych si chtěl někde postavit dům, který by byl plný technologií a kamer, byly by tam všechny možné technické vychytávky, pouštěl bych si drony a měl všechno propojené.
Hvězdou loňského Yutuberingu byl i Jirka Král.
