Historie firmy Betonpres se začala psát již v roce 1993. „Firmu založil můj strýc s kamarádem. Původní společník brzy na začátku odešel, a téměř okamžitě se k projektu připojil můj otec Eduard. Společně pak firmu rozvíjeli a budovali její pevné základy, na kterých stojí dodnes,“ popisuje začátky Michal Ponec, manažer rozvoje obchodu v Betonpres, ryze českém rodinném podniku, který už více než 30 let vyrábí betonové střešní tašky v srdci jižních Čech. Dnes jich z širší rodiny ve firmě pracuje devět.
Proč padla volba právě na betonové tašky?
Oba zakladatelé byli původně stavaři a v počátku 90. let cítili, že trh se stavebními materiály není dostatečně saturovaný. Rozhodli se proto začít vyrábět střešní krytinu, která tehdy na trhu výrazně chyběla. Věřili, že mít vlastní značku přináší větší svobodu a stabilitu než být jen článkem v dodavatelsko-odběratelském řetězci.
A co vy?
Od dětství jsem měl jasno, že chci pokračovat v rodinné tradici. I když jsem jako kluk samozřejmě měl různé sny, rodinná firma pro mě vždy představovala důležitou hodnotu a lákala mě možnost navázat na práci mého otce a strýce. Už jako malí kluci jsme si s bratrancem hráli na koberci se silnicemi a ze stavebnice jsme si postavili fabriku. Malými náklaďáky jsme pak „vyváželi“ tašky ze dvora. Tehdy jsme samozřejmě netušili, že jednou budeme opravdovými Betonpresáky a budeme mít na firmu skutečně vliv. Ale to spojení s firmou bylo zkrátka přirozenou součástí našeho dětství.
Gastronomie potřebuje změnu image. Není to práce „poslední volby“![]() |
První skutečnou prací v rodinné firmě ale byla brigáda v patnácti letech. Vzpomenete si, jaké to bylo?
Bylo to velmi fyzicky náročné, protože tehdy byla výroba ještě převážně ruční. Ale díky této zkušenosti jsem se naučil, jak důležitá je poctivá práce, disciplína a zároveň jsem poznal hodnotu každého zaměstnance. Tato zkušenost mi dodnes pomáhá v manažerské práci. Navíc právě tyto první roky nás silně ovlivnily i v pohledu na budoucnost výroby – začali jsme se více zajímat o automatizaci a o to, jak co nejvíce eliminovat těžkou fyzickou práci. Cílem je, aby zaměstnanci nemuseli zbytečně namáhat svá těla, ale mohli se soustředit na odbornější činnosti, které přinášejí větší přidanou hodnotu.
Dnes stojíte na pozici manažera obchodního rozvoje. Jaká byla vaše cesta?
Postupná. Nejprve jsem vystudoval střední školu se zaměřením na stavebnictví, poté jsem pokračoval na vysoké škole oborem management ve stavebnictví. Zlomovým okamžikem pro mě byl zahraniční studijní pobyt v rámci programu Erasmus na business škole, kde se probudil můj hlubší zájem o ekonomii, marketing a podnikání jako celek. Po návratu jsem prošel různými pozicemi ve firmě a sbíral zkušenosti, které mě postupně dovedly až na manažerskou roli. Důvěru jsem si musel získávat postupně a trpělivě – vždy to bylo hlavně o poctivé práci, vytrvalosti a ochotě převzít odpovědnost.
Jaké to pro vás je pracovat společně s otcem a strýcem? Jde to většinou hladce, nebo nastávají i „horké chvilky“?
Spolupráce s rodinou je většinou příjemná a konstruktivní, protože máme jasně rozdělené role a respektujeme se navzájem. Nejde ale jen o spolupráci s otcem a strýcem – do chodu firmy je zapojená širší rodina, což vytváří velmi pevné a stabilní zázemí. Samozřejmě občas nastanou menší neshody, ale řešíme je otevřenou diskuzí a vzájemným respektem, což posiluje týmového ducha napříč generacemi.
Práce je dost i pro humanitní studenty. Jak pomůže chytré zacílení, radí experti![]() |
Říkáte, že do chodu firmy je zapojená širší rodina…
Ano, ve firmě pracují i mí bratři, bratranci a naše maminky. Každý z nás má jasně definovanou roli, která vychází z jeho silných stránek, a navzájem se doplňujeme. Jsme sehraný tým, kde jeden bez druhého by to měl mnohem těžší. Právě tahle vnitřní soudržnost a schopnost spolupracovat je podle mě jedním z hlavních důvodů, proč se nám daří i v náročnějších obdobích.
Čeho si nejvíc vážíte na zakladatelích firmy, tedy vašem strýci a tatínkovi?
Jejich pracovitosti, vytrvalosti a schopnosti překonávat překážky, které nás potkaly během více než třicetileté historie. Jsou pro mě také neuvěřitelnou studnicí zkušeností, které mladý člověk přirozeně ještě mít nemůže. Mnohokrát se mi potvrdilo, že jejich rady a postřehy vycházejí z hlubokého poznání a praxe, což je pro mě velmi cenné při rozhodování i v každodenním fungování firmy.
Kam byste chtěl rodinné dědictví posunout?
Naší hlavní vizí je pevně etablovat nové produkty na českém trhu. Jsem proto rád, že po čtyřech letech vývoje budeme letos v září uvádět dva nové modely střešní krytiny. Tyto tašky jsou šetrnější k životnímu prostředí a mají vyšší pevnost, což vnímáme jako obrovský krok kupředu. V další fázi bychom chtěli expandovat na okolní trhy, což jsme si již mírně vyzkoušeli, ale ještě je to zatím hudba budoucnosti.
Je práce ve vaší firmě spíš pořád o té ruční, nebo v ní dnes už převládají moderní technologie?
Jednoznačně již převládají moderní technologie. Investovali jsme značné prostředky do automatizace výroby, což nám umožňuje držet vysokou kvalitu produktů a zároveň efektivněji zvládat výrobu.
A jak to vidíte do budoucna? Myslíte, že stroje dokážou ve vašem oboru zastat všechnu práci nebo jsou oblasti, kde lidské ruce jen tak nenahradí?
Automatizace bude v našem oboru určitě ještě výraznější. Například již máme rozpracovaný projekt automatizace kontroly kvality pomocí algoritmů a strojového učení, který by měl do budoucna zefektivnit výrobu a zvýšit konzistenci výsledků. Automatizace však není jen doménou výroby, týkat se bude i některých administrativních pozic, kde je možné procesy efektivně zrychlit a zjednodušit. Velký potenciál vidím zejména v oblasti customer servisu – tam může technologie pomoci zlepšit dostupnost a rychlost reakce, ale člověk zde podle mě zůstane nenahraditelný. Zejména v B2B obchodě (Business-to-Business) se zdá, že osobní kontakt bude vždy hrát klíčovou roli.
Vraťme se ale k výrobě. Kolik střech tašky od Betonpresu pokryjí?
Trh je momentálně bohužel ve výrazném propadu, takže je to méně, než bychom si přáli. V současné době dodáváme materiál na přibližně 3 tisíce střech ročně. Naše kapacita je ale dvojnásobná.
Nejstarší evropská palírna je na Hané. Receptury střeží, znají je jen tři lidé![]() |
Střešní krytiny se za posledních třicet let hodně změnily. Kam podle vás nyní směřují trendy?
Trendy ve střední Evropě, a věřím, že i celosvětově, směřují k minimalizaci spotřeby surovin při zachování nebo zvýšení mechanických vlastností krytin. To znamená, že tašky jsou lehčí a tenčí, tedy se snižuje spotřeba materiálu a zároveň zvyšuje efektivita logistiky. Kromě toho se výrobci zaměřují na vylepšování povrchů, což přináší vyšší odolnost a delší životnost. Tímto směrem jdeme i u nás v Betonpresu.
Stavebnictví prochází velkými turbulencemi – růst cen, nedostatek materiálů, drahé energie. Co takový vývoj znamená pro vás jako výrobce střešních tašek?
To vše má na nás značný dopad. Synergicky se totiž protíná několik faktorů, které snižují poptávku po stavebních materiálech. Mezi hlavní problémy patří zdlouhavé a byrokratické stavební povolení, kdy se na povolení čeká roky, a to mnohdy i u rodinných domů, které jsou naším klíčovým segmentem. Roli hrají také vysoké úrokové sazby hypoték, které stále ještě velkou část populace odrazují od investic do nových staveb. A v neposlední řadě je to vlna inflace, která prakticky vše skokově zdražila a nějakou dobu trvá, než se s tím příjmy domácností vyrovnají.
Kvůli těmto faktorům se nacházíme zhruba na polovině naší výrobní kapacity již třetím rokem v řadě. To vše vytváří tlak na snižování cen, což jde proti rostoucím nákladům na suroviny, jako je písek, kterého je v Česku umělý nedostatek, a nákladů na mzdy, které se musí časem vyrovnat s inflační vlnou. Tato kombinace negativně ovlivňuje obrat, ale především ziskovost. Pro malé a střední firmy závislé na sektoru výstavby rodinných domů je skutečně zásadní problém. Věříme ale, že se situace začne postupně obracet k lepšímu a stavební aktivity se opět zvýší.
Jak velká je dnes vaše firma? Kolik čítá lidí a jaké profese jsou u vás vlastně potřeba?
Dnes je nás ve firmě zhruba 60. Potřebujeme profese od výrobních operátorů přes techniky a údržbu strojů až po obchodní zástupce, administrativní pracovníky a manažery. Rozhodně se jedná o široké spektrum pracovních pozic.
Pracují na některých z „typicky mužských“ pozic u vás ve firmě ženy?
Ve výrobě je práce opravdu hodně fyzicky náročná, takže tam zatím ženy nepůsobí. Nicméně si velmi vážíme rozmanitosti v týmu a jsme otevření všem, kdo mají chuť se zapojit. V administrativě, obchodu a dalších odděleních máme řadu schopných žen, které jsou pro náš úspěch klíčové.
Zaměstnáváte především lidi z okolí. Je dnes v regionu snadné najít nové pracovníky, nebo je to stále velká výzva?
Najít dobré pracovníky je dnes náročné téměř všude, jižní Čechy nejsou výjimkou. I když se snažíme zaměstnávat především lidi z regionu, čelíme nedostatku vhodných kandidátů. Velkou roli proto pro nás hraje automatizace výroby, díky níž můžeme snižovat nároky na počet pracovníků.
Daří se vám ve firmě držet stabilní tým lidí?
Ano, stabilní tým je jednou z našich velkých výhod. Přikládám to především rodinnému charakteru firmy, férovému přístupu k zaměstnancům a snaze udržovat dobrou firemní kulturu. Jsme menší rodinná firma, díky čemuž máme ke všem kolegům velmi blízko a mohou s námi komunikovat napřímo. Zároveň se snažíme vytvářet příjemné pracovní prostředí, dbáme na čistotu pracoviště a máme například i dotované obědy, aby o všechny bylo dobře postaráno. Věřím, že kolegové cítí, že jsou součástí něčeho dlouhodobého, což je motivuje zůstat.
Vinohrad či káva – povolený doping, který „udělal“ z operátora ombudsmana![]() |
Patříte v jižních Čechách mezi tradiční zaměstnavatele?
Jak jsem již říkal, nejsme úplně velká firma, takže nejsme typickým tradičním zaměstnavatelem ve smyslu velkých továren o tisících lidech. Ale přece jen už máme za sebou více než 30 let existence, takže určitá tradice tady rozhodně je.
Co byste poradil mladým lidem, kteří uvažují o práci v tradičním, ale technologicky rychle se vyvíjejícím oboru, jako je výroba střešní krytiny?
Aby byli otevření novým technologiím a nepřestávali se vzdělávat. Je důležité, aby se zaměřili na své schopnosti, oblasti, které je skutečně baví a kde mají talent. Poctivost, trpělivost a chuť pracovat jsou klíčem k úspěchu nejen v našem oboru.