Výroba sběratelských modelů značky Kaden sice začala krátce po sametové revoluci, její kořeny ale sahají mnohem dál do historie. Až do 50. let minulého století, kdy byla firma součástí Kovodružstva Náchod. Slavné jsou však modely slavných automobilů v měřítku 1:43 i dnes, a to nejen u nás.
„Výroba probíhá kompletně v České republice, odkud jsou také všechny komponenty. Každý model se skládá ze 150 až 200 dílků, 80 až 90 procent z nich je lakovaných, takže pracovníci je vezmou do rukou mnohokrát,“ říká ředitel závodu Jakub Bielik, když nás provádí celou fabrikou.
A začínáme – tak jako u výroby doopravdických automobilů – v konstrukční a prototypové dílně, kde se každý model přichystá na počítači pomocí 3D dat. Přitom v minulosti se vzorky tvořily ručně. Prohlížíme si vystavené výrobky: například do detailu vyvedený jeřáb, který si objednal zákazník jako ukázku na veletrh, nebo legendární vlak Slovenská strela, jenž po připojení do elektřiny svítí.
„Šlo o limitovanou edici 100 kusů, která je již vyprodaná, jeden vyjde téměř na 37 tisíc korun. Plánujeme, že uděláme další vlak, také motorový vůz ze 30. let, a to Stříbrný šíp,“ říká k tomu manažer a otevírá dveře do chladné místnosti, ve které se nachází několik výkonných 3D SLS a SLA tiskáren.
Jak se tvoří součástky
Díly na modely se totiž dělají buď z kovu, ty dodává sesterská společnost Kovap, která vyrábí už od roku 1946 plechové hračky, anebo z plastu. A takové je nejjednodušší si „vytisknout“. „Tohle jsou plastové díly vytisknuté na 3D tiskárně, říkáme tomu master model a používá se k výrobě forem pro odlévání,“ ukazuje Jakub Bielik.
Jak jde dohromady automatizovaný kurník a neautomatizovaný život? Skvěle! |
Další možností výroby komponentů je totiž odlévání resinu do silikonových forem. „Do formy, která vznikla z master modelu, se nalévá resin, tekutá pryskyřice, jež se nechává vytvrdnout pod UV světlem. Ve vakuovací komoře se odsaje všechen vzduch, aby se netvořily bublinky. Forma, která vydrží maximálně 40 odlití, se pak otevře a vyndá se z ní hotový komponent, ten se ještě musí čistit od přelitých částí,“ líčí postup šéf závodu.
Model o pár kilech
Přecházíme do lakovny, kde se lakují komponenty od těch nejdrobnějších až po cisterny či nástavby. „Každý díl se musí předem očistit a odmastit, aby na něj barva dobře chytla. Všem se dává základ, aby vypadaly stejně, i když jsou z různých materiálů. Nalakují se pomocí autolaků, potom se suší, následně se kontrolují a ručně retušují případné nedokonalosti,“ vysvětluje ředitel, zatímco pracovnice dává malé dílky na držáky předtím, než dostanou nový barevný kabát.
Ve vedlejším oddělení se dočišťují komponenty po 3D tisku a resinu. Zaměstnanci rychle odlamují díly z větvičky či je vyřezávají z podpěr 3D tiskárny a zabrušují nežádoucí „růžky“.
Pak už je na řadě montáž
V regálech jsou barevné součásti, z nichž se skládají jednotlivé modely. „Montují se zvlášť podvozky a zvlášť kabiny, poté se to dává celé dohromady. Hotový model je pořádně těžký,“ podává Jakub Bielik tatrovku k potěžkání. Sledujeme, jak jedna pracovnice dává na podvozek pneumatiky, jiná přidělává světla na kabinu auta...
Na dalším pracovišti malují dámy jemným štětečkem detaily, jiné tisknou na světýlka droboučký potisk tamponovou metodou, díky které dekor vydrží takřka věčně. „Jsme největší tamponová tiskárna v republice, máme všechny druhy strojů, které dokážou natisknout jakýkoli obrázek. Tamponové tisky se používají například na Lego panáčky nebo na páčky v automobilech, takový tisk pak vydrží stovky tisíc kilometrů za jakéhokoli počasí. Je to obrovský rozdíl proti nálepkám nebo obtiskům,“ vysvětluje odborník.
V dílně údržby zase pánové upravují délkou nastavitelné podvozky, aby co nejlépe odpovídaly opravdovým vozům. Jejich prsty hbitě lepí drobné komponenty a ty kupodivu drží jako přibité.
Život mě vedl od advokacie přes fotovoltaiku až k umění, říká Aleš Spáčil |
„Máme nový ERP systém, který začínáme krmit daty a do budoucna bude řídit plánování výroby a organizaci montáže. Už dnes odvádíme práci do systému přes čárové kódy, abychom byli schopni lépe plánovat nejen celé zakázky, ale i jednotlivé operace,“ popisuje ředitel firmy, jak se snaží zefektivnit výrobní proces.
Všichni jsou tu Součkovi
Ve firmě v současnosti pracuje 44 lidí, z profesí jsou to konstruktéři, odlévači resinu, 3D tiskaři, lakýrníci... „Přívalu nových zaměstnanců se rozhodně nebráníme. Lidi obvykle sháníme z lokálních zdrojů. Jsme tady dost odříznutí, dojíždět sem je složité. Takže s nadsázkou říkáme, že jsou tady všichni příbuzní,“ směje se Jakub Bielik. „Lidi láká česká výroba. Ale v okolí je hodně automotive průmyslu, což je velká konkurence,“ dodává s tím, že výroba sběratelských modelů vyžaduje zručnost a trpělivost, zbytek se prý naučí každý.
„Roboti nám v práci moc nepomůžou, komponentů je příliš a naprogramovat takového robota by bylo strašně drahé. Takže budeme dál spoléhat na šikovné lidské ruce,“ usmívá se ředitel a zastavuje před logem firmy: „Název vznikl tak, že se ke zkratce Kovodružstvo Náchod – KDN – přidaly dvě samohlásky, aby se to dobře vyslovovalo,“ vysvětluje.
Ročně tu pracovníci sestaví na 12 000 modelů historicky slavných vozů značek Tatra a Škoda v měřítku 1:43, které se prodávají primárně přes e-shop firmy. Společnost má v plánu přijít párkrát za rok na trh i s většími modely v měřítku 1:15, jež by byly dražší a vznikaly by jen v menších sériích. Kromě toho se v Novém Hrádku vyrábí i polytechnická stavebnice Variant.
Den Kaden
„Jednou za rok pořádáme Den Kaden, což je vlastně den otevřených dveří, ke kterému vždy připravíme jeden model auta, které neexistuje. Jinak jsou všechny naše automobily reálné,“ popisuje manažer s tím, že zájem o výrobky je velký a sběratelská základna široká. Nejčastěji si podle něj modely pořizují muži v nejlepších letech, kteří si pak v rodině sbírku předávají z generace na generaci. „V Česku moc konkurenci nemáme, v Asii samozřejmě ano. To pak záleží na zákazníkovi, jestli chce levný model za šest stovek, nebo lepší český za tři tisíce,“ krčí rameny ředitel závodu Jakub Bielik.
