Facility management už dávno neznamená jen úklid, ostrahu nebo opravu porouchané klimatizace. Moderní budovy jsou stále složitější organismy plné senzorů, dat a technologií, které hlídají spotřebu energií, předvídají závady nebo pomáhají řídit úklid podle skutečné návštěvnosti.
Do oboru, který byl dlouho postavený především na lidské práci, navíc rychle vstupují roboti a umělá inteligence. „Nové technologie proto nejen sledujeme, ale také testujeme přímo v reálném provozu,“ říká Martin Polepil, šéf inovací ve skupině OKIN Facility.
Co nejzajímavějšího jste v poslední době testovali?
Dva směry. Agentní AI – zkoušíme ji sami na sobě. Ideální představa je, že každý kolega má svého AI asistenta, asistenti spolu komunikují a odbaví většinu administrativy sami. A pak humanoidi, moje velká záliba. V posledních měsících mě příjemně překvapily testy semi-humanoidů: od pasu nahoru humanoid s rukama, dole kolečkový podvozek jako u autonomních úklidových robotů. To bude přechodový stupeň, než dorazí plnohodnotný humanoid.
Ti se podle vás stanou běžnější realitou kdy?
Před dvěma lety jsem věřil, že humanoidy začneme produkčně používat v roce 2027. Pak přišlo vystřízlivění. Ale u základních činností ve službách – ve volném prostoru budov, ne v ohrazeném průmyslu – jsem přesvědčen, že kolem roku 2029 tady reálně budou.
A co byl naopak technologický „propadák“?
Spíš než propadák bych to nazval vystřízlivěním. Jsem velký fanda dronového čištění fasád a oken. Jenže platí příměr s mytím auta: bezkontaktní mytí auto umyje na nějakých 80 procent, ruční mytí s houbou se blíží stovce. Dron aplikuje chemii a oplachuje, ale bez fyzického doteku stěrky stoprocentní čistotu nezajistí. Vyšla z toho ale ideální kombinace: klient, který čistí obálku budovy čtyřikrát ročně, udělá tři čištění dronem jako udržovací a jednou ročně ručně pro maximální kvalitu. Je tedy spíše doplňkem než náhradou lidské práce.
Kde lidé nejvíc přeceňují schopnosti robotů?
V iluzi, že jsou stoprocentně autonomní a lidskou práci zcela nahradí. Stále žijeme v éře kobotizace – spolupráce stroje a člověka. Roboti excelují v rutinních činnostech na velkých plochách, ale neumí reagovat na nečekané změny, chybí jim flexibilita a empatie. A i ten nejmodernější úklidový robot potřebuje člověka: vyměnit kartáče, stírací gumy, vyčistit stroj. Na našich zakázkách se tak část lidí mění na operátory robotů a „detailery“ – a to je podle mě správný vývoj. Robot bere hrubou práci, člověk detail.
Lajky, závist a úzkost: Internet řídí naše emoce. Jak tomu čelit? |
Jak vypadá testování robotů v praxi?
Nejdřív jedeme k výrobci a uděláme základní testy čištění a navigace. Když robot projde, bereme si ho na týdenní testování do hloubky: máme checklist míst, kde víme, že bývají komplikace. Slibované funkce – třeba spot cleaning, vyhledávání nečistot – si nasimulujeme a ověříme, jestli marketing odpovídá realitě. Rozdíl mezi marketingem a realitou je u některých firem obrovský.
A pak nás mile překvapí startup, který nemá marketing, ale inženýrství – zvenku nevypadá nijak oslnivě a při testování zjistíme, že je fakticky neskutečný. Jen v začátcích jsme takhle důkladně prošli přes padesát robotů mnoha značek. A vždy jdeme do technického detailu: robot musí mechanicky zvládnout čtyři až pět let provozu, ne jeden rok.
Co všechno musí robot v reálné budově zvládnout?
Spolehlivě se orientovat v proměnlivém prostředí plném lidí, samostatně si vyměnit vodu, přivolat si výtah a přejíždět mezi patry. Zásadní je sdílení map ve fleetu: první robot zaznamená sezonní stánek v nákupním centru a všichni ostatní o něm okamžitě vědí. A bezpečnost ve dvou rovinách – fyzická, aby nespadl ze schodů a neprojel skleněnou příčkou, a logická: co se děje s daty z kamer a senzorů a kde jsou fyzicky uložena.
Co vás na AI nejvíc fascinuje?
Fascinuje mě rychlost. Projekty, které jsme před šesti lety odložili do šuplíku, protože technologie neexistovala nebo byla neskutečně drahá, dnes díky AI konečně realizujeme. A velké téma je Physical AI – umělá inteligence, která chápe fyzický prostor. Bez ní humanoidi ve volném prostoru fungovat nebudou.
A co vás naopak nejvíce děsí?
Děsí mě bezpečnost. U jednoúčelového robota řešíme, jestli někam neodtečou záběry z kamer. Napadený humanoid ale nebude mít problém otevřít šuplík a vytáhnout cokoliv ze šanonu. To je úplně jiná liga rizik – a musíme na ni být připraveni dřív, než humanoidi dorazí.
Kde je hranice mezi užitečnou automatizací a technologií na efekt?
Užitečná automatizace řeší konkrétní problém: nedostatek pracovníků, náklady na energie, přechod od oprav k prediktivní údržbě. Na efekt je technologie tehdy, když je nasazena bez provozního modelu, jen jako experiment. Ale není to černobílé – úklidová robotika i robotické recepce začínaly jako „wow efekt“ a časem dospěly k reálnému užitku a úspoře. Inovací se věc stává, když řeší problém, který máte.
Jak k technologiím přistupují Češi?
Pragmaticky. Jsme národ technologických nadšenců se skvělými vysokými školami, ale v komerční sféře panuje zdravá skepse. Jakmile se s klientem dostaneme k detailům, ptá se racionálně: kybernetická bezpečnost, vlastnictví dat, kde jsou data fyzicky uložena. Jsme otevření inovacím – když dávají ekonomický a bezpečnostní smysl.
Co mě mrzí: majorita robotů i AI modelů nepochází z Evropy, ale z USA a Číny. Značná část klientů dnes čínské roboty nechce, i když je umíme bezpečnostně zapouzdřit – a pomalu roste i nechuť k americkým technologiím. Proto podporujeme evropské projekty, byť si musíme přiznat, že ani čipy evropské nejsou.
V mužském oboru bývala jediná u stolu. Dnes Švýcarka vede český Holcim |
Co českým firmám brání technologie skutečně nasadit?
Pořizovací náklady a složitost integrace se stávajícími systémy. A jedno regionální specifikum: cena robota je celosvětově skoro stejná, ale návratnost se počítá proti ceně lidské práce – a ta je na Západě výrazně vyšší. Tam to vychází jednodušeji. Jenže cena práce u nás stoupá a cena technologií klesá, takže se k tomu bodu blížíme.
Jak budou vypadat budovy za deset let?
Nebudou fungovat izolovaně – stanou se uzly digitální infrastruktury chytrých měst, datově řízené, osazené tisíci senzorů. Ta změna přitom není ve zdech, ale v propojení. Setkali jsme se s šíleností, kdy jedna technologie budovu chladí, a jakmile teplota klesne, druhá nezávislá začne topit – protože spolu nekomunikují. Budova musí vědět, kolik je v ní lidí, predikovat poruchu vzduchotechniky dřív, než nastane, a řídit úklid podle reálné potřeby – třeba toalety podle návštěvnosti. „Myslet“ v lidském smyslu ale nebude. AI je extrémně rychlý analytický rádce, ne řídicí mechanismus s vlastní vůlí. Facility manažery, kteří dělají strategická rozhodnutí, budeme potřebovat vždy.
Zbaví nás technologie nudné práce, nebo nám vytvoří jinou?
Už teď nás prokazatelně zbavují té nejnudnější a fyzicky nejnáročnější – robot v logistické hale, AI recepční u stovek rutinních check-inů. Nové činnosti přibudou, ale práce se transformuje: od manuálního výkonu ke komplexnějším činnostem s vyšší přidanou hodnotou. Tomu docela silně věřím.
Kde se to ve vás vzalo? Kdy vás technologie chytly?
Už jako kluka – stavebnice Merkur, lanovky, pohyblivá auta. Mechanická svoboda cokoliv vytvořit a uvést do pohybu. LEGO mi zůstalo dodnes, skládám ho s dětmi a neskutečně mě to uklidňuje. V mládí jsme kvůli hudbě repasovali staré profesionální reproduktory, protože na nové nebyly peníze. A kolem dvaceti mě nastartovala polygrafie: izraelský Scitex, ploché skenery s XY hlavou, workflow Brisque na IBM AIX. Od té doby mě objevování nových věcí nepustilo.
Jak si zvykneme skoro na všechno: Psychologie pomalu vařené žáby |
Musí mít člověk pro technologie „klukovskou radost“?
Musí ho to bavit – a nesmí se bát, že spousta technologií je slepá ulička. Důležité je zachovat si kus dětství i v tom, že když něco nešlo před pěti lety, zkusím to znovu, až se změní trh. A jedno poučení: historicky nevyhrály nejlepší technologie, ale ty nejjednodušeji použitelné. Na to musím myslet neustále.
Co byste si chtěl ještě jednou postavit, kdybyste měl čas?
RC letadlo. Jako kluk jsem miloval letecké modelářství a posledních pár desítek let na něj nemám čas. Rozumně velké, osazené kamerami. Létání mě vždycky bavilo.
Kdybyste měl vybrat jednu technologii, která opravdu změní každodenní život?
Spojení AI a humanoidů – odstranění činností, které nám nepřinášejí radost. Já bych ocenil humanoida, který naskládá a vyskládá myčku a vyžehlí prádlo. Koho baví vařit, tomu AI vybere recept a objedná ingredience – uvaří si sám, a humanoid pak umyje nádobí. Každý máme činnosti, které milujeme, a činnosti, které dělat nechceme. V těch druhých nám technologie pomohou.
Cítím tam nějaké to pověstné „ale“…
Ono tam skutečně je. Tedy přesněji je tu jeden velký otazník. Člověk má na vstupu vysoký datový tok – oči, uši, čich. Ale na výstupu jen ruce na klávesnici a řeč. To je vzhledem k tomu, jak se doba zrychluje, velmi pomalé rozhraní.
Proto je otázkou, jestli technologie typu Neuralink – přímé propojení mozku s AI – nebudou cesta, ke které budeme všichni dotlačeni. Spousta lidí říká, že by si to nikdy nenechala udělat. Jenže totéž říkali o telefonech i smartphonech.
Jakmile vznikne technologie, která dramaticky zvýší rychlost přenosu informací, budou ti, kdo ji mít nebudou, výrazně handicapovaní. Na jednu stranu mi to přijde fascinující, na druhou se toho bojím – kam až to může vést. Ale jestli se o něčem budeme do budoucna opravdu bavit, tak právě o tomhle.
