Rizikem práce kastelána jsou těžké klíče. Trhají kapsy a bolí z nich kyčle

Jednat s ministrem i s babičkou, která v parku sbírá klestí. I to je podle Pavla Eclera práce kastelána. Dříve nosil obrovský svazek klíčů, který mu trhal kapsy a zatěžoval kyčle. Dnes už se velkým klíčům spíše vyhýbá.

Kastelán Pavel Ecler | foto:  Radek Cihla, MAFRA

Téměř tři roky je Pavel Ecler kastelánem na zámku Veltrusy ve středních Čechách. Když sem nastoupil, byl zámek už několik let kvůli opravám po povodni v roce 2002 nepřístupný. "Jsem typ člověka, který potřebuje tvořit," říká Pavel Ecler, který se teď snaží, aby se zámek v roce 2014 otevřel.

Jak se vám kastelánuje na zavřeném zámku?
Pro mě je to paradoxně úžasné. Rutinní oprašování zaběhlého zámku by mě neuspokojilo. Během dvou a půl roku po mém nástupu do Veltrus jsme zpřístupnili v provizorním režimu hlavní zámeckou budovu, zahájili cykloprohlídky s průvodcem po parku, předělali prohlídku zahradnictví, otevřeli výstavu o historické myslivosti z vlastních sbírek a vytvořili netradičně pojatou expozici zapůjčené sbírky kočárů. Už teď pracujeme na tvorbě prohlídkové trasy v opravované hlavní budově. Takže mohu říci, že na zavřeném zámku je nejkrásnější jeho otvírání.

Vizitka

Pavel Ecler
• Kastelánovi na zámku ve středočeských Veltrusích je 39 let, narodil se v Brně. Vystudoval historii a odbornou pedagogiku. Mnoho let je členem a spolupracovníkem občanských sdružení zabývajících se dobrovolnickou prací na památkách.
• Studenti si ho vybírají jako konzultanta a oponenta prací na témata spojená s památkovými objekty. Je členem výboru profesního kastelánského sdružení Památky 2000.

Zámecké interiéry jsou nepřístupné už osm let. Kdy si je lidé zase prohlédnou a proč to tak dlouho trvá?
Děláme vše pro to, abychom zámek zpřístupnili v roce 2014. Trvá to, protože děláme celkovou rekonstrukci, to znamená, že neopravujeme jen to, co poškodila povodeň, ale třeba i střechu. Některé škody nebyly vidět, například poškozená statika, ale opravit se musí, navíc jsou tyto práce hodně drahé. Dalším důvodem je i to, že už když se zámek na počátku 18. století stavěl, nepočítalo se s tím, že vydrží tak dlouho. Byl to jen takový "lusthauz", nikoli místo k trvalému bydlení. A od počátku dvacátého století objekt trpěl nedostatečnou údržbou. Tak to ta doba, kterou jsme si na opravu vymezili, zase tak dlouhá není.

A co vaše práce obnáší?
Kastelána si lidé často představují s velkým svazkem velkých klíčů, který ráno zámek nebo hrad odemkne, večer zamkne a jinak je téměř neviditelný.

Na zámku v Bučovicích, kde jsem pracoval předtím, byl velký klíč od hlavní brány, takže to ani jinak nešlo, než ho nosit všude s sebou. Měl jsem tenkrát představu, že musím mít všechny podstatné klíče okamžitě u sebe, takže jsem tahal obrovský svazek, který mi trhal kapsy. Pak jsem zjistil, že mě z něj začínají bolet kyčle. Dnes už nosím co nejmenší svazek a velkým klíčům se spíše vyhýbám. V areálu je skoro 300 dveří a vrat. Nosit klíče od všech prostě nejde.

Takže co má kastelán konkrétně na starosti?
Je to vlastně kapitán, jehož úkolem je provést mnohasetletý objekt v co nejméně změněné podobě jedenadvacátým stoletím. Stará se o opravy i běžnou údržbu celé památky i všech zařízení a mobiliáře. Podílí se na tvorbě průvodcovského textu, vybírá a zaškoluje průvodce, stará se o ekonomickou a personální agendu, zajišťuje péči o historickou zeleň a skleníky. Veltrusy jsou se svými skoro 300 hektary největší přírodně krajinářský park u nás.

Pak je to zabezpečení památky a její propagace. V případě Veltrus ještě péče asi o pětikilometrovou Mlýnskou strouhu. A jako jediný státní památkový objekt v republice máme ve své správě sto hektarů pronajímaných polí a dvě honitby.

Jak jste se k práci kastelána dostal?
Už při studiu na vysoké škole jsem se zajímal o památky. Začali jsme jezdit s partou dobrovolníků zdarma pomáhat na zříceninu hradu Boskovice. To pro mne byla velmi cenná škola a po osmi letech jsem se rozhodl přihlásit se do konkurzu na kastelána jednoho zámku. Tam sice konkurz nevyšel, ale v komisi si mě všimlo několik lidí a nabídli mi pak účast v jiném konkurzu, kde jsem uspěl. Takže od roku 2001 dělám kastelána na státních objektech, nejprve to bylo sedm let na zámku Bučovice, teď jsem třetím rokem ve Veltrusech.

Provádíte také někdy?
Pouze jako průvodce-kaskadér, tedy jen pro skupiny, kterých se průvodci bojí.

Z koho mají průvodci strach?
Mají strach z lidí a skupin, které toho mohou vědět víc než oni. Bojí se, aby se neztrapnili, když nebudou umět odpovědět na všemožné specializované otázky, což je pochopitelné. Přitom je stále ujišťuji, že jejich úkolem není vědět vše, ale dobře ovládat základní informace shrnuté v průvodcovském textu. Na to ostatní a nadstandardní jsem tu buď já, nebo povolanější odborníci.

A vy tedy provádíte jaké skupiny?
Provázím zejména odborníky, studenty odborných škol, různé delegace. Pokud děláme pro veřejnost něco na způsob dne otevřených dveří, kde jsou možné všelijaké dotazy, pak vždycky provádím já. Snažím se nevypadnout úplně ani z jiných dovedností a pořád vědět, o čem práce mých lidí je. Takže pokud to čas aspoň trochu dovolí, tak je možné mě potkat v parku s motorovou pilou, s plotostřihem zastřihávat živé ploty nebo na traktoru sekat trávu. Těch chvil bohužel dost ubývá kvůli rostoucí administrativě.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání zveřejňujeme rozhovory se zástupci zajímavých profesí, například s orlojářem, kamnářem, perníkářem, principálem nebo včelařkou.

Co vás na práci kastelána baví?
Krásné prostředí, které mě obklopuje. Dále pestrost problémů a přitom jejich provázanost. Když se na jednání sejdou stavbaři, památkáři, archeologové, geodeti, projektanti, zahradníci, restaurátoři, technici, chemici, lidi přes zabezpečení, komunikační techniku, hasiči a právníci, tak jen výjimečně všichni vědí, o čem hovoří ti ostatní. Já jako kastelán se ale musím aspoň v základní rovině orientovat ve všem. Udržuje to člověka ve střehu. To je na tom to zajímavé. V jednom dni jednat se starostou, s novináři, s umělci, s lidmi z ministerstva či z Evropské unie, pak s babičkou sbírající v parku klestí - a v tu danou chvíli jsou všichni stejně důležití.

Bez čeho byste se naopak obešel?
Nemám rád zbytečnou práci a mnohé administrativní povinnosti, které musím plnit.

Existuje něco, co se o práci kastelána traduje, ale není to pravda?
O kastelánech si všichni myslí, že bydlí na zámku v hlavním sále a spí v těch zlatých postelích s nebesy. Ale to rozhodně není pravda. V hlavním sále šíleně protahuje a víte, kolik měří taková historická postel a kolik měřím já? To je samozřejmě vtip. Jinak o práci kastelána panují spíš dohady.

Když jsem na prohlídce nějakého zámku, lidé se často ptají na strašidla. Straší i ve Veltrusech?
Na to nejčastěji odpovídám citací z jednoho filmu: "Tady že straší? To je nesmysl. Já tu žiji už 300 let a ještě jsem tu žádné strašidlo nepotkal!" Většina hradů nebo zámků má nějaké své tajemství, a tak to má zůstat. Protože hrad nebo zámek bez tajemství, to by bylo špatné.