Výtvarník a restaurátor Martin Bouda začal podnikat před třinácti lety. Převzal tiskařský ateliér, jeden z mála v České republice, který se věnuje litografii. Tedy kamenotisku. „Potřeboval jsem uživit rodinu. Příjem z výtvarné činnosti byl nejistý,“ říká umělec. Litografie ho prý vždy bavila.
Základy řemesla získal na střední umělecké škole Václava Hollara, na praxi chodil ještě jako student právě do litografické dílny v Říční ulici, která funguje v Praze už od roku 1935. „Tady jsem se někdy v 80. letech od tehdejších mistrů učil,“ doplňuje Martin Bouda, vnuk slavného malíře a ilustrátora Cyrila Boudy. Tehdy ještě netušil, že jednou dílnu povede.
Historie litografie
|
Jeho služby vyhledávají výtvarníci, v poslední době také umělecké galerie. Ty si uvědomily, že nelze jen čekat na zákazníky, kteří si koupí vystavená díla, ale nechávají si udělat litografie a připravují tématické výstavy, aby nalákaly více zákazníků. „A roste zájem i od firem, které si litografie objednávají od umělců a dávají je jako dárek svým obchodním partnerům nebo zaměstnancům,“ dodává mistr tiskař.
Provoz litografické dílny naráží na jeden zásadní problém, a tím je vybavení dílny. Kámen, který se k tisku používá, pochází z bavorského Solenhofenu, kde je však již vytěžen. Naštěstí má Martin Bouda v ateliéru velkou zásobu tohoto speciálního vápence. A pak také tiskařské stroje, které se k výrobě litografie používají, se už nevyrábějí. Ten, co pracuje v ateliéru na Malé Straně, nazývá sám majitel muzejním kouskem. „Musíme o něj dobře pečovat, aby se nerozbil,“ dodává mistr.
Uživit se starým řemeslem se prý v dnešní době dá. Ale zaměstnance si ateliér dovolit nemůže. „Naštěstí mi sem chodí pomáhat syn, který právě ukončil střední školu a baví ho to,“ vysvětluje Martin Bouda. Za svou práci si účtuje 450 korun na hodinu. Někdy se dá litografie vytvořit za den, dva, někdy jde o práci na celý týden.
Jak vzniká ta do chystané knihy básní Václava Havla nakladatelství Teapot, představuje naše fotogalerie.
