Na začátku byla snaha pomoci tatínkovi, aby se zotavil po autonehodě, při které přišel o ruku. Propadal smutku a lékař dceři poradil, ať mu koupí včely. Působí prý terapeuticky, stačí se na ně jen dívat. Klarinetistka Simona Adamcová se rozhodla, že to zkusí, a koupila tři včelstva na zahradu u rodinného domu v Rokytníku. Dnes jich má 180 a včelařstvím se živí.
Co se to s vámi stalo, že jste úplně obrátila kariéru?
Já jsem vždycky věděla, že nechci natrvalo bydlet v Praze. Ale za studií klarinetu na konzervatoři jsem se chytla v dámské v kapele Viktorky, jezdily jsme hodně do ciziny, hlavně do Německa, slušně jsme vydělávaly. Určitou dobu mě to uspokojovalo, ale později jsem cítila, že mi nestačí být jen řadovou členkou skupiny, bavilo by mě dělat i manažerku. Když ještě navíc muzika přestala vynášet, přemýšlela jsem o změně. A tragédie v rodině mi tu změnu přinesla. Do podnikání jsem nespadla najednou. Učila jsem nejdřív na plný úvazek v náchodské lidušce a ve volnu se starala o včely. Po necelých šesti letech od začátku podnikání je to naopak. A budoucnost mám spojenou už jenom se svou včelí farmou.
Jen tak začít se včelami se znalostmi z přírodopisu se asi nedá. Kde jste získala potřebné informace?
Jednak jsem o víkendech navštěvovala střední včelařské učiliště v Nasavrkách, což je jediná včelařská škola v Evropě, jednak jsem se hodně ze včelařské praxe dozvěděla od známého a úspěšného včelaře pana Kolomého z Bruntálu. Podobně jako ostatní včelaři sice tvrdil, že cestu ke včelám najdu přes pokusy a omyly, ale já se mu trochu vnutila na farmu. A za stravu a byt jsem tam během několikaměsíční stáže dostala pořádnou tvrdou školu. Tady jsem poznala, že je možné se včelami uživit, a napevno jsem se rozhodla, že to zkusím.
Rozjela jste podnikání, peníze se jen kutálely, zadlužila jste se?
Měla jsem nějaký základ ušetřený z muzikantského období. Zadlužovat jsem se nechtěla, to jsem raději rozšiřovala podnikání postupně. Je pravda, že jsem do rozjezdu na zajištění stanovišť, úlů, termoboxů a podobně potřebovala milion. Ten se mi sice po pěti letech podnikání vrátil, ale investuji dál do lepších strojů, naposledy třeba do medometu (stroj na stáčení medu). Snažím se, aby byl chov technologicky na úrovni, abych na farmě měla to nejlepší.
V současné době dokončujeme rekonstrukci skladu, kam celé provozní zázemí přestěhuji. Musela jsem si taky pořídit terénní auto, včely máme na osmi stanovištích, i v horském terénu Chráněné krajinné oblasti Broumovska v okruhu 15 kilometrů od základny v Rokytníku. Na rozvoj podnikání se mi podařilo získat příspěvek ze Státního zemědělského investičního fondu z Programu rozvoje venkova.
Máte včelí farmu, sama jste ve firmě vším – staráte se o včely, marketing firmy, stejně jako o rozvoz medu. Jak to stíháte?
Myslím, že si umím dobře zorganizovat čas, což jsem se naučila s kapelou. Pracuji hodně intenzivně, baví mě podnikání. I proto, že se mi daří. Lidé se vracejí pro med, dokonce už jsem musela stopnout přísun velkoodběratelů. S farmou mi pomáhají nárazově také dva brigádníci.
Hlavní sezona je pro vás v létě. Co děláte v zimě? Můžete si dovolit dovolenou?
Práce je v zimě trochu méně, starám se víc o marketing, o distribuci medu, přemýšlím, jak farmu vylepšit. Hned po sezoně začnu budovat malou medovou prodejnu. Je to i kreativní práce, navrhuji si etikety, propagační materiály a tak. Nechci poučovat, ale včely ani v zimě nespí, potřebují také péči. A dovolenou si užívám na jaře, jezdím lyžovat do Alp. Na podzim mám taky šanci na pár dní odpočinku, většinou vyrážíme do českých hor.
Simona AdamcováVystudovala na pražské konzervatoři hru na klarinet, je jí 33 let. Deset let hrála ve skupině Viktorky. Šest let chová na vlastní farmě v Rokytníku u Hronova včely, má 180 včelstev, produkuje devět tun medu ročně, věnuje se chovu včelích matek, je členkou Cechu profesionálních včelařů. Dvakrát v týdnu učí v lidové škole umění a hraje ve školním orchestru. V roce 2008 zvítězila v soutěži Potravinář a Potravina roku Královéhradeckého kraje. |
Váš med získal ocenění Potravina roku 2008, co to pro vás znamená?
Je to dobrá reklama, pro mě navíc potvrzení, že jdu správnou cestou. Mám radost, že jsem se dokázala za relativně krátkou dobu prosadit. Teď se mi podařilo jako druhé v Česku získat certifikát o tom, že produkujeme BIO med, pro ostatní včelaře vychovávám kvalitní včelí matky.
Promiňte, ale včelařství mi připadá jako hezká záliba pro důchodce. Vy dokazujete, že to tak není. Má jako obor perspektivu? Co se dá dělat pro jeho propagaci?
Včelařství má podle mě docela jasnou budoucnost. Po medu je velká poptávka, Asie navíc omezuje produkci. Já se snažím podporovat spotřebu medu, píšu články, pořádám sem na farmu exkurze. Jezdila jsem v rámci soutěže Potravina roku po městech, kde jsme dělali ochutnávky. Také běží projekt Propagace spotřeby medu, na kterém se vedle státu a Českého svazu včelařů podílí i Evropská unie.
Zkuste se podívat dál dopředu: bude Simona Adamcová za pět let stále zapálenou včelařkou?
Doufám, že ano. A ráda bych okolo sebe viděla nějaké malé budoucí včelaře. Toužím vybudovat rodinnou firmu, ale nechci chov už příliš rozšiřovat, chci mít nad ním kontrolu. Věřím, že poptávka po kvalitním medu bude stále.
